I'm Lost|LH|CZ|

85.Část-Sad End

Tak ClaireBalcarova  ,  EmaHnvsov  ,   MaBohov  a všichni ostatní co jste se těšili na Sad End, máte to tady na zlatém podnose :D :3
!!
A ti ostatní co jste tady taky označení, ale nejste tady nahoře, tak pokud nechcete číst ten Sad End sjeďte si až dolů na poděkování ;) <3 

I hope you're like it :DD

Po dvou letech:

Pohled třetí osoby:



,,Tatínku, maminka tak už bude čekat?'' Zašišlala malá Sussie s pohledem na chlapce který měl už jemně narostlé strniště a s nedočkavým pohledem se díval po velké hale zda neuvidí svou manželku.
,,Ano, maminka tady někde čeká.'' Věnoval ji na chvíli pohled a jemně se pousmál i když jeho myšlenky byly nejisté ohledně téhle otázky. Byl tak nedočkavý až ji konečně po měsíci uvidí.. Byl tak rád že to co se mezi nimi stalo se vyřešilo, byly spolu, měli nádhernou šesti roční dceru Sussie Charlotte a žili konečně šťastně.         Ale žádné štěstí netrvá věčně... 
Malá tmavá blondýnka s modrými oči identické jak tátovi se dívala všude okolo snažíc se pohledem najít mámu která ji tak dlouho chyběla. Dalo by se říct, že na ni byla závislá. Poslušně držela tatínka za ruku a cupitala vedle něj. Vysoký blonďák kterého by brala každá druhá holka na světě, nemluvě o jeho fanynkách, se jemně mračil nad tím že svoji lásku která tu měla stát tu není. Hledal ji pohledem tak moc.. Tu jeho hnědovlásku s modrými oči a hubenou postavou,ta ovšem nestíhala, ale to on nevěděl..

Mary nervózně poklepávala prsty na volantu a jen sledovala hodiny kolik minut už v zácpě promeškala. Super, teď přijdu pozdě.. Pomyslela si s povzdechnutím a ještě víc se zabořila do kožené sedačky jejího černého BMW X5. Auta v řadě před ní se rozjela a ona s jiskřičky radosti v očích zařadila na jedničku aby mohla vyjet. Byla už tak blízko letiště a nemohla se dočkat až uvidí svého manžela a dcerku po celém měsíci.   Tak moc ji chyběli..   Celý měsíc byla buď u Louise s Harrym nebo u někoho z nich. Byly to jako její rodina která se o ni postarala a měla ji ráda. Zaparkovala blízko letiště protože ji bylo více než jasné že u letiště nezaparkuje. Vypnula motor, dala ruční brzdu a vyskočila rychle z auta během aby mohla vidět dvě osoby které nadevše miluje. Na semaforu byla zelená, lidé které přecházeli přechod byly již skoro na druhé straně a jí bylo jasné že to nestihne doběhnout a proto zpomalila běh a dala se do normální chůze. Její dech byl stále rychlí a tak i její srdce bylo rychleji. Stála u přechodu téměř sama a s myšlenkami že přišla už pozdě volala svému manželovi, který ovšem mobil nezvedal. Povzdechla si, položila hovor a stále se dívala na tu obří budovu. Věděla že by neměla šanci ten přechod proběhnout bez toho aby ji srazilo auto, na to byl ten přechod až moc dlouhý.. Její mobilní telefon v kapse u černých džínsů jí začal vyzvánět. Vzala hovor i bez toho že by se dívala kdo volá.

,,Ahoj Mary, mohla by jsi mi prosím dát Luka? Nemůžu se mu dovolat.'' Povzdechl si Calum v mobilu a Mar se uchechtla a otočila se k přechodu zády když uslyšela hlasité troubení. 
,,Taky bych se mu ráda dovolala. Čekám u letiště na něj protože byly zase zácpy a já jsem nestihla ten určený čas.'' Povzdechla si a dívala se na dva chlapy kteří na sebe křičeli pomocí stažených okýnek.
'Ty debile, tady jsem parkoval já!' Rozkřikl se jeden z nich po celé ulici. Je doopravdy možné že se hádají o to místo na parkování?  Pomyslela si Mary a s povzdechem začala opět poslouchat jejího dlouholetého kamaráda Caluma který zněl poněkud ospale.
,,V té zácpě jsme právě teď taky.. No tak nic, až je najdeš, dej mu vědět ať se naučí zvedat mobil.'' Uchechtl se Calumův hlubší hlas který za ty roky už zmužněl. Taky že už má dvacet-osm let.. Hrozně rychle to všechno uteklo..
,,Tak dobře.'' Vydechla nakonec Mary která sledovala jak se blíží nějaký chlápek s foťákem a jeho pohled směřoval na ni.  Nejspíš je z bulváru.   Povzdechla si a přemýšlela o tom že už bude muset ukončit hovor s Calumem.
,,Tak mu pa-''

,,Mamí!'' Uslyšela vysoký hlásek který mohl patřit jen její dceři. Pousmála se rychle a když se otočila, uviděla jak její dcera sama běží po přechodě. To nebude dobré..
,,Ne!'' Křikl její manžel a rozběhl se vzápětí za svou dcerou na červenou ve strachu co se stane. Mary nestihla ani vykřiknout, vyběhla vpřed k nim protože je chtěla oba zachránit. Její dcera měla na obličeji obrovský radostný úsměv z toho že vidí po měsíci svoji mámu které se nemohla dočkat, přímo zářila štěstím. Zato Blonďák za ní měl v očích strach, běžel za ní, na svém rameni měl sportovní tašku s jeho a své dcery věci která mu dost zpomalovala jeho běh. Natahoval k ní ruku a chtěl ji už k sobě strhnout, ale byl tak zpomalený tou taškou a jeho dcerka byla tak rychlá.. Brunetka s hrůzou v očích běžela co nejvíce mohla ke svému manželovi a své dceři kterým hrozilo nebezpečí v podobě Kamionu který se blížil k nim.   To doopravdy nebude dobré..
,,Mary?'' Ozval se zmatený hlas Caluma v Maryiném mobilu který držela v ruce a nevěnovala mu ani špetku pozornosti. Kamion troubil, lidé jim začali věnovat svou pozornost, ale ten přechod byl tak dlouhý že neměli šanci to stihnout.   Bylo to tak rychlé, ale zároveň pomalé..   Luke se podíval své manželce do očí, věděl že tohle nebude mít dobrý konec. Mary se do očí nahnali slzy, přidala ještě víc na tempu, přišlo ji to tak nedosažitelné.Řidič kamionu troubil, brzdil ze všech sil, chtěl zastavit tu věc která jim může vzít životy.       

Stalo se to tak rychle..