I'm Lost|LH|CZ|

63.Část

,,Emh..Ahoj.Můžeš teda pro mě přijet?" Optala jsem ho nervózně do mobilu když jsem šla chodbou k výtahu.
,,Jo jo.Za pět minut jsem tam." Oznámil mi a já se zasmála.
,,Dobře." Odpověděla jsem a zavěsila hovor.

V ruce jsem stále žmoulala snímek z ultrazvuku..

Stála jsem u dveří a nervózně hledala pohledem černé ho Mercedese kterého si Luke nedávno koupil.
Pootočila jsem hlavu k hlavnímu vjezdu a uviděla jeho auto.

Rozešla jsem se k němu a sedla si na místo spolujezdce.
,,Ahoj." Nervózně jsem se pousmála a zabouchla za sebou dveře.
,,Ahoj." Usmál se,měl červené oči což byl náznak toho že brečel..

Tohle bude ještě utrpení.. Pomyslela jsem si a dívala se jak Luke vyjíždí z parkoviště nemocnice.

,,Co to pořád celou cestu žmouláš v ruce?" Zeptal se mě s nakrčeným obočím když jsme zastavili v garáži.
,,Umh.." Polkla jsem nervózně a hleděla na mé ruce které drželi ten snímek.
,,Tohle.." Natáhla jsem k němu mírně ruku a ukázala ultrazvuk.S vykulenými oči na to zíral a chytil to za jednu stranu.

,,To..To je to malí?" Šeptl se slzy v očích.Jen jsem přikývla a držela ty slzy v sobě.
,,Omluv mě.." Šeptl zničeně a rychle vystoupil z auta.
,,Pokoj máš třetí dveře z prava,kufry ti pak donesu.." Šeptal tak zničeně a zmizel za dveřmami do baráku.

Zchovala jsem si obličej do dlaní a vzlykala silně.
Ničím ho,stále víc a víc! Křikla jsem na sebe podvědomě a v ruce stále svírala ultrazvuk..

Po aspoň nejméně patnácti mimutách jsem se odhodlala vyjít z auta a zamířila si to do domu pomalími kroky.

Jsou tady kluci? Hryzalo mě mé podvědomí a pomalu jsem otevřela dveře.Ocitla jsem se v tichém obyváku spojený s kuchyní.Vydechla jsem úlevou když jsem zistila že tu kluci asi zatím ještě nebudou.

Šla jsem pomalu po tmavě dřevěných schodech nahorů do druhého patra,směrem zatím k mému pokoji.
Třetí z leva.. Vzpoměla jsem si a šla k těm dveřím,procházela jsem okolo druhých dveří a uslyšela jeho silné nádechy a výdechy.

Stále mu ubližuješ.. Pomyslela jsem si a zapadla rychle do mého pokoje.Brečela jsem a snažila se nevzlykat,tak moc jsem se snažila.

Tohle čtyři měsíce nevydržím..Ani jeden. Pomyslela jsem si a lehla si na postel.
Musí být něco čím by jsme se z toho dostali. Přemýšlela jsem,ničilo mě to že jsem slyšela Luka jak brečí.Pravděpodobně má postel u mé zdi..

Musím s tím něco udělat. Rozhodla jsem se a pomalu vztala z postele.Šla jsem ke dveřím,pomalu je otevřela a šla k jeho tmavým dveřím.

Co bude dělat?Bude chtít abych šla pryč? Zkousávala jsem si nervózně ret a můj pohled byl zabodlí do dveří.
Musí být naštvaný.. Měla jsem své pro a proti,nerozhodnost byla velká a já nevěděla pro co se rozhodnout.

Rozklepanou ruku jsem natáhla ke klice a jemně se ji dotkla.

Mám to udělat?

========================================================

Zanechala jsem vás asi napínavé,co? :DDDDD

Lidi,asi mě zabijete ale nebudu moc často teď přidávat díly,ne kvůli škole,ale nemám na čem psát :/ Prostě jsem kazisvět a rozbiju všechno.. :DDD

Budu to dost stopovat ale budu se mooc snažit!! :* <3

Budu ráda za vote a komentík neskutečně potěší :33333

With Love Mary-Sarah-Tommo :*