Stejně jako několik posledních dní pracovala Sakura ještě dlouho po setmění. Takže teprve v pozdních nočních hodinách si přečetla poslední petici, která jí dnes přistála v klíně. Žádost lordů, aby se co nejrychleji provdala.
Sakura neměla ponětí, kdy znovu dorazí nepřátelská armáda, a mohla toho udělat jen málo, aby lidem pomohla cítit se v bezpečí. Ale svatba, příslib pokračování rodu… to by jim mohla dopřát. Vstala a přešla k oknu, přičemž za sebou zanechala nekonečné seznamy věcí, za něž se tak náhle stala zodpovědná. Vyhledala na obloze Orion.
Byl přímo nad ní, ochránce nebes. A když vytáhla z kapsy černou tkanici se střapcem a omotala si ji kolem zápěstí, měla pocit, jako by se také ocitla pod jeho ochranou.
V ložnici o mnoho skromnější se Sasuke skláněl skoro jako v modlitbě. Klečel s krajkou v rukách a ze svého okna nad postelí hledal Kasiopeju. Pak už dokázal myslet jen na Sakuru.
Ale jak pozoroval hvězdy, mihotající se v dálce jako naděje, připomněl si, že už ji nikdy neuvidí, nikdy jí nestane po boku. Stále měl v úmyslu zmocnit se všeho, co kdysi bývalo jeho. A vědomí, že to může znamenat Sakuřinu smrt, bolelo jako bodnutí dýkou.Oba ve svém vlastním tichu, ve své vlastní osamělosti přemýšleli, co ten druhý právě dělá. V Sakuřiných představách si Sasuke brousil meč. V Sasukeho zase Sakura udílela rozkazy. Oba se usmívali a oba se mýlili.
Protože jak mohli vědět, že dělají totéž – drží ty malé útržky, které si navzájem darovali, a zoufale si přejí, aby ten druhý stanul po jejich boku?
ČTEŠ
Tlukot tisíců srdcí✔︎
Ficción históricaPříběh není můj je to přepis originalu od Kiera Cass Láska má zvuk. Zní jako tisíc úderů srdce, jež se ozývají současně. Princezna Sakura žije pohodlný život, ale žádný přepych nemůže změnit skutečnost, že svůj osud nemá pod kontrolou. City jejího k...
