Silent (Yoonmin) CZ

32.

Jimin P. O. V.

Ležím v posteli a zírám do stropu, moc jsem se z toho nevyspal, ráno mi bylo snad ještě hůř než v noci, teď jsem si spolknul prášek a trochu se mi ulevilo, ale je mi jasný, že je to zase jen na chvilku, za pár hodin se opět vrátím do stejného stavu.

Můžu si za to ale sám, to já jsem vlezl do toho deště a potom tam usnul, nakonec mi to patří, nemůžu si stěžovat, můžu být rád, že kvůli mně neonemocněl i Yoongi. Ten je naštěstí v pořádku a každých pět minut mě chodí kontrolovat, jestli třeba něco nepotřebuju.

Musím se nad tou myšlenkou pousmát, už v noci, jak si vlezl ke mně do postele, teď, jak se o mě od rána stará, je to hezký, už dlouho jsem nic podobného nezažil, takovou péči, zatím to bylo tak, že když se o mě někdo musel starat, bylo to vážně z donucení, ani paní Jeungová nebyla vždycky tak příjemná, šlo vidět, jak se přetvařuje, ale nejraději by se věnovala svým věcem.

„Co teplota?" optá se známý hlas a já se podívám na Yoongiho, jenž teď vešel do dveří. Vytáhnu si z podpaží teploměr a první se na něj kouknu já, než mu ho s menším povzdechnutím podám. I on trochu poklesne nad stále stejnou teplotou, kterou mám už od rána.

„Mm, to ti to moc nekleslo...je aspoň lepší ta hlava?" optá se a sáhne mi na čelo. Pousměju se nad tím gestem a přikývnu na souhlas.

„To je dobře, mm, zkus se trochu zvednout, měl bys vypít ten čaj." Pronese a chytne po hrnku už zchladnutého čaje. Vyškrábu se do polosedu a Yoongi mi ke rtům přiloží okraj hrnku, opatrně ho nahne, abych se mohl napít, poté ho položí zpátky na noční stolek a spraví mi peřinu, abych byl přikrytý až ke krku. Líbí se mi jeho starostlivost, proto se neubráním usmání, čehož si on ale všimne.

„Co je? Co se culíš? Něco k smíchu?" optá se mě a já s větším úsměvem zakroutím hlavou a máchnu rukou, uvelebím se na polštáři, ale Yoongimu to nedá, chytne po mém bloku a jedné pastelce, vecpe mi to do náruče a pobídne mě kývnutím hlavou.

„Napiš mi to, proč se furt tak culíš? Chci to vědět, mám něco na hlavě, nebo co?" tiše se uchechtnu, otevřu blok, nalistuju čistou stránku a ve zkratce napíšu svoje aktuální myšlenky.

Jen mi přijde hezký, jak se o mě staráš, skoro to vypadá, jako by ti na mě vážně záleželo.

Yoongi si to přečte, ale zůstane na to jen bezvýrazně zírat a mě spadne úsměv, nejsem si teď jistý, jestli jsem se ho nějak nedotkl, nebo něco nepokazil. Nejistě nakloním hlavu na stranu a svraštím obočí, ale Yoongi konečně zvedne hlavu a trochu falešně se usměje.

„Heh, jo...to je plus pro tebe, huh?" pronese a odloží blok bokem. Vstane z postele a zamíří ke dveřím. „Kdybys něco potřeboval...no, nevím, třeba práskni do toho stolku, abych věděl." S tímhle odejde a já zůstanu trochu zaskočeně, ale i zklamaně sedět a zírat na dveře.

Oh...napsal jsem něco špatně?

Yoongi P. O. V.

S povzdechnutím se svalím na gauč a na chvíli se zadívám na protější stěnu. Nevím proč mě to trochu zasáhlo, to, jak napsal, že to vypadá, jako by mi na něm vážně záleželo. Znělo to, jako by si byl vědom toho, že to jen tak vypadá. Copak mě na něm opravdu nezáleží? Vážně to nikdo nevidí? Hoseok, máma, teď i on...dělám snad něco špatně?

Uznávám, že první dny jsem se k němu nechoval nejlíp, ale teď už je to jinak, v posledním týdnu pro něj dělám první poslední, copak to nestačí k tomu, aby bylo jasný, že mi na něm opravdu záleží?

Očividně ne. Zřejmě budu v očích každého jen ten necitný, lhostejný a ten, co vlastně jen předstírá zájem, jsem sice trochu flegmatik, ale to neznamená, že nemám city, nebo, že je nechovám k někomu jinému.

Jimin je teď v poslední době můj největší zájem. Možná je to proto, že se mnou prostě tráví každý den, nebo je to něčím jiným? Ať už je to ale čímkoliv, chtěl bych, aby to šlo vidět, že se o Jimina opravdu zajímám, a to bez jakéhokoliv přetvařování.

Vstanu z gauče a přijdu ke dveřím od pokoje mého bráchy, raději zaklepu, abych je při něčem nepřistihl, naštěstí mi ale Taehyung otevře hned a já uvidím, jak mají zapnutý x-box s nějakou střílečkou.

„Tae? Něco bych po tobě potřeboval." Pronesu a on se zvědavě opře o futra a pobídne mě k pokračování. „Totiž, ty máš určitě ve svém laptopu stáhnuto plno filmů, že?"

„Um, jo, mám, proč? Chceš se snad na něco podívat? Tebe ale, co vím, nebaví filmy." Uchechtne se a složí ruce na hrudi, já pozvednu rameny a opřu se o druhá futra.

„To sice ne, ale když je Jimin nemocný, tak asi ven nepůjdu a stejně nevím, jak jinak se zabavit, tak mě napadlo, že bys mi hodil něco na flashku? Třeba nějakých pár filmů, od každého žánru, mi už bychom si vybrali." Taehyung na mě vytřeští oči, ale poté se ušklíbne a přikývne.

„Oh, no, jasně, hyung, něco ti tam dám, ale jsi si jistý, že ta horečka nevlezla i na tebe?" optá se s uchechtnutím a sáhne mi na čelo, já s ceknutím jeho ruku oddělám a kývnu hlavou směrem k Jungkookovi.

„Díky, teď se jdi věnovat svému příteli." On se zasmáním přikývne a zavře za sebou dveře. Já vlezu do svého pokoje a kouknu na Jimina, který si zase začal kreslit, jen, co si mě ale všimne, kreslit přestane a věnuje mi plnou pozornost.

„Jdu do obchodu, kdyby něco, je tady Taehyung, a ještě jsem se chtěl zeptat, co máš rád? Myslím, jestli nějaké oříšky nebo tyčinky, něco na chuť." Jimin na mě nechápavě koukne, vypadá to, že je celkem zmatený z mojí otázky.

„Nekoukej tak na mě, na večer nám Taehyung nachystá nějaký film, máš rád filmy, ne?" on trochu nejistě a stále zmateně přikývne a já si pro sebe oddechnu, „no, bezva, tak já vezmu nějaké ty oříšky a chipsy, já jen, abys věděl, že o tebe jevím zájem, a ne, že to tak jen vypadá." Pronesu a odejdu z pokoje, abych nezastihl jeho reakci.

Neboj, Yoongie, Jiminie to jistě moc dobře ví~ 😇💜

Dobré odpoledne všem <33

Musím zaťukat, trochu se ti naši učitelé zklidnili a už toho nemáme tak moc, díky svatý Namjoone za to <33

🐱🐣🐱🐣🐱🐣