Oneshoty

Lepra island

Blonďatý, neopálený Ash se krčil v malé lodičce a nejistě si prohlížel pevnost na malém ostrůvku. Převáželi ho společně s jednou starou paní, jejíž ruce byly nehezky zkřivené, dva nebo tři prsty jí chyběly. Obličej jí zakrýval tenký šátek, i přes něj však Ash spatřil veliké boule na tvářích, rtech i bradě. Její nos... Ash neměl slov. On sám také nevypadal zrovna vábně, nerad si prohlížel své šupinaté ruce. Ovšem jeho obličej byl čistý, normální. Díky bohu.

Gregory, vysoký silný muž se špinavou blond rozcuchanou od spaní, se prodral davem za svým otcem. Všichni obyvatelé ostrova, lidi vyhnaní společností kvůli ohavnosti zvané lepra, se tlačili u výhledu, aby si sami prohlédli nové příchozí – jak moc špatně na tom jsou.

„Nikde nic," poznamenal si pro sebe polohlasem a jeho otec si prohlédl jeho profil. Větší nos, narůstající strniště, krátké řasy na očních víčkách, světlé obočí zvýrazněné především opálením okolní pokožky... ale nikde žádné léze. Život jeho syna neměl skončit tak brzo, v zajetí ostrova. Nepatřil tam, ale sám si vybral tuto cestu a svůj úděl nesl s hlavou vztyčenou jako správný chlap.

„Podívej, má jen něco málo na ruce," zabrblal k otci a ukázal před sebe, nehledě na zpětný pohled vyděšených zelených očí. Běhaly po tvářích za hradbami a přijímaly o nich nehezké informace. Bál se takových lidí, bál se toho, jak vypadali.

„Je skoro čistej," uznal starší a bylo mu mladíka líto. Nově příchozí jako on se nejvíc ze všech vrhali do vln moře, aby přeplavali zpět na pevninu. Nikdo to ještě nepřežil, na druhé straně nesmlouvavé vody se nacházela jen těla bez duší.

„Hej! Toho kluka si beru na starost já!" houkl do polohlasné vřavy Gregory a všichni, co vzhlédli, v jeho obličeji zachytili rozhodnost pro něj tak typickou. Otec ji v těch hnědých očích zahlédl i tehdy, když mu jeho jediná rodina oznámila, že nemá na život na pevnině a raději se prohlásí za malomocného a nechá odvézt na ostrov.

„Gregory! Gregory," přispěchala k němu hloučkem skoro slepých lidí jeho dobrá kamarádka, „myslím, že to není leprař, to bude lupénka." On se podíval dolů, kde už oba nováčci vystupovali z loďky. Ash, vystrašený ze všech těch pohledů na svém těle, zakryl ohyzdné ruce dlouhým rukávem.

„Bude ale bohatej, nemůžeme mu říct, že by tady bejt nemusel," zabručel nespokojeně Grego a dívenka semkla rty. I přes nehezké vředy na kloubech si stále ještě držela svou ženskou něžnost. Byla dcerou doktora ze zahraničí, oblíbená mezi místními obyvateli. I ona postřehla světlou kůži chlapce z loďky. Museli se ho zříct dobrovolně, aby neztratili majetek a dobré jméno. Koho by zajímalo, že nejde o případ lepry, když se tu ještě ani neví, že lupénka se od Hansenovy nemoci liší...

Brána se otevřela a strážník vedl nemocné dovnitř. Žena na kamenné cestě vrávorala, takže Ash měl až příliš času na to, se psychicky připravit na nejhorší okamžik svého života. Než se stihl poprvé nadechnout stáhnutým krkem, už se za ním zavřela brána a on postával těsně před ní, tváří v tvář postavám s pahýly místo končetin a zruinovanými obličeji. Zahlédl mezi nimi i opravdu malé děti a v tu chvíli to na něj všechno konečně dolehlo.

„Ahoj, jsem Gregory," ozvalo se vedle něj vzápětí, ale on to sotva mohl vnímat. V uších mu hučelo, připadalo mu, že nemůže pořádně dýchat vzduch tak blízko od ostatních. Už nikdy se odsud nedostane! Jeho život na pevnině skončil, žádný Ash už nikdy v životě nic nedokáže!

„Já tady umřu," zaúpěl tiše a všichni, celý dav, prohlížející si blonďáka s rozestupem dvou metrů a šeptající si své dojmy, najednou zmlknul. Gregovi padl pohled na zničené tváře, než se pokusil jemně podebrat Ashovu ruku.