Silent (Yoonmin) CZ

40.

S Yoongim jsme si zalezli do pokoje i s miskou osmažených nudlí zamíchaných s nastrouhanou mrkví, okurkou a tenkými pásky salátu, poté Yoongi nachystal svůj laptop, protože jsou jeho rodiče doma, asi by nestáli o to, abychom je tam teď vyrušovali s filmem, musíme si vystačit s menší obrazovkou, než je televize, no, mě to popravdě vůbec nevadí, jen Yoongi chvíli trochu remcal, ale nakonec se s tím smířil.

„Tak jo, Taehyung říkal, že je to dobrý film, tak mu budu věřit, hmm, hlavně si ber nudle z té misky, postavím ji mezi nás, nestyď se, nebo tak něco, jasný?" Uculím se nad tím, ale hned poslušně přikývnu na souhlas a uvelebím se v rohu Yoongiho postele, zatím, co on se uvelebí u kraje, hned, co pustí film, hůlkami si ukradnu trochu těch nudlí a sním si je nad svým menším papírovým táckem, abych nezašpinil postel.

„Kdyby tě to nebavilo, klidně řekni, dobře?" skočí do toho ještě, než skončí úvodní titulky, a já jen s pousmáním pokývám hlavou. Poté už se ale věnuju filmu.

I když, vlastně ne tak docela, i když se chci opravdu soustředit na film, spíš mám tendenci pokukovat po Yoongim ležícím vedle mě, zase mám takovou divnou náladu, mám pocit, že na mě zase leze stesk, nejraději bych se k někomu přitulil a nechal se mazlit, možná je to tím, jak ke mně dneska byl Yoongi i Hoseok hodný, zase jsem se cítil milovaný, bohužel, i když je to krásný pocit, občas to ve mně začne vyvolávat nedostatek, opět se mi pak vybavuje, jak krásně jsem se měl, když jsem se mohl tulit se svojí maminkou, nebo tátou, zase začnu moc pátrat v myšlenkách

Rychle zatřepu hlavou, abych to všechno zahnal a mohl se soustředit na film, stejně ale svojí nohou trošku drbnu do té Yoongiho, abych mu byl přeci jen blíž, nečekal jsem od toho nic dalšího, ale překvapí mě, když Yoongi misku s jídlem oddělá a přisune se blíž ke mně.

Položí mi paži kolem ramen, misku posune trochu víc k našim nohám, aby nám nezavazela, ale abychom na ni přesto dosáhli, poté se na mě jen letmo usměje a mě při tom zahřeje u srdce.

„Je to takhle lepší?" optá se mě a já s menším usmáním přikývnu na souhlas.

***

Film už běží nějakou půl hodinu, ale zatím se mi to teda vůbec nelíbí, je to sice obyčejný akční film, ale přesto mi to připadá moc bojovné, moc násilné a negativní. Vyvolává to negativní pocity i ve mně, ale Yoongi má oči dokořán, ani nemrkne, jde vidět, že ho to baví, nechci mu to kazit.

Jakmile se z filmu ozve další střelná rána a poté k zemi spadne jedno z těl vojáků nějakého společného týmu, nakrčím obočí a nejistě se vymotám z Yoongiho objetí.

„Jdeš někam, Jimine?" optá se mě, i když stále pokukuje spíš po filmu než po mě. Jen nejistě poukážu na dveře a naznačím, že jdu jen na záchod, naštěstí to Yoongi nijak neřeší, jen kývne hlavou a já rychle vylezu ven z pokoje.

Kolem mě je ticho a tma, jediné tlumené zvuky a světlo vychází z obýváku na konci dlouhé chodby, kde jsou nejspíš ještě Yoongiho rodiče, dveře od Taehyungova pokoje jsou zavřené, naštěstí neslyším žádné nekalosti, ač vím, že jsou tam zase spolu, nejspíš nechtějí riskovat, že by je načapali právě rodiče, asi by to nebyl nejlepší způsob zjištění jejich vztahu.

Nechtělo se mi na záchod, jen jsem potřeboval na chvilku dostat z očí ten film, proto jen potichu zalezu do koupelny, kde se zavřu, rozsvítím světlo a opláchnu si ruce vlažnou vodou. Je mi ale zase nějak divně, je to stejný pocit, jako jsem míval docela často, i když, od doby, co si s Yoongim tak rozumím, jsem to dlouho neměl, přesto cítím, že to na mě zase leze.

Ten svíravý pocit v žaludku, ta tíha na hrudi, tvrdé nárazy mého rychle bijícího srdce, taky pálení v očích, které akorát značí přicházející slzy. Polknu, ale stejně se mi zachvěje spodní ret a já pár slz pustím ven, i když je okamžitě setřu, aby to na mě nešlo poznat, stejně se začnou ven drát další a další.