I'm Lost|LH|CZ|

74.Část

,,Jak je možný že tu čekáme tak dlouho pokaždé? " Povzdechla jsem si a opřela se o opěradlo židle.
,,Asi tam ještě někoho má. " Pokrčil rameny Louis a podíval se s povzbuzujícím úsměvem na Harryho.

,,Louis,Harry a Mary?" Vykoukal konečně ten chlapík ze své kanceláře s úsměvem. Všichni tři jsme vzali a já s Harryho pomocí samozřejmě.
,,Dobrý den." Řekli jsme každý když jsme vcházeli do kanceláře za sebou.

,,Dobrý, posaďte se Prosím,musíme toho spolu hodně probrat." Usmál se,upravil si kravatu a sedl si za svůj velký dřevěný stůl. Jak jinak..

☆☆☆☆

,,To by bylo za námi. " Vydechl Louis a podíval se na mě. S úsměvem jsem přikývla ale stále jsem nad tím musela přemýšlet.

,,Proč jste mi to neřekli? " Zeptala jsem se po pěti minutách ticha v autě co jsme jeli na ten rozhovor.
,,Nechtěl to říkat nikomu,jen těm nejpotřebnějším. " Oznámil mi Harry a já se s výdechem opřela o sedadla.
,,A proč?" Nedalo mi se nezeptat.
,,Prý chce jiný styl hudby, nebaví ho to,je to prej na něj Moc nátlaku. " Podíval se na mě Louis přes zrcátko a Povzdechl si taktéž.

,,Jseš na něj naštvaná, že? " Otočil se na mě Harry .
,,Ne..Možná trochu,ale jsem zklamaná že mi to neřekl. " Povzdechla jsem si a dívala se upřeně na mé ruce v klíně.
,,To bude dobrý uvidíš. " Řekl Harry a svou jednou velkou rukou vzal ty mé a podporně mi je že je a bude tu pro mě.

☆

,,Ahoj Mary!" Křikl radostně Calum jakmile mě viděl ve dveřích do zákulisí.
,,Ahoj Cale." Zasmála jsem se a nechala se jím vtáhnout do jeho objetí.
,,Děláš jako by jsi mě dva roky neviděl. " Uchehtla jsem se mu do ramene a pak se jemně odtáhla.
,,Hrozně jsem se na tebe těšil, jak jsi byla u nás ty čtyři měsíce tak jsem si na tebe tak zvykl." Zasmál se a podíval se na moje bříško.

,,Páni, pořád roste,aby jsi neměla dvojčátka. " Zasmál se a pohladil mě po rameně když se odtahoval.
,,Ne,nebudou." Zasmála jsem se a dala si ruce na bříško.

,,A co to bude?" Přiletěl za ním Mike a objal mě.
,,Ahoj." Šeptla jsem mu do ucha s úsměvem. Cítila jsem jak přikývl na znamení pozdravu a odtáhl se.
,,Bude to holčička. " Usmála jsem se na ně a zahlédla za němi běžícího Ashtona.

,,Kluci,Lou vás ještě potřebuje. " Řekl když k nám doběhl a já se na něj usmála.
,,Ahoj Ashi. " Objala jsem ho s úsměvem.
,,Rád tě zase vidím Mary." Řekl mi a odtáhl se.
,,Já tebe taky." Přitakala jsem a nemohla se na něj neusmát. On byl tak ohromě dobře naladěný člověk že při jeho přítomnosti se nedalo neusmívat.

,,V kolikatým jsi vlastně měsíci? " Rozzářeně se usmál a podíval se na mé bříško kde jsem měla i ruce.
,,Za dvanáct dní v osmém." Usmála jsem se na něj. Jen přikývl a šlo vidět že nad nečím usilovně přemýšlí.
,,A s Louisem se znáš jak dlouho?" Zeptal se znovu a podíval se mi do očí. On na sakra to přišel. Jak?!
Došlo mi a jen tak jsem mu hleděla do očí jak tělo bez duše. 

,,Neříkej mu to Prosím. " Vydala jsem že sebe zkoro šeptem.
,,Proč? Mary je to jeho dítě! " Křičel na mě šeptem a šel se mnou stranou.
,,Ashtone je v tom víc než kdo je otec!" Sykla jsem na něj naštvaně a jeho oči nabyli nechápavého pohledu.

,,Je v tom o sakra víc, ale nemůžu ti to sakra říct. Stačí že jsi na to přišel,což je vlastně i dobré. .Ale prostě nemůžu ti to teď říct. Neříkej mu Prosím nic že jsi na to přišel. Měli by jsme z toho průšvih oba dva. " Podívala jsem se na něj prosebně.
,,Proč to nemůžeš říct? Je to můj kamarád ,a měl by to vědět. " Stal si za svým.
,,Počky a jakej průšvih? " Nechápal a zmateně se na mě díval.
,,To se mu taky chytám říct ale ještě nemůžu, neřeš proč pak se to dozvíš. " Dívala jsem se mu do očí a modlila se aby nebyl tak paličatý a pochopil to.