Oneshoty

Omegy a psi (A/B/O, gay)

Ukázal jsem muži v černém obleku QR kód a on mě pustil dál. Hudba duněla až ven a zahltila moje uši, jakmile jsem vešel. Odložil jsem si kabát a klidným krokem se vydal k baru. Už po cestě jsem zaznamenal několik omeg. Vždycky mi připadá, že když se člověk napije, sálají z něho feromony ještě o to víc. Proto jsem vzal už docela podnapitou alfu menším obloukem a zakotvil na židličce o kousek dál. Někteří lidé se nechávají svým společenským statusem ovládat až moc. Jako psi. Vycítí konkurenci a už štěkají. Většinou nekoušou, ale já nemám zapotřebí se tu s někým dohadovat. Přišel jsem se bavit. Popustit uzdu po únavném týdnu. A možná zkusit, která omega by tu uzdu popustila se mnou. Ovšem takoví jedinci už v době mého příchodu uzdu většinou postrádají úplně. S nějakými těmi psy. I tak se mi tu líbí, protože v tomhle gay klubu aspoň hrají dobré písničky, i když se občas opakují. A baristé se neflákají a záchody se nenoří v plísních.

Dal jsem si jen něco lehčího na zahřátí a zatím koukal na dav, který se vlnil všemi směry. Čekal jsem, až mě alkohol probere, než se do toho moře začlením.

Seděl jsem tam asi patnáct minut, když se někdo prodral těly ven a namířil si to mým směrem. No, ne tak úplně. Obsadil židličku vedle, kam jsem částečně vytočil hlavu. Voněl moc hezky. I přes všechen ten pot a feromony rozlítané na metry od svých majitelů, mě tenhle omega zaujal právě nejvíc. Objednal si rum s kolou. Blonďaté vlasy měl rozčepýřené a tváře zrůžovělé. Co se klubů týče, zatím toho asi moc nezažil. Ale bylo roztomilé, jak nadšeně vypadal. Očividně i jemu sedl dnešní playlist.

Když už s velkýma očima brčkem upíjel svůj nápoj, nahnul jsem se blíž a oslovil ho. Trochu se lekl, trhl sebou a otočil se ke mně celým tělem. Neslyšel mě a musel jsem jednoduchou otázku zopakovat. Ptal jsem se, jestli je tu sám. Naučil jsem se poměrně rychle, že psi si rádi svůj úlovek chrabře ubrání, a tak není radno začínat konverzace s někým, kdo psa má.

Tenhle omega se nejistě podíval k tancujícímu davu a pak zavrtěl hlavou. Lež. Byl tu sám. Tak jsem se zeptal, jestli není v klubu poprvé, na což taky zalhal. Nervózně upil nápoje a už se ode mě otáčel. Dopil jsem své pití a naposledy s ním zkusil navázat konverzaci. Doufal jsem, že když se zeptám, jestli rád tancuje, pochopí, že s ním nemám žádné špatné úmysly. On prudce zavrtěl hlavou a shrbil se pod mým pohledem. Pozvedl jsem obočí. Mávl jsem rukou a vydal se vstříc mačkanici.

Tam jsem si našel volnější prostor a postupně rozhýbával ztuhlé svaly. S pohyby jsem to nepřeháněl, jen jsem nechával dunění z reproduktorů projít mým tělem. Chvílemi se ke mně někdo přidával a noc byla čím dál kratší. S dalším pitím jsem už musel vyprázdnit močový měchýř. Koukal jsem na hodiny. Něco po druhé ráno.

Snažil jsem se ignorovat laškovné hlasy z kabinky. Co se tam děje, není moje věc. Upřel jsem pohled do umyvadla na své ruce, abych uzemnil svou zvědavost. Smích jsem ignoroval s přehledem, ale v jeden moment jsem pohyb při sušení rukou stejně zpomalil. Ta vůně... Přece jen jsem vzhlédl do zrcadla. V kabince byly vidět dva páry nohou, oba natočené patami ke dveřím. Zaposlouchal jsem se do rozhovoru a ruce utíral s důkladností, s jakou nikdy ne. Necítil jsem alfu, ač jsem se vyloženě soustředil. Nějak se mi to nechtělo líbit.

Vyhodil jsem odpadek a měl se k odchodu. Nepotřeboval jsem se plést do věcí, co se mě netýkaly. Akorát bych z toho měl zbytečné problémy. Jenže když jsem mezi pochechtáváním a víceméně milostným ševelením zaslechl vystrašené kníknutí a slabou prosbu, zastavil jsem.

Sakra, moc dobře jsem přece věděl, o co jde. Nerad řeším cizí trable. Ten kluk prostě neví, jak říct ne. Tiše jsem povzdechl a učinil pár kroků ke kabince. Sledoval jsem podlahu, zatímco se prosby i smích stupňovaly.