I'm Lost|LH|CZ|

1.Část

Jsem tady znovu,znovu ve vzpomonkách,v tom městě které nenávidím..Kde se odehrávalo mé děctví...Jsem tady znovu a cítím se ztracená..Ztracená ve vzpomínkách.Kamkoliv se podívám,něco mi vždy vytane na mysl.

Vyrušil mě z mého přemýšlení zvuk mobilu.
,,Ano?" Řekla jsem a dala si mobil k uchu.
,,Dobrý den.Už jste doletěla?" Zeptal se mužský hlas.Ach,ano ten co má nastarosti předání domu.

,,Ano,už jsem doletěla.Jsem už před domem." Stáhla jsem rty do tenké linky a podívala se na starý dům v centru města v malé uličce.
,,Jestli by jste počkala,za patnáct minut budu u vás." Řekl pohotově.
,,Ano,budu tu čekat.Zatím naschle." Položila jsem hovor a usoudila že si půjdu pro zmrzlinu,je léto a je dost horko..

---------------

,,Slečno Clearová?" Slyšela jsem hlas za sebou.Otočila jsem se a za mnou byl týpek v kvádru.
,,Ano." Usmála jsem se.Otevřel dveře a nechal mě vejít.

Podepsala jsem pár papírů o převzetí domu a pak jsem tady zbyla jako jediná.Já a dům babičky a dědy.Jen já a spousta harampádí zahrnující tisíce vzpomínek..

Vešla jsem do druhého patra a otevřela dveře od mého pokoje když jsem byla u nich.Bylo to tu pořád stejné.Věci byly na svích místech,ale vše bylo v prachu.Sedla jsem si na svou bývalou fialovou postel a okolo mě se rozprostřel prach.Dívala jsem se okolo a mě steklo pár slz které se stupňovali do vodopádu.
Ty vzpomínky jsou nekonečné.

--------

Po celém dnu jsem uklidila celý barák od prachu,vypadá to jako bych tady bydlela..Napadlo mě že bych ten dům prodala,ale sama nevím jestli to mám prodat nebo si to nechat na nějakou nouzi..Seděla jsem před domem na schodech kde jsem vždy sedávala s dědou.Pomáhal mi se všemi mími problémy.

Začal mi vybrovat mobil v kapse a já si vzpoměla na Luka.

,,No?" Řekla jsem do mobilu.
,,Mar,jak to že jsi nezavolala?" Říkal vyděšeně a naoko uraže Luke do mobilu.
,,Promiň,já jsem měla zpoustu vyřizování.." Povzdechla jsem si ale byla ráda že je to za mnou.
,,Dobře,chápu,ale mohla si aspoň napsat,nebo cokoliv aby jsi dala o sobě vědět že žiješ." Jeho starostlivý tón byl až žalostný.

,,Já vím.Promiň." Šeptla jsem a dívala se do země.
,,To je dobrý,ale chápej..Já se o tebe bál." Polkla jsem a přikývla ikdyž to nemohl vidět.

,,Jo,já vím." Abych přesvědčila sama sebe,usmála jsem se.Ale moc mi to nešlo.
,,Mar,bude to v pohodě.Kdy se vrátíš?"
,,Já nevím..Nevím jestli to bude vše v pořádku,cítím se tady divně..Možná zítra přiletím." Chtěla jsem tady být co nejkratšeji.
,,Už se tam necítíš jak doma.A víš proč?" Uměla jsem si představit jak povitáhne obočí a zkousne si ret s piercingem.

,,Proč?" Zeptala jsem se prostě.
,,Protože doma seš tady,tady v Austrálii u nás v baráku." Řekl a já se poprvé nefalešně usmála.
,,Děkuji." Řekla jsem do mobilu a na mé tváři se rýsoval stále jemný úsměv s červenými tvářemi.

,,Nemusíš za nic děkovat,protože to vše je pravda." On mi laďku nálady zvedal vždy nahoru.On mě drží nad hlubokou propastí,ale i s ním po boku můžu do ní spadlout.Zatím se to neděje.
,,Luku,já už jdu." Řekla jsem a zkousla si ret.
,,Tak dobře.Zítra mi zavolej jakej máš let.Miluju tě." Poslední slova šeptl.
,,Miluju tě." Šeptla jsem nazpět ,položila hovor a rozhodla se že jsi půjdu odpočinout.

==============================================================================
Tady je první díl v pokračování My Hard Life,doufám že se líbil,budu ráda za ohodnocení dílu a komentář s názorem. (;

With Love Mary-Sarah-Tommo :*