I'm Lost|LH|CZ|

53.Část

Jsrm ochotná za omluvu že jsem nepřidala tak dlouho přidat další díl ještě dnes pokud budetr chtít :3 ;)

,,Mary musíš sníst další." Pousmála se na mě Liz a v ruce měla další jogurt.
,,Liz já-"
,,Žádý odmlouvání." Naoko se zamračila a já si povzdehla.Snažila jsem si sednout,Liz ke mě hned přispěchala a pomohla mi.

,,Proč se sama zvedáš?" Zeptala se mě starostlivě a pomohla mi si sednou úplně.
,,Cítím se o trochu líp.To jídlo mi dává docela energii." Trošku jsem se na ni pousmála a pohed přesunula a jogurt.

,,Tak to jsem ráda." Její koutky úst se rozlili po obličeji až ji šli nádherně vidět ďolíčky,ano,tohle mají s Lukem doopravdy společné.
,,Na,sněz to." Sedla si ke mě na postel,podala mi jogurt a prohlížela si mě.

Byla tak nervózní,snažila jsem se to ignorovat..Ale nešlo to.
,,Příjde,co?" Optala jsem se šeptem a do pusy si dala rozklepanou rukou další lžičku bílého jogurtu s nakrájeným banánem.
,,Jak,jak to víš?" Zeptala se nechápavě a já pokrčila slabě rameny.
,,Poznala jsem to na tobě." Dívala jsem se ji do očí a ona se na mě podpůrně usmála.

,,Ale neříkej mu prosím nic.Neříkej mu o tom hlase v mé hlavě,to že nemůžu spát a vše okolo toho." Poprosila jsem ji s polknutím posledního sousta a kelímek odložila na noční stolek.

,,Dobře,jak chceš." Povzdechla si a položila ruku na mou kterou jsem měla na břiše.Stiskla mi ruku a já se jí dívala do očí kterým jsem snadno uvěřila,věděla jsem že u ní je to vše v tajemství.

,,Ahooj Mamí!" Uslyšeli jsme ze spoda šramot a následný pokřik.Zděšeně jsem se podívala na Liz která si stoupla.
,,Lež a odpočívej,to je nařízení." Pousmála se na mě s šeptem a já přikývla.

,,Mamí?" Uslyšela jsem naléhavý hlas Luka a Liz rychle šla dolů.Byla jsem v depresích nad jeho reakcí až mě tu uvidí.Polkla jsem a lehla si do peřin které vždy tak nádherně voněli.Pořádně jsem se do nich zachumlala.

,,Ahoj zlatíčko." Promluvila Liz k Lukovi a nějaký šramot.

Mary,za dveřmama se přece nemá poslouchat! Okřikla jsem se podvědomě zatím co hlas v mé hlavě křičel jakoby bolestí.

Povzdechla jsem si,zakryla se peřinou až po krk a zavřela oči.Tak ráda bych spala,tak moc,ale ten hlas je tak otravný.

Šramot který připomínal kroky se blížil k mému pokoji.Hlas zeslabil na intenzivitě křiku a já si trošku oddechla.Nedokázala jsem otevřít oči a podívat se do jeho poměnkových očí,nedokážu to a proto jsem se rozhodla že budu předstírat že spím.

,,Jsi tak drobná..Bojím se tě jen dotknot abych ti neublížil.Jsi malé stvoření které se tak moc bojí světu a všeho okolo něj.Je to možné že mi až tak chybíš?Že mě až tak dostáváš na dno?Nemyslím si že jsem jediný koho to dostává na dně..Tvoje tváře jsou prohloubenější.Řekni,že jsi zhubla?Hlavně si prosím neubliž,neubliž si kvůli mě..Neunesl bych to." Hltala jsem každé jeho slovo,chtělo se mi tolik brečet..Nechtěla jsem ho zklamat ale držela jsem se co nejvíc,nemůže vědět že ho slyším.

Na mé tváři jsem ucítila jeho dotek,projela mnou vlna energie a ten hlas utichl.
On je ten lék.. Pomylsela jsem si,tak moc jsem chtěla chytit jeho hlaň a nikdy ho nepustit.Nepříjemný hlas v mé hlavě utichl a já se cítila najednou velmi vytížená a ospalá.

,,Je možné že tě pořád miluji?" Uchechtl se šeptem,šlo slyšet patrné šourání křeslem.Jeho dlaň zmizela a v mé hlavě se potichoučku hněval ten hlas.Nezmohl nic když byl Luke poblíž nebo se mě dotýkal.
,,Nechci od tebe odejít." Uslyšela jsem naposed jeho ospalá slova a sama jsem upadla do hlubokého spánku.

==================================================================

Po dlouhatánské době máte další díl Moc sr vám všem omlouvám ale zablokovala jsem si simkartu a doteď nemáme doma internet :\ Moc se vám za to omlouvám :( Musím upozornit že teď až tak nebudou často části,budu dávat jak nejvíc nebudu moct to slibuji :333 :*

Co říkáte na díl?
Máte tady po dlouhé době Lukea!!!
A Mary nám konečně usla po dlouhé době Což je dobrá zpráva

Budu moc ráda za vote a komentík který nehorázně potěší ❤

With Love Mary-Sarah-Tommo ✋