Oneshoty

Moje nejoblíbenější písnička (bl)

Dveře se za mnou s hlasitým doprovodem přibouchly. Dosedl jsem na barovou židli a vyčkal na muže za pultem. Moc jsem se nerozhlížel, ale vandráka s kapucí vedle jsem si nemohl nevšimnout. Krátce jsem zrakem projel jeho oblečení, než jsem si objednal alkoholické pití. Sledoval jsem přípravu slabého drinku.

„Hezká písnička," zabrblal jsem si pod nos, když jsem se zaposlouchal do pozadí. Jindy hudební podklad zcela zanikal kvůli hovorům místních, dnes však vynikl v chmurném tichu.

„Tuhle nesnáším," ozvalo se kousek ode mě velmi hrubým hlasem. Podíval jsem se po své pravici a spatřil onoho vandráka se skloněnou hlavou a sklenicí mezi prsty obou rukou. Trochu se narovnal a levačkou sejmul látku z hlavy, čímž odhalil lesklé blonďaté prameny. „Vzala mi každého, kdo pro mě něco znamenal."

Srdce mi vynechalo úder při pohledu na mladíka se světlým strništěm a zjizveným krkem. Těžko bych pod jeho bradou hledal nezasaženou kůži. Vzpomínka zatlačovaná do nejzazších rohů mé hlavy se ve vteřině vrátila a ukázala se v plné kráse.

< <<<>>> >

Svalnatý chlap na mě ukázal velkým prstem a blonďák si mě sjel kritickým pohledem.

„Toho neznám, toho nechci," odfrkl si směrem ke mně a mé oči se bolestí rozšířily. Pohledem jsem ho bodal do tváře. On poklidně upřel panenky na staršího velitele.

„Moje zdroje tvrdí, že jste si blízcí," založil si triumfálně ruce na hrudi plešatý muž a zašklebil se na svého poskoka. Ten na něj jen pozvedl obočí. Znovu si mě přeměřil zrakem, bez výsledku.

„Pokud jde o zdroje, od toho jsem tu já," díval se na velitele nekompromisním pohledem. Poté ukázal zelené duhovky mně. „On pro mě nic neznamená, do postele sháním jiné lidi."

„Myslel jsem, že bych ho poslal na výpravu s tebou, ty bys nebyl rád?" provokoval ho mohutný chlap. S mladším to ani nehnulo. Nemít v ústech látku a na zápěstích provazy, osobně mu vrazím. Jak si to dovoluje?! Včera! Včera...

„Takovýho ňoumu tahat na výpravu, že se namáháš, to si to radši pořeším sám," zastrčil ledabyle do kapes ruce blonďák a znovu mi věnoval nicneříkající pohled. Dokonce se usmíval. „Sám se mám nejlíp, no ne?"

Zamračil jsem se a trhl sebou. Zrádce! Zrádce!

„Co ty, chtěl bys s ním na výpravu?" obrátil se ke mně vazoun. Vztekle jsem se mu zadíval do očí. Nikdy!

„No," mlaskl blonďatý muž a prohrábl si vlasy, „co kdybychom čas ztráceli něčím užitečnějším?" Ignoruje zuřivost, jež ze mě sálala na metry daleko, pokynul chlapci u dveří. Místností to cvaklo, načež prostor vyplnila hudba doprovázená anglickým slovem.

„Moje nejoblíbenější písnička," poznamenal pyšně a s tím se na mě naposledy podíval. Tu stejnou mi pouštěl jen pár dní zpět! Má mě na háku! Co si to dovoluje?! Bezcita jeden!

.

„Moje nejoblíbenější písnička," usmál se na mě a láskyplně mi zastrčil vlas za ucho, „miluju její slova."

...Toho neznám, toho nechci, chci jen a jen tebe...

...On pro mě nic neznamená, do postele sháním jiné lidi, ale po každém přijdeš ty...

...Sám se mám nejlíp, no ne? Sám jsem sám, tak sám...

...Jsem lhář a lži mě ničí, jsem lhář a lži mě drží nad vodou...

< <<<>>> >

„Ta je z výpravy," pohladil si sérii jizev blonďák s nečitelným úsměvem. Z úst mi uniklo jeho jméno.

„Jsem lhář," kývl neznatelně a potvrdil tím myšlenky, které se mi ještě nestihly dostat do vědomí, „je to moje práce, co bys chtěl?"

„A výpravy..." zalapal jsem po dechu. On mě pohladil po vlasech, načež dopil své pití.

„Měl bych jít," zavrtěl hlavou, aniž ho opustil ten nasládlý, smutný úsměv, „na jednu nedobrovolnou mě posílají zítra a já bych tě nerad viděl po svém boku." Vyhodil na pult peníze a bez dalšího pohledu mým směrem se odporoučel dveřmi.