Oneshoty

Dívka s copy

Dívka s tmavými copy, protkanými světlejšími pramínky dlouhých vlasů, si přisedla k sestře. Stará houpací lavice jemně zaskřípala, ale poslušně se dala do líného pohybu.

„Budou tu asi za patnáct minut," netečným gestem poukázala na telefon na stolku sestra. Dvojčata čekala návštěvu – bratrance se dvěma kamarády a jednou kamarádkou. Čekal je společný víkend na chatě.

„Měli přijet až za dvě a čtvrt hodiny!" zděsila se příchozí a pocítila krev ve tvářích.

„Ty to počítáš?" podivila se její sestra a zkoumavě si ji prohlédla.

„Psali, že nedorazí dřív než v šest," pokrčila nervózně rameny dívka se spletenými vlasy a zadívala se opačným směrem. Ještě chvíli na sobě cítila pohled. Její společnice nakonec také jen mykla rameny.

„Není to moje tričko?" dotkla se látky a znovu tak své copaté dvojče přivedla do rozpaků.

„Omylem jsem se opřela o omítku a nejde to dolů," zalhala dívenka omluvně a urovnala lem. Jaká to náhoda, že se to obnošené tričko zašpinilo a ona si musela vzít hezčí, od sestry.

.

„Tady doprava," navigovala jediná holka v autě jejich řidiče. Ten zastavil na stopce.

„Fakt tam mají bazén?" zajímal se hoch sedící vzadu vlevo. Kvůli dlouhým nohám řidiče se sám do prostoru za sedačkou nevešel. Kamarád nejmenšího vzrůstu, proto trpící veprostřed, naoko nezaujatě zabručel, že ano.

„A neříkaly, že mají jen malou zahradu?" přidal se do debaty ještě i poslední pasažér, s nádechem nedůvěry.

„Zahrada je tak patnáct na dvacet," uvedl automaticky v metrech řidič a jeho spolujezdkyně to odkývala, „ale mají tam keře a stromy, takže jsou tam spíš zákoutí."

Nejmenší chlapec se při té vzpomínce mírně ošil a zevnitř si skousl spodní ret.

„Tyjo, tak já ani pořádně nevím, kam to s vámi jedu," uchechtl se kluk vpravo vzadu, „ale plavky mám." Jeho soused se díval striktně dopředu. V kufru auta, ve sportovní tašce úplně na dně se vezly jeho plavky. Stejné jako minulý rok. Přivedly ho na vzpomínku jedněch plavek dívčích, a jak se vyjímaly pod mokrým trikem, když se on a ona na chvíli posadili do jednoho z těch zákoutí vykvetlé letní zahrady. Byli tam skrytí, dokud nezapadlo slunce. Byli by tam i déle, kdyby je už mezitím nehledali.

. . ... . . .  . .. .. . .. .. .  . .

Autorka: Hellooo, je to takové slabší, já vím. Jen mě zaujalo, jak se dají pocity popsat nepřímo, třeba právě reakcemi člověka. Je to tady trochu moc očividné, dneska už lidi lžou, ani nemrknou, ale připadalo mi to milé. :)