Silent (Yoonmin) CZ

52.

Projedu lesní pěšinkou, odkud už vidím konec lesa, tam už je lom. Pevně sevřu řídítka v dlaních a zrychlím svoje kolo, abych se tam dostal co nejdřív. Vaří se ve mně krev, trochu se bojím, abych se zvládal ovládnout, je až neuvěřitelný, co všechno se mnou Jimin dělá a jak velká je moje žárlivost.

Konečně vyjedu z lesa, pod kola už se mi začnou plést drobné kamínky a menší hrudky hlíny, jen kousek ode mě už uvidím sedět na zemi známou osobu s kolem pohozeným vedle něj. Zamračím se a zabrzdím těsně před ním, kolo poté pohodím vedle a Hoseok si stoupne se svraštěným obočím.

„Yoongi, přišel Jimin-..." nenechám ho to doříct, už při tom vyslovení Jiminova jména jsem se neudržel, Jimin možná lituje svojí facky, ale já přesně vím, co chci udělat. Praštím ho pěstí do nosu, až zavrávorá a spadne na hliněnou zem, nejspíš ho to překvapilo, ale vlastně i rozzuřilo.

Naštvaně se vyškrábe do sedu a dlaní si zakryje krvácející místo, poté mě pevně chytne za kotník a stáhne mě tak, až sebou taky praštím o zem, on se ke mně doškrábe a ránu pěstí mi oplatí, jen zasáhne místo nosu moji tvář a mě přitom praskne ret, po kterém se mi rozleze jakési vlhko a pachuť krve.

„Co! To je všechno, co jsi mi chtěl říct, když jsi mě donutil jít do lomu?!" křikne na mě naštvaně a chytne mě pod krkem, já ho chytnu taky a vší silou do něj vrazím, abych přehodil naše pozice a mohl být zapřený nad ním, ale on je přeci jen vyšší a silnější, proto mě přitiskne víc k zemi a skoro mě přiškrtí. Možná jsem ho podcenil...

„Zasloužil by sis víc, kreténe! Ublížil jsi Jiminovi!" křiknu na něj a kopnu ho kolenem do břicha, aby povolil stisk, toho se mi taky podaří dosáhnout. Hoseok mě pustí a se syknutím se chytne za zasažené místo, toho využiju a povalím ho pod sebe. Konečně zase naberu na síle.

„Víš ty vůbec, co jsi kurva udělal?!" zařvu mu do obličeje a on se na mě nenávistně zamračí.

„Zlomil jsem si dobrovolně srdce, vím!" zařve na mě tentokrát on a já zakroutím hlavou.

„A co Jimin? Tomu jsi srdce nezlomil, nebo se vážně jen zajímáš o sebe?!"

„Jak bych mohl! Vždyť on ke mně nic necítí! Já jsem byl kretén, který si myslel, že to funguje stejně, jako v debilních gayských seriálech!" křikne a spustí se mu první slzy, kopne mě stejně, jako já jeho, ucítím tupou bolest v mém boku, proto se převalím na záda a za zasažené místo se chytnu. Hoseok na mě ale znovu skočí a natlačí mě na hlínu pode mnou.

„Jsi idiot, Hoseoku! Všechno jsi zkazil! Zničil jsi Jiminovu první pusu!" zařvu na něj zlomeně, už mě začnou pálit slzy v očích, ale nepustím je ven, ne jako Hoseok, kterému se derou z očí, jako vodopády, já si chci nechat svoji důstojnost, nikdy jsem před nikým nebrečel a dnes to nebude výjimka.

„Co ty o tom víš!" hlesne a rukávem si setře slzy, stejně mě ale nepouští a nechává mě přiškrceného u země.

„Jsem si naprosto jistý, že byla jeho první...oproti tobě, já o Jiminovi vím hodně," šeptnu, ale úplně se mi při tom zachvěje hlas, můžu slzy zadržovat, jak chci, ale Hoseok to na mě stejně pozná, proto trochu zaraženě povolí stisk a odtáhne se ode mě. Nemám potřebu na něj znovu skákat, taky chci z tohohle boje odstoupit, proto se posadím a setřu si krev ze rtu.

„Záleží snad na tom..." hlesne Hoseok.

