Oneshoty

Chladný pohled horkých očí 2 (bl)

Telefon zavibroval. Haco pozastavil film na obrazovce a podíval se do zpráv.

„Opozdím se," přečetl polohlasem z lišty. Zamlkle si prohlédl pozadí domovské obrazovky, na kterém měl fotku s Nishem. Vypnul přístroj a opřel se do gauče, hlavu zvráceje vzad podél opěradla. Dělal si starosti. Poslední dobou toho na něj bylo hodně. Dvaceti pěti letý Perri odjel na dva roky do Ameriky, Zack se odstěhoval do Česka za Vojtou. Tameka, se kterou se Haco nejvíc hádával a zároveň si nejvíc rozuměli, nestíhala školu. O dva roky mladší Rhimes se pořád někde toulala s kamarádkami a malý Eduard byl v devíti letech k nevydržení. Ostatní členové rodiny byli na Haca buď moc staří, nebo moc malí. A jeho přítel Nish ho u sebe sice pobývat nechával, ale se samotou mu nepomáhal tak, jak by si Haco přál.

Když se dali dohromady, všude chodili spolu. Chtěli spolu strávit každou minutu, každou vteřinu. Hacův první vztah byl prostě perfektní. Vášnivý, milý, upřímný. Haco si myslel, že našel opravdovou lásku.

A teď? Seděl sám na gauči, sledoval romantickou komedii a nedokázal se do ní vžít a přestat vnímat prázdnotu místnosti. Psychicky se připravoval na Nishův příchod, protože tušil, že přijde i některý z jeho kamarádů. Jeden z těch, z nichž Haco neměl dobré pocity. Byly to Nishovy rychlovky; rychle kámoši, rychle cizinci. Někdy víckrát za sebou. Blonďáka to unavovalo, nechápal to. A částečně mu to připomínalo jeho vlastní seznámení s Nishem. Rychlovka sem, rychlovka tam.

Nechtěl na to myslet, ovšem zabránit tomu nedokázal. Naposledy spolu spali před půl měsícem. Bylo to skvělé, jako vždycky. Přesto fakt, že si Haco připadal jediný, komu by bodlo trochu víc kontaktu, ho znejistěl. Protože Nish nebral jeho slova na velkou váhu. Vždycky mu řekl, že ho má rád, jen že se to teď nehodí. Po třetím odmítnutí se Hacovi už začínal zvedat žaludek. Večer ten den po sprše se díval na své tělo v zamlženém zrcadle a přistihl se, jak přemýšlí, jestli třeba Nishovi něco nevadí. Jestli Haco není moc divoký, nebo naopak příliš rutinní. Možná mu dlouho trvalo, než přistoupil na nové pozice nebo hry.

Zahnal ty myšlenky, ale snad by si je raději nechal, když mu došlo, čím je rozmazal. Protože věděl, že to nebylo jen fyzické. Cosi v jejich vztahu skřípalo a on nebyl schopen najít ten problém. Hledal ho primárně v sobě, jelikož Nish se tvářil, že jim to šlape jako vždycky. Hledal ho v sexu, protože v něm byl oproti příteli pozadu, občas více zdrženlivý. Jenže nikdy nenašel nic kloudného, jen fakt, že si není jistý a že ho něco dráždí blízko srdce.

Rovnou vypnul televizi, když uslyšel hlasy. Promnul si oči, aby se vzpamatoval a vytahal z nich veškeré výjimečnosti, ale také tím ztělesnil své otrávení. Pak vyskočil na nohy, v koleni mu luplo. Došel ke dveřím, které otevřel. Překvapený pohled Nishova kamaráda se ho dotkl. Očima se ten kluk sám sebe ptal, kdo je ten vetřelec v Nishově doupěti.

„Ahoj," pozdravil jako první blonďatý. Nish k němu nedbale kývl, zatímco se zouval. Jeho kamarád opětoval tiché čau. Brunet svého přítele obešel a hodil boty do botníku. Rovnou zaplul do kuchyně, kde si začal napouštět vodu, zatímco pokračoval v konverzaci s tím neznámým. Jemu Haco uhnul a štvalo ho, že za ním musel zavřít dveře. Ne. Neštvalo ho to. Sralo ho to. Pravda, byl tu také jen na návštěvě. Ale byl Nishův přítel! Neměl snad právo na přivítání? Co to jako bylo?

Haco si neuměl představit, že by tohle Vojta nebo Zack kdy tomu druhému udělali. Ve všem si vždycky byli rovni. Nebo to tak aspoň působilo. Zack využíval schopností a Vojta mu dával zasloužený klid a nějaké to pochopení. Tenhle vztah s Nishem se začínal naklánět víc a víc k němu, ohnivý muž se chvílemi cítil jako pod vodou. Nish ho svými zvyky občas pěkně drtil. Dusil.