Oneshoty

Chudý Caco (gay)

Opřený o zábradlí sleduje zanedbaný sedmnáctiletý chlapec skupinku čtyř sourozenců u stánku se zmrzlinou. Moc rád by si ji koupil také, ovšem to by musel mít v kapsách něco cennějšího než starý bloček pro kresby a žalostný zbyteček tužky. Mince z kašny o město dál už všechny vyplýtval. Všímá si zvláště jednoho chlapce, s vyžehlenými šortkami, zastrčenou košilí a čistým kloboukem. On sám na sobě má stejné oblečení, jen starší. Ušmudlanou košili má rozepnutou, protože je vedro, kraťasy jsou vytvořené z utrhnutého vršku kalhot a na zadní straně je do nich na pravém stehně hned pod zadkem vidět. Natrhl je při pádu na střeše jedné z nízkých budov. Klobouk... klobouk našel nedávno, ale je to jen roztřepený kus slámy.

Na chvíli zapomene sám před sebou předstírat, že nikdy nesnil o životě s rodinou, o domově, bezpečí. Povzdechne si, když dívce o dva roky mladší upadne ledový kopeček, protože do ní nejmladší z dětí šťouchl. Její maminka, moc hezká elegantní dáma v bílých rukavičkách, neváhá a prosí o novou nálož. Platí velkou bankovkou. Kdyby rodina odešla hned, dojde si chlapec pro sladkost, než se v horku letního dne rozteče.

Caco, jak mu říká většina místních, zamrká a namátkou vzhlédne k ostrým paprskům slunce. Caco znamená zloděj, ale to on nikdy neřešil. Vzal to jméno za své, když ho nikdo jiný ještě nepojmenoval. Pohlédne zpět ke skupince, v níž se dva nejstarší bratři smějí. Jemu. Že nemá pořádné oblečení, že je celý opálený do tmava a že má knír pod nosem a nad očima jen jedno obočí. Tedy... má v něm díru, ale ne uprostřed. Je to jen jizvička nad levým okem. Už dávno pochopil, že má nejspíš mexické kořeny.

Zamračí se na ně a vyšvihne se na zábradlí. Oni se hihňají, že je bosý. Letmo se podívá po svých nohách, ale pohled už nechá sklopený. Nesmí si přiznat, jak moc jim závidí.

Štíhlá dáma s útlým pasem své děti žene k dalšímu stánku, kde pozornost jejích dvou synů upoutají hodinky. Ten mladší z nich už jedny vlastní, ale to ho nemůže odradit. Chovají se jako malí, myslí si pohrdavě Caco. A přitom ten nejstarší vypadá aspoň na dvacet let.

Caco seskočí na zem a blíží se k zádům hochů. Nespouští z očí papírové růžky, svítící ve tmě kapsy jednoho z nich. Jestli mu něco jde, je to kapsářství. A protože se chce za ty řeči pomstít, žďuchne do uhlazeného bruneta celým tělem.

„Co sakra děláš?!" rozzlobí se ten a Caco na sobě cítí několik pohledů. S nejhezčím úsměvem, jaký ze sebe dokáže vyloudit, se omlouvá a couvá pryč. Podceňuje svoji oběť, jež si s pohledem k němu, jak odchází, prohrábne kapsy.

„Hej! Stůj!" rozběhne se za ním a nevěnuje pozornost matce a staršímu sourozenci, kteří ho volají zpět. Caco bere nohy na ramena a vbíhá do užších uliček. Průběžně se otáčí, aby kontroloval pozici mladíka za sebou. Nedává kvůli tomu pozor na cestu a narazí do pupkatého muže. Skácí se k zemi, nedbá na bloček, který mu vypadl, a utíká dál. Utíká s úsměvem, protože si právě vydělává. Možná na večeři, možná i na zítřejší snídani a oběd.

Najednou si ale zabodne kamínek do nohy a začíná kulhat. Možná si koupí spíš ty boty... Ostrá hrana se mu zabodává do tvrdé kůže hlouběji a hlouběji a on se zastavuje, aby se přítěže zbavil. Rychle kamínek odhodí a pokračuje. Nikoho už za sebou nemá nějakou chvilku, tak za dalším rohem zpomaluje a pokračuje dál, k okraji města. Je tam kamenitá pláž, kam rád chodívá odpočívat. Bývá tam občas s nějakým rybářem, ale jinak tam nachází svůj klid. Jen on, moře, slunce, kameny a odpadky. Není to nejhezčí prostředí, ale Caco hledí na účel.

Lehá si na své oblíbené místo a znovu listuje bankovkami. Nové boty a večeře? Stále se ještě vydýchává a snaží se uvěřit tomu, že ho rána na noze nepálí – aby ho pálit přestala. Zavírá oči, aby nemusel mžourat do slunce. Za chvilku usíná, protože ho odpolední teploty spolu s písní mořských vln kolébají ke spánku.