Oneshoty

Doping (bl)

Vložil mu do dlaně cosi, co připomínalo prášek na bolest hlavy. Zavtipkoval, že by si měl asi sehnat odvoz, a bez dalšího otálení odešel. Mladý vychrtlý muž se na předmět ve své ruce zadíval s velkou dávkou nevole. Poznal, že ho to nakopne, ale přesně tenhle doping ještě nikde neviděl. K obavám mu však stačilo, co zaslechl mezi svými „kolegy". Nevědělo se, odkud přesně pocházela tato látka, ani z čeho se vyráběla, ale bylo kolem ní velké halo. Žhavá novinka, kterou si jeho bohatý zaměstnavatel nemohl nechat ujít.

Slyšel, že tahle malá věcička napne jeho svaly jako ještě nikdy a požene ho k neskutečným výkonům. Ideální pro nelegální závody, na nichž je se závodníky zacházeno podobně jako se psy ve psích zápasech. Jako se stroji na peníze.

Otevřel mobil a napsal svému nejlepšímu kamarádovi. Aby se ujistil, že ho přiměje se objevit, znásobil naléhavost opakováním slova prosím a slova hodně (prosím prosím, potřebuju hodně hodně tvoji pomoc). Raději nečekal na jeho odpověď a šel se připravit.

Běžel několik kol. V prvním cítil ono silné nakopnutí a srdce se mu v uších rozpumpovalo nesmyslnou rychlostí. Vybojoval si dobrou pozici, kterou však ještě překonal v několika kolech následujících. Jeho oponenti se drželi pár metrů za ním, on je ale nezvládal vnímat. Pořád musel mrkat, dech měl přerývaný a připadal si jako v jiné dimenzi. Jako kdyby jediné, na čem záleželo, byl ten závod. Ani řev publika, jásajícího nad jeho mimořádnými výkony, neprostoupil bublinou sportovce.

V posledním kole se země pod na trať naházenými bankovkami téměř nedotkl. Fanoušci byli nadšení a závod vynášel. Na druhou stranu vypjetí jeho těla dosáhlo maxima a jeho energie prudce klesla. Když proběhl zlatavou páskou, z posledních sil se sesunul na zem takový způsobem, aby to vypadalo, že jen odpočívá – ironicky kvůli podezření na doping. Ve skutečnosti v něm však všechno naráz zkolabovalo.

.

Jeho příteli po zádech proběhl mráz, když si zprávu přečetl. Věděl, že to muselo souviset s jeho účastí na těch... tom... bleh. Nejradši by mu sám našel normální práci. Nesnášel vidět svého nejmilejšího člověka se tak poškozovat. Nesnášel, že ho v problémech nedokázal nechat ani tentokrát. Omluvil se nadřízenému a vyjel vstříc dalším nepříjemným pocitům.

Přišel jen tak tak, aby měl dobrý výhled na poslední rovinku vítěze. Na srdci jako by cítil těžký balvan, když se hubený kluk sesunul k zemi – byl cely zpocený a některé jeho svaly sebou ještě po ztrátě vědomí trochu škubaly. Rozhlédl se kolem, ale nikde neviděl žádného lékaře. Nikdo se nestaral, všichni jásali. Prodral se bezstarostným davem k nízké brance, tu rozrazil a běžel zkontrolovat, že závodník nepostrádá známky života. Sám si nebyl jist, jestli je schopný něco takového poznat. Trochu ho prohmatal, pod lehkým svrškem ucítil bláznivě tlukoucí srdce. Dal ještě jednu šanci organizátorům závodů, ovšem výsledkem bylo jen další zklamání. Nechali by ho tu bez ošetřovatele v klidu uhynout.

Podebral mladšího pod zády a koleny a s netlumeným heknutím ho zvedl. Ruce a hlava se tím vyvrátily nehezkým způsobem, ale to teď nebylo důležité. Musel ho jen dostat do nemocnice! Díky bohu za to, že tu byl autem a předvídavě ho zaparkoval blízko. Připoutal bezvládné tělo na místo spolujezdce a pěkný mercedes pod jeho rukama ožil. Nejbližší nemocnice byla asi patnáct nebo dvacet minut cesty. Nejen v každé zatáčce raději spolujezdce přidržoval pravačkou na hrudi za látku, protože mu neustále padal.

„Kam jed...em," zabrblal přibližně v polovině cesty spoře oblečený hubendíra, jako by zrovna prožíval nejhorší opici ve svém životě. Bůhví, jestli byl schopen pořádně vnímat, co se kolem dělo.