56.Část

573 57 22
                                    

,,Mary!" Zakřičel za mnou žalostně hluboký klučičí hlas.Jeho paže se obmotali nad mím bříškem a udělal několik rychlích kroků dozadu.

Slzy mi přetekli a já se dotkla jeho ruk.Tak moc jsem ho potřebovala a on mě tady teď držel.Otočil mě k sobě čelem a z jeho očí tekli slzy.
,,Co to.." Jeho ruce dal pryč ode mně a díval se zmateně na mé břicho.Jen jsem vzlykla a hleděla na jeho zničený pohled.

Jeho dech byl čím dál tím rychlejší,otočil se a rozběhl se do neznáma.Mé vzlyky se znásobili,podlomili se mi kolena a já ze všech sil vzlykala.

Zabila jsem i poslední naději..Měla jsem zkočit dřív než ztihl chytit! Křičela jsem na sebe a dala si obličej do dlaní.V mé kapse u kalhot začal vybrovat mobil.

,,Opuštěný park u útesu." Řekla jsem mezi vzlyky do mobilu a hned ho odhodila od sebe.Věděla jsem že je to Liz,nezvládla bych déle mluvit.

--------------------

Probudila jsem se s bolestí hlavy a břicha.Ležela jsem v mé posteli a snažila jsem i matně vzpomenout na včerejšek.Vybavovalo se mi jak Luke odešel když uviděl mé bříško.

Slzy se mi znovu nahrnuli do očí a já se zachumlala víc do peřin.
Pamatuji si jak jsem vzlykala...Volala mi Liz,řekla jsem ji kde jsem a dál.. Je černo.Nic.

S povzdechnutím jsem si pomalu sedla,bolela mě celá záda,mé bříško se o něco zase zvětšilo a hlava mi neuvěřitelně třeštila spolu s napuchlími oči.

S šouravými kroky jsem se dostala do koupelny,zhodila jsem ze sebe mé oblečení.
Někdo musel převlíct.. Zamračila jsem se nad tím a podívala se na mou nahou siluetu v zrcadle.

Byla jsem stále vyhublá,po bocích břicha jsem měla rudé modřiny a vypadala jsem jak nemocná.Potřebovala jsem pomoct,ne pomoct fyzickou,nebo jakoukoliv..Potřebovala jsem psychyckou podporu.
Potřebuji jeho.. Do očí se mi znovu nahrnuli slzy a já si vlezla do sprchového koutu.

---------------------

S hlubokým výdechem jsem se rozhodla sejít dolů.Šla jsem schůdek po schůdku opírajíc se o zábradlí a nervózně rozhlížející se okolo.

Bylo tady nezvyklé ticho a já přešla do kuchyně kde jsem uviděla na lednice připlí vzkaz.

Vrátím se zítra večer,promiň :( Ale práce volá :)) ××Liz××

Povzdechla jsem si nad lístečkem a otevřela lednici.Vzala jsem si mléko s cereáliemi a šla s tím pomalu do pokoje.

Mám tam jít? Nervózně jsem hleděla na jeho dveře od pokoje které byly pootevřené.Věděla jsem že je tam,ale naprosto nevím jestli se mnou promluví..

Bude mlčet,propalovat nenávistným pohledem a pak snad odejde?Nebo na bude řvát?Uhodí ? Přemýšlela jsem a nemohla se rozhodnout jestli vklouznout do jeho pokoje a upokojit se abych věděla že je v pořádku nebo jít dál do svého pokoje.

Povzdechla jsem si a vydala se potichu v bílém županu k němu do pokoje.Pootevřela jsem dveře a jeho modré oči byly plné bolesti.Prohlídla jsem si jeho obličej a zděsila se.

,,Luku..Co se ti stalo?!" Byla jsem vystrašená při pohledu na jeho tvář s krvý,roztrženým rtem a monoklem pod okem.
,,Když...když jsem se to včera dozvěděl šel jsem do baru a asi jsem se popral..Nevím." Uhl pohledem a s bolestivou grimasou si lehl na druhý bok,zády ke mě.Byl stále v civilu a to mě znepokojovalo.

,,Co tě všechno bolí?" Špitla jsem potichu a položila misku na poličku.
,,Všechno..Nejvíc srdce." Šeptl potichu a já zalapala po dehu.

Šla jsem zpět do kuchyně,vzala jsem prášek proti bolesti s vodou a šla zpět za ním.

,,Už jsem si myslel že ses na mě vybodla..Jak poslední dobou." Uchechtl se ironicky a hned toho zalitoval a chytl se za bolavou tvář.
Nechala jsem ho si sednou,podala jsem mu prášek s vodou a sledovala jeho dobité tělo.Jeho oči se zabodávali do těch mích a pak pohled přesunul na břicho.Vypadal že nad něčím usilovně přemýšlí a já si stoupla.

,,Stoupni si." Šeptla jsem vážným hlasem,zvedl ke mě pohled a povzdechl si.
,,Mary,nic mi není.Nemu-"
,,Bez.řečí.si.stoupni." Řekla jsem pomalu slovo po slovu a on s polknutím přikývl.Začal se zvedat,jeho obličej se proměnil v bolestivé grimase a já ho podepřela.

,,Ne,nic ti není." Povzdechla jsem si starostlivě a podívala jsem se mu do očí.
,,Kdo by řekl že po tom všem budeš mít o mě ještě starost." Zakroutil hlavou a já s ním šla pomalu do koupelny.
,,O tebe budu mít starost navždy." Šeptla jsem potichu že jsem si byla jistá že to ani neslyšel.

Zastavila jsem v koupelně a pomalu začala nadzvedávat jeho triko.
,,Mary.." Řekl nepříjemně se zamračením a triko si ztáhl dolů.
,,Jako bych tě nikdy neviděla nahýho a potřebuju vidět jak na tom jsi." Zadívala jsem se mu do očí a znovu trošku povitáhla jeho triko.S povzechnutím zvedl ruce a já mu vyslékla triko.Snažila jsem se natáhnout přes jeho ruce,ale na to jsem byla moc malá a mému břichu to dávalo zabrat.Vzal si triko do svých ruk a sundal si ho,chytila jsem se za bříško a zhluboka vydechla.

,,Vpořádku?" Optal se starostlivě a já se uchechtla.
,,Kdo by řekl že se po tom všem o mě ještě budeš starat." Zopakovala jsem jeho slova a on se na mě starostlivě díval.
,,Jo dobrý." Odbila jsem ho.
,,Vslíkni se a vlez si do vany.Umyji ty krvavý rány a ošetřím tě." S těmihle slovy jsem odešla z koupeny aby tak mohl vše učinit.

==================================================================

Tak ste šťastné?
Já sem si oddychla že mi nehrozí smrt
Jsou spolu,baví se ale pořád nebudou spolu Takovou vepkou radost vám neudělám

CHCI UPOZORNIT NA NOVÝ PŘÍBĚH PERPEXING ! Najdete ho na mém profilu :3

Nemám co dodat,přidávám z hodiny,jinak se rozmluvím zístra v komentářích pokud budete chtít ❤

With Love Mary-Sarah-Tommo ❤

I'm Lost|LH|CZ|Kde žijí příběhy. Začni objevovat