I'm Lost|LH|CZ|

82. Část

Pohled Luka(O několik hod. později):

,,Pane Hemmingsi?'' Ozval se hluboký hlas doktora a já s červenými oči k němu zvedl naprosto zoufalý pohled.
,,Máte nádhernou malou holčičku.'' Usmál se na mě a já zalapal po dechu a usmál se.
,,A-a co moje snoubenka?'' Zeptal jsem se vystrašeně a on se na mě vážně podíval.
,,Dostali jsme z toho nejhoršího obě dvě, ale vaše snoubenka ještě spí a měla by mít trošku klid. Byl to složitý zákrok. Porod proběhl císařským řezem a měla vnitřní krvácení kvůli sraženině krvi mezi stehnem a podbříškem. Zastavili jsme to a vyčistily, porod byl taky velmi namáhavý kvůli tomu že má slabé srdce. Vaše dcera je bez jakéhokoliv problému, zdravá a krásná.'' Usmál se na mě podporně a já se usmál jak nejvíce jsem mohl.
,,Děkuji vám!'' Řekl jsem nadšeně, vyskočil ze židle a objal ho. Zasmál se a poplácal mě po zádech.
,,Nemáte za co, jestli chcete můžete jít na ten pokoj a dáme vám i dcerušku.'' Odtáhl se ode mně a já si poupravil nervozně triko.

,,Dobře,ještě jednou mockrát děkuji.'' Usmíval jsem se jak sluníčko na hnoji že jsme z toho nejhoršího pryč a poslušně cupital za doktorem k pokoji.
,,Možná se vzbudí, ale dáme vám jen hodinu, musí pak zase spát aby se její tělo zregenerovalo. Jestli se ji bude dobře dařit, bude moct jít za týden domů.'' Informoval mě když se zastavil před dveřmi a já nedochvilně nahlédl skrz průhlednou část dveří.
,,Dobře, děkuji.'' Usmál jsem se na něj vděčně a já cítil jak se mi do očí vhání slzy.
,,Tak běžte, sestřička pak přijde s dítětem.'' Usmál se a popostrčil mě dovnitř.

Ležela tam, z její pravé ruky vedlo několik hadiček a jedna taky zpod jejího nemocničního trika. Byla celá bledá a její hruď se nadzvedávala v pravidelném tempu. Oči se mi ještě více naplnili slzami a pár jich vyteklo. Ležela tam tak bezvládně..

,,Ahoj zlato.'' Šeptl jsem, naklonil se k ní s pusou na čelo a s její rukou v mých dlaních jsem se posadil na židli vedle postele. Pousmál jsem se na ni a další slzy mě sjeli po tvářích a dopadli na její dlaň.
,,Ty to zvládneš.. Vím to.'' Usmál jsem se a hladil ji po ruce. Potřeboval jsem aby se vzbudila, to co jsem teď potřeboval byla ona. Potřeboval jsem její úsměv, objetí, polibek a její slova kterými mě dostala vždy do klidu.. Vždyť já budu táta.. Pomyslel jsem si, usmíval se a cítil se nervozně při myšlence na to že mi ji donesou a já uvidím moji holčičku.. Moje holčička.. Setřel jsem si slzy které mi stále tekli a díval se na Mar.

,,Pane Hemmingsi?'' Zašeptal dívčí hlas a já se otočil ke dveřím se setřením slz. Byla to sestřička která se na mě usmívala a před sebou měla nějaký malý vozíček. Ležela tam. Malinečká, zabalená v růžové dečičce a sestřička s úsměvem opatrně a potichu dojela až ke mě.
,,Je nádherná.'' Rozplíval jsem se nad pochrupujícím miminkem a slzy zkoušel v sobě co nejvíc držet.
,,Chcete ji do ruky?'' Usmála se na malou a pak znovu na mě.
,,Já.. nevím.'' Zakoktal jsem a zmateně se podíval nejdříve na tu malou ,pak na sestřičku a pak na Mar.
,,Jestli ale chcete, můžete si ji pochovat až se vaše slečna vzbudí.'' Její úsměv nemizel a já se zadíval na malou.

,,Luku?'' Uslyšel jsem její chraplavý hlas za mými zády a otočil se na Mar která mžourala očima.
,,Mary, konečně jsi vzhůru.'' Usmál jsem se a stiskl ji dlaň. Podívala se na mě a usmála se do široka, pak se její pohled zastavil vedle mě na sestřičce s vozíčkem a ještě víc se usmála.
,,Chceš ji?'' Usmál jsem se a podíval se znovu na maličkou.
,,A podáš mi ji?'' Usmála se a podívala se takovým divným pohledem na sestřičku. Jen jsem s úsměvem rychle přikývl, vstal jsem a podíval se na sestřičku která mi malou pomalu podávala. Jak ji sestřička nadzvedla její oči se otevřeli a podívala se na mě. Usmál jsem se a pomalu si ji vzal do náruče. Tak moc jsem se bál že bych ji nějak ublížil, byla tak malinečná až jsem se bál že jen jedním pohybem mi proklouzne v rukách.
Díval jsem se do jejích modrých kukadel a nechal se unášet jejím kouzlem. Byla tak nádherná, choval jsem ji v podobě mírného pohupování a ukazováčkem ji hladil po tvářičce. Je naprosto dokonalá.
,,Je to ten nejkrásnější dáreček k Vánocům. " Uculil jsem se a šťastně se podíval na Mar.
Jedna slza mi ukápla a ta malá se na mě zaujatě dívala. Je to moje dcera.. Slzy pomalu tekli a já jsem byl tak šťastný.

