Oneshoty

Chladný pohled horkých očí (bl)

Pozn.: Tento příběh se sice nijak zvlášť nepojí s příběhem Zacka z Chladného pohledu vraha (2), ale doporučuji přečíst minimálně pro kontext – zasahujeme do světa fantazie.

Nish přešel na druhou stranu ulice, aby lépe zachytil její krásu. Konečně nikde nikdo. Smrákalo se a světlo restaurací a barů vynikalo čím dál více. Atmosféra ulice se tím měnila, ale vždycky se hodila pro fotku. A Nish fotil rád.

Když prošel onou ulicí, objevil se u parku. Procházel se mezi stromy a díval se okolo. Na chvíli se posadil na lavičku, aby projel vše, co hezkého dnes viděl. Nebylo toho nějak převratně moc, tak prostě zvedl foťák a prozkoumával skrz něj okolí.

Kmen blízkého jasanu, jeho větve, listy. Jeden pomalu klesá k zemi. Jakmile dopadne, ozve se v kameře cvaknutí. Nato se list rozletí o kousek dál a objektiv se přišpendlí na boty, jež mu rozšlapaly zátiší. Jejich majitel ještě dvakrát dupne, než se opře o kůru jasanu. Nishovy panenky zaznamenávají postupně celou postavu. Od černých bot, přes poměrně svalnaté nohy s výraznými koleny, jednoduché kraťasy, triko, ruce na něm založené, krk s jedním řetízkem z většiny skrytým pod látkou a nakonec obličej. Nejdřív zahalený delšími, divokými blonďatými vlasy, poté nikoliv, když kluk mírně pozvedne hlavu. Vypadá nasupeně a v očích mu jiskří žhavé záblesky.

Nish složil fotoaparát do klína a zadíval se na osobu k němu natočenou profilem čistě očima. Původně modré panenky se už celé rozhořely a Nish na konečcích prstů zpozoroval zajímavé dění. Jako by z nich vytekla hořící láva. Prsty kmitaly na první pohled nedočkavě a rudá tekutina se lepila na kůži. Přibývalo jí, ale nikdy nestekla níž. Blonďák rozvázal paže a z jedné ruky do druhé přeléval taveninu, sklápěje lehce hlavu, aby se díval. Kouřilo se z něj.

Nish pozvedl černou krabičku, zaostřil a zakreslil výjev do paměti fotoaparátu. Ve stejné vteřině se po něm kluk otočil a probodl ho napůl překvapenýma, napůl bojovnýma očima. Oheň v nich i láva z dlaní byly ty tam. Nish znovu vyfotil svůj výhled, než se setkal s modrými duhovkami osobně.

„Hej," obořil se na něj kluk zostra a znovu si založil ruce na prsou, „co si myslíš, že děláš?" Nish by moc rád kamerou zachytil pouze ty oči. Ty světlé, i ty zastřené výbušností ohně.

„Fotím," mykl rameny, a jelikož očekával, že na něj druhý vyjede, rovnou mezi prsty vyroloval malou kuličku vody, než ji cvrnknul o dva metry dál, blonďákovi přímo mezi oči. Ten sebou škubnul, zamrkal a polekaně si tekutinu setřel z obličeje. Fuj, studená voda. Přeměřil si fotografa přísným pohledem, který jako by na něj ani neměl vliv. „Co děláš ty? To se přece nemá, takhle se projevovat na veřejnosti."

„Co ti je do toho," cekl Haco a opět se opřel o jasan. Nečekal, že by v okolí nového bydliště potkal někoho s výjimečnostmi, ale příliš hořel zlostí, než aby se tomu viditelně divil.

„To stejný, co tvý rodině," ušklíbl se, „slyšel jsem o tobě už spousta krát, Haco. Jsi snad nejproblémovější z nás všech. Neví rodiče, jak vás mají vychovat?"

„To nejsem já, o kom jsi slyšel," zamračil se, „a mojí rodinu do toho nepleť. Radši se vypař někam do hajzlu, děkuju." Nish se uchechtl, protože se mu líbilo to použité slovo. Doslova zmizel jako pára nad hrncem, načež se objevil, opírající se o strom hned vedle Haca. Ten se na něj s protočenýma očima obrátil. Trochu povolil a nechal své duhovky lehce narudlé – vzduch byl čistý.

„Tak co se stalo tentokrát?" poněkud vážněji se zeptal Nish a už zase poháněn silou nutkání zdvihal foťák. Haco jeho ruce zarazil a frustrovaně vydechl.

„Na lidi není vůbec žádnej spoleh," utrousil pod nos uraženě. Aby na sebe nebyli tak nalepení, pohlédl kamsi před sebe.

„To není zrovna novinka," přitakal mu vodní živel chápavě. Cítil tu nevraživost z jeho slov.