I'm Lost|LH|CZ|

9.Část

Po třech měsících:

Luke jel na nákup.Nechápu k čemu..Kluci jsou u svích rodin a já nejsem moc dobrá kamarádka s jídlem..

,,Iris,co myslíš..Má cenu žít?" Povídala jsem si s kočkou.
Jsem na tom ubožejc než jsem si myslela. Hlas nehodlal zklapnout.

Zabila jsem a nezasloužím si nic..Žádnou lásku,žádnou lítost.Budu se smažit v pekle.To je můj osud.Zabila jsem člověka a dva kvůli mě umřeli..Za všechno můžu já,já jsem to všechno způsobila..Kdybych nebyla na světě,rodiče žijou a jsou beze mně šťastní,Filip by nebyl vrah a žil by možná spokojeně.Vendy by mohla mít opravdovou nejlepší kamarádku,která by ji nelhala..A já si Luka nezasloužím,on má na lepší ne na nějaký děvky a vražetkyně jak já.Já tady nemám být,jsem ta největší chyba..

Vstala jsem z židle kde jsem trávila všechny dny..Byla jsem jen kost a kůže,naprosto vychrlá.Stála jsem naproti zrcadlu jen ve spodím prádle a Iris,mě teď nejbližší osoba, na mě hleděla z postele...

--------------

Stála jsem u útesu a dívala se na rozbouřené moře podemnou.Dnes bylo zataženo a pomalu začínalo pršet.Moře bylo rozbouřené a já jen přemýšlela jak to tam dole vypadá.

Jeden krůček a všem se uleví,nebudou muset poslouchat ty tvoje věčné žvásti.Nebudou muset nic předstírat a budou si v pohodě žít.

Najednou jsem cítila vše,všechny emoce se do mě pustili a já cítila vše..Bolest,stesk,nenávist,lásku..Prostě vše se do mě najednou hrnulo a byla to válka..
Srdce se rvalo na kusy,hlava panikařila a rozum odešel..Šílela jsem a moje slzy byly jak vodopád.Padla jsem na kolena,málem jsem zpadla z útesu,moje kolena byly na okraji.
Hlavu jsem měla v dlaních a vzlikala...Vše mě to užíralo zevnitř a já měla potřebu se vyřvat.Zakřičela jsem se vzlykami a měla pocit že moje hlava za chvíli exploduje.

Znovu jsem si stoupla,moje slzy stékali a já rozpažila ruce.Už jsem se chtěla pomalu spusit tam kam patřím.Do pekla..

,,Mar!!" Křikl někdo za mnou a můj pád zarazili ruce okolo mého pasu.Spadla jsem s ním na zem a on mě silně držel.
,,Pusť mě!Já to nevidržím!" Křikla jsem z čisté zoufalosti a snažila se vyprostit z jeho sevření.

,,Já ti to ale nedovolím!" Křikl na mě starostlivě ale pevným hlasem a vzal mě do náruče.Škubala jsem sebou,ale zistila jsem že je to marné.Dal mě do auta a jeli jsme pryč.
Schoulila jsem se na zadních sedačkách a silně vzlykala,moje hlava exploduje.

Blbě,blbě!Měla jsi skočit! Nezasloužíš si žít!
Křičel hlas v mé hlavě a já měla chuť si vyrvat všechny vlasy na hlavě aby přestal mluvit,křičet a všechno..
Stiskla jsem k sobě pevně víčka a slzy stékali.Byla mi zima,bylo mi blbě,v hlavě mi křičel hlas jak jsem nemožná a nemohla se ho zbavit..

==============================================================================
Na straně máte obrázek jak nějak podobně teď vypadá Mary.
Tak co říkáte na tento díl?Oživil to trošku?Čekali jste že chce zkočit?

Budu ráda za votes a nějaký ten komentík mě nehorázně potěší :333

With Love Mary-Sarah-Tommo :*