I'm Lost|LH|CZ|

55.Část

,,Sluší ti to." Pochválila mě Liz hned jak jsem došla do kuchyně.Pousmála jsem se s pohledem zabořeným do země.
,,Děkuji." Uculila jsem se a sedla si ke stolu.Liz předemně položila misku s mlékem a cereáliemi,vzala jsem si lžíci a pustila se do jídla.

,,Kde je vlastně Lucy?" Mírně jsem nakrčila obočí a sledovala Liz jak obskakuje sporák.
,,Ona je teď na stážích.Má se vrátit až za dva měsíce." Pokrčila rameny a já jen přikývla.
,,A kde je na stážích?" Potřebovala jsem s někým komunikovat aby ztichl ten hlas.

,,V New Yorku.Chce tam později i bydlet." Zasmála se Liz a já se jen jemně uchechtla.Dojedla jsem jídlo a zanesla to do dřezu s tím že umyji nádobí.

,,Umyju ti to nádobí." Informovala jsem ji a už sahala po přípravku.
,,Ne,odpočiň si." Zastavila mě a já si povzdehla.
,,Potřebuju se nějak zabavit aby ten hlas byl zticha." Šeptla jsem a pustila vodu.Jen přikývla a já s tím začala..

,,A Luke ví..ví že jsem..těhotná?" Krkolomně jsem se ptala a opřela se o linku vedle umyvadla když jsem to měla hotové.
,,Ne..Zatím ne." Promluvila a zpříma se ni dívala do očí.Hladila jsem si jednou rukou břicho a povzdechla si s pohledem zabořeným do země.

,,Můžu se jít projít?Dlouho jsem tady nebyla.." Odtáhla jsem se od linky a dívala se na ni s nadzvednutým obočím.

,,Jen běž." Hřejivě se na mě usmála a pohladila mě po bříšku které bylo už dost velké.
,,Sluší ti." Dívala se stále na mé bříško,hladila ho a pohledem kmitla k mím očím kde jsem měla nechápavý výraz.
,,Víš,ty na to dítě jdi připravená.Říká se a je to i faktem,že ta která je na to těhotensví,na to dítě nepřipravená vypadá jako by hodně tloustla, častokrát jim otékají boky a nohy,vypadá to nepřirozeně..Ty co jsou na to připravené mají hezky kulaté bříško a ladí jim to s postavou těla.Nejvíc to sluší ještě s úsměvem." Usmála se na mě a já se uchechtla.

,,Děkuji." Špitla jsem a pak jsem se vydala do krajin Sydney..

----------------

Byl už večer a já už prošla celou Sydney.Tak dlouho jsem tady nebyla,docela mi to tu chybělo.Tenhle výhled na západ slunce je k nezaplacení.

Sedím na útesu který je v jednom velmi opuštěném parku kde nikdo už nechodí,je vyhlášený k demolici.

Slunce zapadá a já přemýšlím že bych ho vyděla naposled.

Tak skoč,jseš tak blízko k tomu aby jsi ostatním ulehčila život. Křičel na mě ten hlas a mé slzy přetekli.Má pravdu.
Už zkoč! Křičel,chtěla jsem aby přestal.

Podemnou bylo bouřlivé moře které silně bylo o útes připraveno na můj skok.Hlas křičel tak nahlas,nemohla jsem to vydržet.Rozklepanýma nohama jsem si stoupla a chvíli se jen dívala dolů.Můj svetr plál okolo mého těla pod náporem větru,vlasy mi vláli a já pomalu začala rozpřáhávat ruce.

Stoupla jsem si až k samotnému konci a hleděla dolů,ruce jsem měla rozpřažené a zavřela oči.Vítr mě silně ovýval a já přistoupila blíž k okraji.

==================================================================

Takhle část má přesně 500 slov :'DDDDDD Tak co,chcete aby se Mary zabila nebo ne?Jestli jo tak tenhle příběh končí :'DDDDDDD

Přidávám ho dnrs tak brzo protože nevím kdy přidám další :\ Tak vám to dneškem a včerejškem vynahrazuji. :3333333

Budu mooc ráda za vote a komentík :33333

With Love Mary-Sarah-Tommo