Zpěv bez hlasu (bl)

9 2 0
                                    

Čtu si na verandě a každou chvílí uhýbám nataženou nohou přicházejícímu slunci, které si stále drží svou sílu, přestože už všechno kolem chladne. Slyším přicházet svého přítele, ovšem ne za mnou, jen do kuchyně.

„Dáš si čaj a kousek koláče?" houkne na mě přes otevřené dveře a já hlasně poděkuji. To znamená ano. Knížka mě už chvilkami nudí a vnímám spíš zvuky přicházející z bytu. Znovu posouvám patou po dlažbě, abych se vyhnul paprskům. Varná konvice začíná ohřívat vodu a ostrý nůž vydává několik tupých zvuků o podložku. Zaznamenávám tiché pobrukování svého přítele. Broukání se mění v poklidný zpěv a připomíná mi tím písničku, na které zrovna muž z kuchyně pracuje. Pořád v ní hledá chyby. Tvrdí, že protože já jsem vážný, nemůžu pochopit veselé melodie. Takhle jsme se seznámili. Já, dotlačený na jeho malé energické představení v jakémsi baru, a on, zaujatý v nudném houslistovi. Velmi váženém, ale příliš vážném houslistovi.

Zavírám oči a nořím se do jeho nádherného hlasu. Obyčejně zpívá trochu výš. Zpívá často. Neexistuje možnost, že by přestal zpívat. Leda snad... tiše ve mně hrkne, když si vzpomenu na pískání v uších po nehodě na dálnici. Zpívat bude, ale už ne pro mě. Jeho hlas bude tišší a tišší, až úplně zmlkne. A to bude naposledy, co bude můj život dávat smysl. Smířil jsem se s koncem hudební kariéry, smiřuji se se čtením rtů a nenápadným učením se znakové řeči, dokonce i s hvízdáním a šumem v uších. Ale se ztrátou hlasu svého přítele se nemůžu jen tak smířit. Je to naše pouto a nějaký hloupý opilec řítící se do protisměru ho porušil a ono se teď trhá...

Spolu s ním se ve mně opět trhá i část mého srdce a v očích se mi formují krůpěje bolestných slz. Ta nejrychlejší navlhčí kousíček stránky v knize. Otírám si tváře a sklápím hlavu. Ještě nejsem připravený tomu čelit.

„Ale, co se stalo?" slyším ten hlas a potlačuji další vlny smutku, „nějaká špatná kapitola?" Kývám horlivě hlavou a odkládám knihu na stolek, na němž nato přistává i koláč s čajem.

„Nejhorší kapitola na světě," vyhrknu a cítím jemný dotek ve vlasech a poté hřejivé objetí.

OneshotyKde žijí příběhy. Začni objevovat