Oneshoty

Jenom další letní románek?! (kpop)

Toto dílo vzniklo pro k-pop výzvu od souteze_a_vyzvy.
https://www.wattpad.com/story/212674105-drobn%C3%A9-k-pop-v%C3%BDzvy
Výzva #20. Téma: Letní láska, to dnes fičí, jsem však single, je to v...

.

Posedával jsem nad hrnkem čaje a pokoušel se v hlavě sestavit nějaké chytlavé věty. Nevím, proč musím zrovna já vždycky běhat za celebritami a lézt jim do soukromí. Dříve jsem se domníval, že tahle bulvární témata dostávám proto, že jsem nováček a nemám dostatečné zkušenosti s opravdovou novinařinou. Jenže já tu trčím už třetím rokem a šéf mi ještě nezadal jediný smysluplný úkol. Už jsem mu to i naznačoval, že bych se rád posunul. Kamkoliv. Sport, politika, jistě bych zvládl zpracovat i různé kriminální případy. Anebo zprávy o tom, co se děje ve světě. To by se mi líbilo!

Bohužel, podle Namjoona jsem v tomhle odvětví přeborník. Aby taky ne, když nedělám nic jiného! A to ani netuší, jak moc mi to dává zabrat. Všechny mé fráze jsou už otřepané, každé jedno slovo jsem použil nesčetněkrát. On zkrátka nevidí, že moje studna nápadů už dávno vyschla. Co se na začátku zdálo bezedné, je nyní už děravé a mělké.

„Nad čím se tak mračíš?" poukázal na můj zadumaný škleb Taehyung, můj mladší spolubydlící. Zavrtěl jsem hlavou a vykouzlil na tváři úsměv.

„Ale nic, jenom trochu bojuju s dalším článkem. Ještě jsem nezačal a to ho mám dneska odevzdat," zasmál jsem se. Vyhoupl jsem se na nohy a mířil do svého pokoje.

„Zítra sem vezmu přítelkyni," varoval mě, než jsem zapadl dovnitř. Zahučel jsem krátkou odpověď a sesunul se na židli před počítač. Ach bože, to je všude samá láska. Taehyung se stejně jako ty celebrity neustále s někým rozchází a zase dává dohromady. A uprostřed všech těch dramat jsem já. Vztah jsem neměl, ani nepamatuji. Jak taky, když věčně jen pracuji. Ať dělám, co dělám, myšlenkami se stále motám kolem novin. Kolem vět, odstavců, zpochybnitelných informací a všelijakých fotografií.

Vztáhl jsem ruce ke klávesnici. Klid, Hoseoku, to se poddá. Když tě nic nenapadá, musíš se nejprve rozepsat. To určitě pomůže.

A tak jsem do wordu naťukával náhodné věty a automaticky jsem zabloudil k popisu svých pocitů. Padaly tam samozřejmě i nevybíravé poznámky jako:

„Můj mozek má už přes měsíc padla. Ten hajzl si vzal placený volno!"

„Podle Namjoona jsem v tomhle dobrej. HAHA! Žádnej jinej novinář neumí tak dobře plácat kraviny jako já!"

„Pozor, třicetiletý rapper zasunul! Hoseoku, kde jsi?! Rychle to zdokumentuj!"

„Krmit spodinu laciným dramatem, to je moje! Pro to jsem byl zrozen – můj životní úděl!"

„Očividně budu ještě v šedesáti psát dokola ty samý sračky. Kdo kde s kým, proč a jak. A hlavně navzdory čemu."

„Lalala, anarchie nastala, neudržím s nimi krok, bude ze mě brzo cvok!"

„Co kdyby se celebrity nasraly a na oplátku se pokusily zachytit zase moje tajemství? Hoseok v krizi?!"

„Letní láska, to dnes fičí, jsem však single, je to v..."

Zarazil jsem se. Letní láska. Půjde jen o letní lásku? Vydrží aspoň do zimy? Rozhodně ne! O tomhle zpěvákovi píšu už po šesté, jasně že mu to nevydrží. Ale na tom nesejde, hlavní je se ptát!

Vytvořil jsem nový dokument a sypal ze sebe povrchní rozumy a stupidní otázky. To se čtenářům líbí ze všeho nejvíce. Opepřil jsem své veledílo spoustou vykřičníků a otazníků, aby to ty otupělé mozky přimělo zpozornět. Nakonec jsem eliminoval příliš složité výrazy a bylo dokonáno. Na tohle jsem čekal celý den. Namjoon bude zírat!

„Hoseoku, můžeme si promluvit?" poklepal mi na rameno Namjoon a já ho s přikývnutím následoval do jeho kanceláře. Zasedl jsem do židle a polknul. I když mi čas od času bezdůvodně tyká, nikdy nedokážu předpovědět, jestli se mě chystá pochválit, nebo mi dát padáka.

„Nevím, kde se stala chyba, ale..." párkrát potáhnul myší po desce stolu, dvakrát kliknul a bez dalších slov ke mně otočil obrazovku počítače. Na ní se rozprostíral dokument s útržky vět a ve mně hrklo. Ale ne.

„Moc se omlouvám, já... panebože, omlouvám se," spustil jsem jako kolovrátek, protože nic jiného nebylo třeba dodávat. Všechno už si přečetl.

„No šťastný z toho nejsem, protože nás naše konkurence právě zadupala do země," přerušil mě s povzdechem, „ale jestli je pravda to, co jste tam napsal... zkusím Vám svěřit i vážnější projekty. Prozatím mi pošlete tu správnou verzi, lepší pozdě než nikdy." Čuměl jsem na něj jako idiot.

„Děkuji...?" vylezlo ze mě. Slyšel jsem správně? Vyhazov se nekoná?

„Fajn... tak asi můžete..." pokynul mi rukou a já se postavil na roztřesené nohy.

„Hoseoku," zastavil mě naposledy, když jsem překračoval práh, „zkoušel jste někdy online seznamku?"