Oneshoty

Black & White (gay)

„Ts, gympláci si myslej, že jsou něco víc," pohodil rukou ke skupince vrstevníků blonďatý chlapec a zasloužil si souhlasné poplácání po zádech a smích. Někteří jeho spolužáci přišli v monterkách, on sám měl jen nějaké starší kraťasy a tričko. Nesoutěžili všichni, ale ani ti nejlepší z jeho školy se neukázali v ničem lepším než v obyčejných kraťasech – často bez trička. Zato jejich soupeři se pyšnili sportovními šortkami, přilnavými svršky a profesionálním přístupem. Učňáci je proto hodlali roznést na kopytech.

Výsledky jednotlivých žáků v několika disciplínách se měly sečíst a utvořit konečné pořadí. Učitelská práce končila zde, žáci se však rozhodli zjistit, který druhý ročník byl ve „víceboji" úspěšnější. Holky tu chyběly úplně, ve druhém ročníku na učňáku v takovém zapadákově byla všeho všudy jedna dívka, bylo by zbytečné ji nutit bojovat proti převaze z gymnázia.

Obtloustlý učitel z gymplu zahlásil dalších pět jmen lidí, kteří se měli připravit k běhu na šedesát metrů. Mezi nimi byl i Alex Hejtman a Jamyron Hollins. Alex si všiml vysokého kluka s tmavší kůží, který ho hned zaujal.

„Kluci, dívejte, proti komu běžím," ukázal na něj bez zábran a všichni se rozesmáli, „proti negrovi." Nemusel ani vymýšlet žádný převratný vtip. Ozval se výstřel a vyvolaní se seřadili na startovní čáře. Bloky chyběly, měl je jen gympl a ten je odmítl půjčit. Byl to tak trochu souboj i mezi kantory.

Při dalším výstřelu se chlapci rozběhli a ani jeden nebyl tak rychlý jako vedoucí černoch. Alex byl druhý, ale náskok dvou metrů by nezkrátil, ani kdyby se na hlavu postavil. Rozchrchlal se a sledoval nepřejícně protivníka, jak odchází zpátky, jako by se nechumelilo.

„Co vůbec dělá na gymplu černoch?" postěžoval si kamarádům, jakmile popadl dech, „dneska už tam pustí každýho."

„Navíc je prej teplej," přiložil do ohně nejmladší z nich, co zaslechl v davu. Ostatní se podivili a vzrostlo nadšení nad takovým bizárem.

„Proč zrovna jeho příjmení musí jít hned za mým?" naoko pohrdavě utrousil Alex a díval se přímo na něj. Na takovou vzdálenost by se i stařec doslechl, o čem hovořili. Setkali se očima, ale vyšší uhnul pohledem. Proč se ve světě stane, že hned za rasistou se v řadě objeví černoch?

„Černej a ještě teplej, to jsi asi moc lezl na slunce, ne?" využil příležitosti blonďák a skupinka se krůček po krůčku blížila k obětnímu beránkovi. „Chudák, úplně žhne! Má asi špatnej den."

„Možná spíš tmavej den," opravil ho brunet bez trička a cvrnknul mušku ze svého ramene pryč. Všichni se řehtali.

„Nemá teda pořád jen tmavé dny?" připojil se Alex a změřil si černého člověka pohledem.

„On ale den mít nemůže, jenom když se ho dotkneš," poradil mu spolužák a Alex se natáhl k tmavé ruce, takřka se s cizí kůží ani nesetkal a rychle ucukl.

„Fuj, málem mě ta černá díra pohltila!" uskočil rovnou a zahrál zděšení. Vyšší vůbec nereagoval, těžko by kdo poznal, jestli se styděl, nebo byl dobrý v ignoraci takových narážek.

Když jeho třídní zahlásil, šel se prostě připravit k hodu kriketovým míčkem. Předmět mezi jeho dlouhými prsty úplně zmizel, což nezůstalo bez povšimnutí. To, že má ruce uzpůsobené k lezení po stromech, bylo stejně oblíbené téma jako jeho dlouhé nohy, když se přecházelo k písku. Při skoku do dálky z místa rozdrtil úplně všechny se třemi metry a třemi centimetry.

„Jak to že nechali takovou opici soutěžit s lidma?" už trochu nervózně si dloubl Alex. Sám měl dobré výsledky, ale nikdy ne lepší než „to zvíře".