Oneshoty

Dovolená s tebou (bl)

Upozornění: Trochu jsem si zkoušela posuny v čase bez vizuální pomoci (oddělení tečkou na samostatném řádku) a zároveň s tím propojení některých situací právě navzdory jejich časové vzdálenosti v příběhu... (protože mi to připadá vtipný) Zkrátka kdyby to bylo matoucí a nepřehledné, klidně mi dejte zpětnou vazbu. Děkuji a přeji příjemné čtení této letní oddychovky!

PS: já vím, že je zima, jen mi prostě trvalo to dopsat XD

.     .     .

Podle Dominika je all inclusive hnus. Žrádelna pro prasata. Kvantita milión, z toho kvalita jeden. Jeho parta kamarádů ale nehodlala připlatit za lepší jídlo na dovolené, tak se musel přizpůsobit. Takže v tuhle chvíli místo nabírání nedodělaných volských ok k snídani jen sedí u stolu a rozhlíží se kolem. Prohlíží si tváře neznámých lidí a soudí je za to, jak se dokáží ládovat takovým svinstvem.

Pohledem se zasekne na jednom zrzavém chlapci s velkými hranatými brýlemi. Jsou černé a on za nimi má malé oči, i přestože jeho skla vypadají tlustě. Panenky Dominikovi sjedou na pravačku objektu pozorování. Proč sedí sám, když má žlutý náramek? Od osmnácti se nosí náramek zelený, jako má sám Domča. Zrzek tedy nemůže být plnoletý. I tak by mu pozorovatel připsal sedmnáct a to s ledovým klidem.

Je to hubenější typ, celkem roztomilý, když se pomine, že mu očividně nedělá sebemenší problém spořádat to, čemu se tady říká jídlo. A navíc se soustředí hlavně na to jezení, ani moc nekouká kolem. Fuj.

Blonďák se zaměří na linie jeho obličeje a přehlíží, co putuje do úst. Pocítí chuť jít za ním, vtom se on však zvedne a zmizí dřív, než se starší naděje.

Při obědě, ať si Dominik vylamuje krk jakkoliv, nespatří ho. Ovšem při večeři se poštěstí a on, když už ho přestane bavit to odporné jídlo, se prostě postaví a rozejde se od stolu pryč. Všichni si myslí, že si jde pro pečivo, tak se nikdo na nic neptá.

Pomalu se blíží k tomu stolu. Trochu ho zašimrá v břiše, než se zastaví u židle. Anglicky se zeptá, jestli by tu pro něj bylo místo. Malé oči se chlapci se žlutým náramkem rozšíří, když zvedne hlavu. Trochu rozhozený kývne a ukáže před sebe dlaní. Dominik si sedne.

„Where are you from?" pokračuje a ten kluk – s tou nekvalitní marmeládou u pusy – k němu znovu zabloudí očima, jako kdyby předpokládal, že spolu budou jen potichu sedět.

„I'm czech," odpoví a nezní u toho ani moc jistě.

„Super, myslel jsem si," usměje se zeširoka Dominik a představí se.

„Prokop," nejistě mu podá ruku zrzek a Dominik se jen modlí, aby si tu svou od něj neupatlal.

„Co že tady sedíš sám?" broukne a začne si hrát s ubrouskem na straně.

„Mamce s bráchou je blbě, tak leží," odvětí nedbale Prokop. Dominik pokývá na srozuměnou.

.

Blonďatý kluk stojí v nízkých vlnách a pokukuje kolem. Moře ho moc nebere, když je všude jenom pěna a strhávají ho proudy. Jeho kámoši se každý den rozdělují na dva, co preferují dlaždice a bazén, a tři, co řádí ve slané vodě. Dominik se rozhoduje podle nálady. Většinou stejně nakonec všichni skončí spolu u bazénu, než zalezou zpět na pokoje.

Koutek mu cukne, když spatří svého nového kamaráda. Opět samotného. Hrabe se v písku, doslova v nějaké ďuzně. Dominik se prodírá vodou po kolena až ke břehu, kde se rozejde k němu. Vystoupá na hromadu na kraji díry a moment pracanta sleduje, než k němu vzhlédne pár modrých duhovek.