„Záleží," syknu a odstrčím ho od sebe úplně, „chtěl jsem být první..." vydám ze sebe rozechvěle. Nemusel jsem se na svého společníka ani dívat, abych poznal, že se mu teď úplně zdrhnul hlas překvapením.

„Počkej...cože? Yoongi...?"

„Co je, co se tak divíš, prostě se mi líbí! To ti ale může být jedno, taky jsi mi o tom neřekl, nikdy ses nezmínil, že jsi na kluky..." Hoseok si povzdechne, posadí se kousek dál ode mě a rukávem si setře uslzený a trochu zakrvácený obličej.

„Možná jsem ti to říkat nechtěl...promiň, jsi dobrý kamarád, ale s tímhle bych se ti nesvěřil, bylo to moje tajemství, až teprve Jimin ve mně probudil odvahu, bylo to poprvé, co jsem se cítil tak...jistý," řekne tiše, přitom popotáhne nosem a opráší si svoje kolena od hlíny a prachu. Na chvilku se na něj zadívám, teď je mi ho i líto. Možná jsem se nechal unést svou žárlivostí a zlostí vůči němu. S povzdechnutím sklopím hlavu a olíznu si prasklý ret.

„Promiň...nechtěl jsem na tebe takhle vyjet, ale prostě mi ruply nervy, já mám Jimina fakt rád, jako hodně rád, nechci mu to říkat, nenáviděl by mě, ale taky nechci, aby měl někoho jiného, navíc...ty jsi mu sebral jeho první pusu úplně zbytečně..." vydám a taky popotáhnu nosem. Hoseok se ke mně trochu zamračeně přisune a drcne do mě ramenem.

„Já toho lituju, Yoongi...neměl jsem si dávat naděje, to ty máš tu naději o dost větší...nah, nejspíš by se zapojil, kdybys ho políbil," hlesne zklamaně a já zakroutím hlavou. Nad tímhle raději nechci ani přemýšlet.

„Tsh, mám skončit, jako ty? Bez urážky..."

„S urážkou. Ale vážně, Yoongi, chci, abys věděl, že jsi pořád můj nejlepší kamarád, i když jsi mi vrazil pěstí, když už to štěstí nemám já, tak ho přeju tobě, nakonec...ty máš u Jimina opravdu mnohem větší šanci," šeptne trochu posmutněle, ale stále se snaží vypadat, že mě povzbuzuje, vím, že ho to ale mrzí. Se zklamaným uchechtnutím mu dám paži kolem ramen a opřu se o něj.

„Ne, je to v hajzlu. Jimina si nezaslouží ani jeden z nás..."

„Ty by sis ho ale zasloužil, totiž...vážně se o něj hezky staráš a zajímáš," řekne tiše, ale já zakroutím hlavou.

„Na tom nesejde...možná ve mně vidí hyunga, co já vím, ale ne něco víc, je to, tak jak jsi řekl, nežijeme v debilních seriálech," šeptnu zlomeně, ale na tohle už mi Hoseok nic neřekne, jen zůstane sedět a nechá mě, abych se o něj dál opíral. Já se pousměju a chytnu ho za ruku.

„Tu oplacenou pěst jsem si zasloužil," zasměju se a on do mě drbne ramenem.

„Jo, to máš pravdu, oba jsme si ji zasloužili," nad tím se zase zasměju, i když mi do smíchu moc není, „aspoň vím, že nejsem jediný s tajemstvím, kdy sis uvědomil, že jsi na kluky?" zeptá se mě. Co bych mu měl na to říct? Sám nevím, ale vidím to jinak.

„Myslím, že nejsem na kluky, nikdy mě nepřitahovali a ani nepřitahují, Jimin je velká výjimka," vysvětlím a Hoseok se nad tím zasměje, ale nic na to nenamítá.

„Takže se cítíš jako heterák zamilovaný do jednoho kluka?"

„Jo, přesně tak se cítím, Hobi."

Dobré odpoledne/podvečer, nevím teď, co je za část dne xdd<33

No, doufám, že tady nejsou chyby, asi třikrát jsem tuhle část přepisovala, až teď jsem s ní konečně spokojená, nevím čím to je, v poslední době se mi nějak v psaní nedaří, celkově mám pocit, že je tahle fanfikce o dost slabší, než moje předchozí, snad je to jen tou blbou dobou karantény :cc

Pardon, nechci být nějak negativní, všem posílám lásku <33

Mějte se hezky :33