Silent (Yoonmin) CZ

56.

-O 3 týdny později-

Yoongi P. O. V.

S Hoseokem dojedeme ke kavárně, svoje kola si zamkneme do stojanů a vyjdeme dovnitř menší budovy, kde se na nás hned vyvalí aroma kávy a čokolády. Taky se zde line příjemná tichá hudba, aby tohle klidné prostředí úplně nenarušovala.

S Hoseokem jsme se rozhodli, že si potřebujeme někam na chvíli sednout a popovídat si, nejen na mě, ale i na něj leze stres a taky menší strach ze zítřejší maturity. Snažil jsem se co nejvíc učit a opravdu se nepoddat svojí lenivosti, ale stejně si myslím, že jsem začal pozdě, neuvědomoval jsem si, jak je to důležitý, až těsně před tím. Teď pomalu nemyslím na nic jiného, to Hoseok se jistě učil a pilně se připravoval, ale i tak vypadá, že má docela strach.

„Sedneme si sem?" optá se a poukáže na volný menší stůl pro dva kousek dál od ostatních. Přikývnu a společně tedy usedneme. Každý si vezmeme jeden lístek s nápoji a nějakými zákusky, abychom si mohli vybrat, čím teda stres zaženeme.

„Dneska se mi o tom zdálo, ach jo, jsem z toho fakt na nervy," přizná Hoseok.

„Klid, ty to jistě dáš, hele, stačí to na čtyřku, hlavně, že něco řekneš," ujistím ho, ale on se nad tím zasměje a pod stolem mě jemně kopne do nohy.

„Říká ten, který mě skoro ani neposlouchá, jak moc v háji kvůli tomu je?" protočím očima a zahledím se na lístek.

„No, já mám aspoň důvod, vážně jsem se učil až na poslední chvíli, jsem totálně v háji," Hoseok mi na to nic nestihne říct, protože k nám přistoupí vysoký mladík s prázdným tácem, černou zástěrou kolem pasu a světlými vlasy. Při jeho usmání se mu na tvářích vytvoří malé ďolíčky.

„Dobrý den, máte něco vybráno?" optá se mile a já hned kývnu hlavou.

„Jo, ehm, dvakrát cappuccino, a já k tomu ještě skořicový dortík," pronesu klidně a kouknu na Hoseoka, jestli chce ještě něco dodat, ale zarazí mě, jak na toho mladíka hledí, jako na svatý obrázek. Odkašlu si a kopnu ho pod stolem nohou. Leknutím se napřímí a trochu zmateně ukáže na nápis na lístku.

„A já k tomu banánový pohár," vydá a ten mladý číšník s pokloněním odejde od stolu. Nechápavě se na Hoseoka podívám a pozvednu obočí.

„Co je s tebou, od kdy si dáváš něco takového?" Hoseok se zakření a pozvedne rameny.

„Nevím, napadlo mě to při pohledu na něj," zasměje se nervózně a já pobaveně ukážu palcem někam za sebe, kam před chvilkou mířil mladý číšník.

„Mluvíš o tom chlápkovi? Neříkej mi, že se ti líbí."

„Však je pěkný!" šeptne a podepře si bradu, „viděl jsi ty ďolíčky? Bylo to roztomilý, ahh, zajímalo by mě, jak se jmenuje," zamručí a já se nad tím zasměju. Páni, je to docela sranda mít za kamaráda gaye, samozřejmě nic proti němu, přeci jen, já bych měl držet zobák, jsem tak trochu přiteplený heterák.

„Jak se má vlastně Jimin?" optá se mě trochu klidněji Hoseok a já zpozorním. Nejistě pozvednu rameny a posmutním nad myšlenkou, že to před Jiminem pořád skrývám. On sám se má ale dobře, přijde mi, že je nějaký veselejší a pozitivnější, i když jsem doufal, že na mě třeba znovu promluví, ale to se zatím nestalo, Hoseokovi jsem o tom raději neříkal vůbec.

„Je mu fajn, um, teď je na zbytek týdne u Jina, toho jeho minulého pečovatele, jak jsem ti říkal, potřebuju mít teď klid, když bude ta maturita, Jimin by mě akorát rozptyloval a stejně bych na něj neměl čas, zato Jin má teď právě volno v práci," Hoseok chápavě přikývne a s povzdechnutím sklopí hlavu.

