Oneshoty

Pohádka na dobrou noc :)

Bylo nebylo jednou jedno království, ve kterém žil šťastný král se spokojenou královnou. Jejich dobré pocity se odlévaly od těch špatných, které smrděly královstvím ze severu na jih, ze západu na východ. Jejich největším štěstím byl jejich tehdy patnáctiletý synek. Služebnictvo se kolem něj ochomýtalo od rána do večera, přesně jak mělo nařízeno od hlav bohaté rodiny.

Budoucí král měl dokonalý život, ve kterém chyběla pouze nevyplněná přání. Dokonce ani za svou láskou neměl daleko. Princezna jeho srdce bydlela hned v sousedním zámku.

Jenže o co šťastnější byl princ, o to chudší bylo obyvatelstvo. A o co chudší bylo obyvatelstvo, o to naštvanější a nepřejícnější jeho lidé, kteří nakonec jednali rukou místní báby z močálu. Ta na nebohého prince uvrhla hrozivou kletbu.

Od té doby musel princ žít v lesích, špinavý k nepoznání, a živit se vymýšlením otázek. V jedné malé vesničce je prezentoval a sbíral drobné na živobytí za pokusy o jejich uhodnutí. Otázky to byly věru nelehké, a jelikož kletbu jinak hodné čarodějnice mohla prolomit jen osoba, co uhodne hned tři z nich, naděje na záchranu se s každým dnem snižovala.

Princ z rozmaru v lesích psal otázky i odpovědi na kmeny stromů. Do takových lesů však nikdo nejezdil, ani zloděj by si netroufl.

V den, kdy princ pokřikoval již tisící otázku, do hustého lesa přece jen někdo zabloudil. Dívka v roztrhaných šatech oblečena, nohy seškrábané a tváře umouněné, nikoliv však od popela. Měla naspěch, ale v lese se rozhodla na dobu neurčitou zůstat. Stíhána královským vojskem utíkala z domova před nucenou svatbou s ošklivým, starým, ošklivým, zlým, ošklivým a patrně duševně chorým mužem z bohaté země.

Stále se ohlížela, jestli je opravdu sama, až narazila čelem do větve. Zanadávala, až se z korun stromů hlasitě vzneslo hejno ptáků. Ztichla a podívala se blíže. Byl to jeden ze zakletým princem popsaných stromů. Zaujatě četla otázku za otázkou. Připadaly jí jednoduché a znala každou odpověď. Nebyla to ale náhoda, přesně takové totiž ona sama vymýšlela a pokládala je svému milému, než nadobro zmizel. Byla to bystrá princezna.

Zaradovala se, když pomyslela na to, že její láska musí být někde poblíž, a už v ten moment představu doby neurčité prodloužila. Něco málo o kletbě tušila a neměla pocit, že by se její milý nevrátil do lesa, kde po sobě zanechal jasné stopy. Ustlala si tedy na mechu a rozhodla se, že jednoduše počká.

Princ se z vesnice vrátil až večer. Jen, co princeznu spatřil mu poskočilo srdce. Byla to velká šance na vysvobození z toho úmorného žití. Ne žití, přežívání. Hned chtěl princezně položit tři otázky, ale nešlo to. Ptát se mohl jen v dědině, kde jí k jejich neštěstí hledali vojáci.

Ještě několik dní chodila princezna doprovodit zakletého na kraj lesa, ale ani po týdnu vojáci nedali pokoj. Celé dny měli hlídky a jen se někde něco šustlo, už se tam sbíhali.

Jednou v noci se ale princ s princeznou rozhodli, že nesmí už déle čekat. Potichu se vkradli do spící vesnice a princ si stoupl na bednu, jak to dělával normálně, aby upoutal pozornost. Ani pošeptat otázky nesměl, jak hned zjistili. Na víc nečekal, zhluboka se nadechl a spustil.

"Je to tu, tam a tady, ale nikdy to není na chlup stejné. Cítí to každý z nás, ale každý jinak. Není na světě člověka, který by tuto věc neznal, a přesto ji nejde spatřit, co je to?" hulákal, až se začli probouzet občané v nejbližších obydlích. Princezna bez váhání podala milému drobné a též nahlas princi odpověděla.

"Je všude, ať chceme, nebo ne. Vzniká samovolně a pohled na ni se mnohým příčí. Nenese s sebou příliš dobrého, ale bez ní by neexistoval její opak, kterého si všichni váží a podle něhož druhé soudí. Co je to?" pokračoval spěšně mladík, nedbaje otrávených hlasů nechápajících občanů s vidlemi, kuchyňskými noži a útočnými výrazy. Ani téhle otázky se princezna nezalekla. Rychle podala princi zlaťák a vykřikla odpověď.

"Nejsem to já, on, ona ani oni, ale přece je. Vypadá na chlup stejně jako ostatní lidé, ale pokaždé je to někdo jiný. Jsou to všichni, ale není to nikdo, dokud ho neurčím. Kdo je to?" křičel princ, kterého naštvaní obyvatelé táhli z bedny, aby učinili tomuto neslušnému chování přítrž. Princezna zmateně zamrkala. Tuhle otázku neznala. Pospíchala za princem, kterého lid surově strkal pryč z vesnice. Do ruky mu vtiskla peníze a rychle přemýšlela. Žádná odpověď neseděla, dokud jí na jazyk nevyplula tři slova, která zakřičela přes celou vesnici.

Všichni se jako na povel zastavili, ať už dělali cokoliv. Hrbatý, zarostlý špindíra z lesa najednou jako by omládl. Před zraky celé vesnice se z bezdomovce s otázkami stal dávno ztracený princ.

________________________
Jaké odpovědi princezna křičela?

Ty otázky jsem vymýšlela sama (ne, nebyl to princ, ani princezna, to já jsem si dala tu práci) a tím pádem pravděpodobně nemají jen jednu odpověď, tak se nebojte a klidně (prosím!) mi napište komentík.