Oneshoty

Lucifer (gay)

Zasténal jsem a ztěžka zapracoval na otevření očí. Připadal jsem si, jako bych měl opici. Hlava mi třeštila, dokonce mě trochu bolelo tělo.

„Bože, kde to jsem..." zachraptěl jsem zdolaně a začal si sedat. Slyšel jsem tichý dívčí smích a podíval se tím směrem.

„Už jsi vzhůru? To bylo rychlý," poznamenal hlubší hlas z druhé strany pokoje, který jsem v životě neviděl. Pokoušel jsem se na osobu zaostřit zrakem. „Ale toho boha si nech pro sebe, tady seš v pekle."

Našel jsem na velké červené posteli silné rudé tělo, obklopené křehčími, ženskými. Ta hned zmizela, když jim dal pokyn.

„Co tady sakra dělám?" chytil jsem se za hlavu a vstal z jakéhosi gaučíku, „všechno vidím červeně."

„Tady je toho spousta v teplých barvách, ale jestli jsi byl lhář – a že vypadáš, že jo – asi budeme muset preparovat. Vidíš červeně i svojí kůži?" vstal a klidným krokem šel ke mně, hrabaje se v delších hustých vlasech. Zakryl si jen ramena a záda lehkým župánkem bez rukávů. Znovu jsem obsadil pohovku, protože se mi motala hlava. Zkontroloval jsem ruce a zabručel, že i já jsem nějak moc prokrvený. On se uchechtl.

„Šlapeš si na jazyk," poznamenal zaujatě a hodil ke mně rukou, „vyplázni." Protože už stál nade mnou a já se cítil jako malé dítě u doktora, poslechl jsem. On se ušklíbl a chytil sval do prstů. Podíval se blíž a s krátkým hm se narovnal.

„Lhář až do morku kostí," okomentoval své zjištění, „stoupni si." Trochu zpomaleně jsem se postavil na nohy, ač jsem se tím jeho tváři přiblížil až nebezpečně moc. Nedokázal jsem zaostřit na detaily, takže jsem jeho obličej viděl rozmazaně.

„Jazyk," poručil si a zakmital prsty těsně u mé tváře, „a drž." Dvěma prsty mě skřípl kousek od konce, než se nahnul, skousl mi špičku a trhnutím mě jí zbavil, plivaje ji kamsi k rohu místnosti, kde jsem koutkem oka zachytil plamen. Vůbec to nebolelo. Právě naopak, hned jsem se cítil lépe.

„Není zač," vytvořil mezi námi jeden krok mezeru a nastavil ruku k potřesení, „jsem lucifer." Poprvé jsem si prohlédl jeho tvář. Nespatřil jsem žádné čertovské rohy, jen jeden ostrý zub, na pravé straně jeho úsměvu. Zaraženě jsem poděkoval a přijal jeho ruku.

„To jsem jako umřel nebo co?" hloupě jsem se optal a on si znovu prohrábl vlasy. Byly divoké, nespoutané. Ale bez rohů. On pokrčil rameny.

„Sejde na tom?"

„Proč nemáš rohy, když tvrdíš, že jsi lucifer?" přimhouřil jsem na něj oči, zatímco si na stolku u gaučíku bral jahodu. Dokonce ani nebyl kdoví jak chlupatý. Natož aby měl podkovu. Vlastně byl asi čistší než já.

„Lhář vždycky bude ve všem vidět lži," slupl jahodu jako malinu a já si všiml jeho rudých očí. Nebyly svítivé, na první pohled působily čokoládově, ale přece tam byla barva krve.

„Pověz, co je největší lež tvýho života?" kývl ke mně, než učinil pár kroků k veliké posteli a sedl si na ní, rozvalený a opřený o ruce.

„Že někoho miluju," vypadlo ze mě, jako kdybych ani neměl možnost si to nechat pro sebe. A zrovna já.

„Kolik lidí tím utrpělo?" pokračoval nevzrušeně a zkoumal mou postavu očima.

„Dvanáct a nějaký drobný," odfrkl jsem si. Chtěl jsem říct dva, ovšem jazyk mě zklamal. Snad mě tenhle samozvaný lucifer nezačaroval?

„A co, jak trpěli? Psychicky?" lehce se usmíval a vůbec mu nevadilo, že naproti němu stojím jako tvrdé y.

„Všelijak," přiznal jsem se a zaradoval se, že jsem mu nedal ukázku svého životopisu.

„Pěkný," uznal, „tak to tady budeš mít těžký. V pekle totiž určuju pravidla já. Jenom tak zběžně; nebudeš už lhát, nebudeš nikomu ubližovat, budeš poslouchat na slovo... Byl jsi v životě bohatej?"

„Aby ne," uchechtl jsem se proti své vůli a začínal se stydět. Nesnášel jsem, když pravda vyšla najevo. V životě se mi to stalo jen párkrát.

„Tak tady nebudeš mít nic," odpověděl automaticky, „zbyde ti jenom bolest a provinění."

„Super," ironicky jsem potřásl hlavou a sledoval, jak mu vylezl ten přerostlý špičák. „A co tady mám jako dělat? Nic tu není."

„Zpytovat," mykl obočím.

„Zábava," konečně jsem už podruhé klesl do pohovky a nezacláněl tam jako tydýt. „Jak zpytovat? A jak dlouho jako?"

„Dokud se ti neočistí duše. Tady se nehraje o minuty," vysmál se mi, aniž by se doopravdy smál. „A jak... zrovna s tebou je to jednoduchý. Zneužiju tě a odkopnu, zneužiju tě a odkopnu. Přesně tak, jak jsi to dělal ty."

Chtěl jsem se bránit, ale nastalo ticho. Tak táhlé, že i mně došlo, že lucifer čeká na mé uvědomění. Žádné lži. Pánem je tu on. A on taky přesně ví, co za hříchy jsem napáchal.

„Zjistil jsem, že se tam nahoře nějak rozmohlo pokoušet svoje preference, co se pohlaví partnerů týče. Tak jsem si sehnal tebe. Máš všechno, co by podle mě měl můj partner mít. Je to výhodný pro nás oba. Já se nebudu nudit a ty budeš mít nad čím přemýšlet, až se do mě zamiluješ."

Vejral jsem na něj jako na blázna, neschopen vytvořit v ústech negaci jeho poslední věty. Takže se do něj zamiluju?

„Nesnáším teplouše," prskl jsem místo toho a zformoval mu tím na rtech blažený úsměv.

„I tohle je něco, co jsem od svýho partnera očekával. Bude to vzrušující, nemyslíš?"

„Ne."

„Nemyslíš, ale bude. Nemůžu se dočkat, až z tebe vymačkám poslední kousky toho přemršťěnýho sebevědomí."

Věta „to se ti nepovede" se mými ústy nikdy neprodrala ven.