„Takže jsi nijak nepokročil."

„Hobi, víš, že mu to nechci říkat, neplánuju pokročit, raději se teď soustředím na tu maturu a pak musím trénovat kolo, za necelý měsíc je ten závod v lomu," pronesu a Hoseok na mě vytřeští oči.

„Oh! Počkat, cože? Ty ses tam vážně přihlásil?! Kdys mi to chtěl jako říct?!" vyjekne a já ho utiším dalším kopnutím do nohy.

„Popravdě? Nechtěl jsem ti to říkat, ale už se stalo," ceknu a on se ke mně víc nahne, jeho výraz nevypadá moc spokojeně.

„Yoongi, to byl stupidní nápad, vážně ti to za to stojí? Bude tam ten idiot..."

„Dlouho jsem nezávodil, když už neudělám maturu, chci si aspoň něco dokázat, jestli se mi podaří Jinsunga porazit, pak budu nejšťastnější člověk na světě, a ještě si odnesu wony," vysvětlím rychle, ale to už k našemu stolu zase přijde ten světlovlásek s kávami, dortíkem a pohárem na táce.

„Tak, tady jedno cappuccino a dortík," pronese a podá mi talířek i s hrnečkem, děkovně kývnu hlavou, poté se otočí k Hoseokovi a sáhne po zbytku věcí na jeho táce, ale zatřepou se mu ruce a hrneček s kávou mu vyklouzne. Se zařinčením spadne na stůl a káva se rozlije po stole, taktak stačím uhnout, abych to neměl na kalhotách.

„Uh, kruci...moc se omlouvám! Já...jsem tady nový, navíc mám obě ruce levé, strašně mě to mrzí, prosím, pojďte si sednou k vedlejšímu stolu, já to uklidím a podám další cappuccino, dobře?" vydá ze sebe v panice a rychle nás pošle k vedlejšímu stolu. Já se nad tím tiše zasměju, zatím, co Hoseok vezme ubrousky a pomůže číšníkovi s úklidem.

„To nic, stane se, klidě vám pomůžu," usměje se a ten světlovlásek jen nervózně mávne rukou.

„Ahh, nebudete mi přece pomáhat s něčím, co jsem udělal já, jen si...běžte sednout," pobídne ho s úsměvem a Hoseok tedy s nejistým přikývnutím přijde ke stolu, kde už sedím já. Nahne se ke mně a uculí se na toho mladíka uklízejícího stůl.

„Není dokonalý?" zazubí se a já se pro sebe zasměju.

„No, je vážně šikovný, řekl bych," zavtipkuju a Hoseok mě jemně plácne do ramene.

„Nech toho, však je tady nový, mm, asi sem budu chodit častěji, potom zkusím nějak zjistit jméno, třeba přes jednu moji kamarádku, ta je taková společenská a docela detektiv, takže by to pro ni bylo jednoduché a-..." zarazím ho úšklebkem, zvednu se a přijdu k mladíkovi utírajícímu rozlitou kávu.

„Ehm, nerad ruším z úklidu, ale neznáme se? Nejsi ty náhodou Son Minjin?" optám se na první jméno, které mě zrovna napadne a on nervózně zakroutí hlavou.

„Eheh, ne, to...asi je to omyl, já jsem Kim Namjoon, jistě se neznáme," usměju se pro sebe a chápavě kývnu hlavou, poté se vrátím k Hoseokovi, který na mě zůstane udiveně zírat.

„Co tak koukáš? Nemáš zač, jmenuje se Kim Namjoon, musíš na to logicky," mrknu na něj a usrknu si svého cappuccina.

Dobré odpoledne <33

Včera mi youtube připomněl kdrama Hwarang (myslím, že někteří znáte :D) a prostě se na to musím podívat znovu, protože mi to nedá a nutně si ten příběh potřebuju připomenout, stejně tak našeho úžasného herce :)<3

Myslím ale, že to reálně vypadalo nějak takhle:
Tae: takže, co mám hrát za roli?
Režisér: no...buď prostě sám sebou
:DD<3