,,Už víš proč jsem chtěla aby si mi ji podal ty?'' Prolomila to ticho Mar a já se na ni podíval a přikývl.
,,Miluji tě. Vás obě.'' Usmál jsem se, políbil malou na čelo a nahl se s ní k Mar která si ji pomalu vzala do náručí. Obě dvě se na sebe tak fascinovaně dívali a Mar ji chytila za ručičku, pro malou to bylo něco nového a Mar už stékali slzy po tvářích.
,,Já jsem táta.'' Šeptl jsem a usmál se na ně. Maryinin pohled se na mě zastavil a utřela si pomalu slzy.
,,Jsme rodiče Luku, máme dítě.'' Řekla pyšně a já se nahl abych ji mohl políbit na čelo.
,,Miluji tě.'' Šeptl jsem a Mar se přimáčkla na mé rty. Polibek jsem prodloužil a opřel si čelo o to její.

,,Je to zvláštní.. Je to pocit který nejde popsat.'' Zašeptal jsem jako bych se snad bál toho že když promluvím normálně tak malou rozbrečím.
,,To je. Je to tak.. divné že ve mě vlastně žila celých těch devět měsíců.'' Uchechtla se potichu a stále se navzájem pozorovali aby každá z nich viděla sebemenší detail té druhé.
Malinké ručička se natáhla po mé tváři a dotkla se mé ne zrovna moc oholené tváře. Nejdřív měla vyděšený výraz a pak se usmála což donutilo mě i Mar se uchechtnout. Její ručička se dotkla Maryiné tváře a přejela po její jemné bílé kůži a ručičku stáhla zase zpět.

,,Je rozkošná.'' Šeptla Mary a já se uculil.
,,Po tobě.'' Políbil jsem ji na čelo a otočil se na dveře které se znovu otevřeli. Stála tam ta samá sestřička. Kdy odešla? Mírně jsem se nad tímto faktem zamračil a pozoroval ji jak jde k nám s nějakou deskou v ruce.
,,Musím vám ji bohužel už vzít. Musí jít spát.'' Usmála se na nás smutně a vozík víc přiblížila k postýlce.
,,Můžu ji tam dát?'' Zeptal jsem se a kouzelně se usmál na sestřičku aby mi to dovolila.
,,Dobře, ale opatrně.'' Usmála se a já se nahl k Mar která ji dala naposled pusu na čelo a podala mi ji i přes to že se ji do toho nechtělo.

,,A ještě bych potřebovala vědět jméno.'' Vyhrkla ze sebe, klikla propiskou a připravovala se psát. Podíval jsem se na Mar s malou v náručí a nadechl jsem se pro odpověď.
,,Sussie Charlotte Hemmings?'' Zeptala se pološeptem Mar a já se podíval na malou.
,,Nechceš jí dát zatím tvoje příjmení?'' Nadzvedl jsem obočí a lišácky se usmál.
,,Proč moje? A jak zatím?'' Uchechtla se nechápavě a hleděla na mě s nechápajícím pohledem.
,,Svatba se snad nevylučuje, ne?'' Usmál jsem se výtěžně a Mar otevřela pusu v údivu.
,,Tímhle mě jako žádáš o ruku?'' Uchechtla se a já se uculil.
,,Hmm jo, ale až nebudete v nemocnici tak to udělám podruhé a romantičněji.'' Zasmál jsem se a přidala se ke mě Mar i ta sestřička.

,,Tak to jsem zvědavá.. A jméno teda bude Sussie Charlotte Hemmings.'' Podívala se na sestřičku, já jsem malou políbil na čelo a se slovy 'Zítra Sussie' jsem ji položil do vozíčku s kterým následně sestřička odjela.

,,Takže..'' Začala Mar a já si sedl k ní na postel a vzal si její ruce do svých dlaní..

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojte všichni! ! :D
Jsem tu po dvou nebo třech dnech:D Ani sama nevím :'DD

Tak jste rádi že jsem ji nechala žít? :D
A co malá? :D Takovej vánoční dáreček :333 Snažila jsem se co nejvíc na tento díl aby byl co nejlepší :3 Doufám že se vám líbí :D <3

Budu ráda za vaše komenty a vote :3 <33

Moc vám všem děkuji :333

With love Mary-Sarah-Tommo ❤ ❤