Tlukot tisíců srdcí✔︎

Kapitola 62

Sakura

Věděla jsem, že mě nechytí, ale stejně jsem přidala do kroku. Sasuke měl delší nohy než já, takže ho moje tempo nevyvedlo z míry.
„Nenech se tím zdeptat,“ řekl. „Máme jiné věci, na které se musíme soustředit. Vím, že ses ze všech sil snažila tu knihu získat, a jsem ti vděčný.“
Postavila jsem se mu čelem a ušklíbla se. „Ty mě pořád ještě podceňuješ, Sasuke Au Uchiho?“
Zatvářil se pobaveně, ale taky zmateně. Pokračovala jsem.
„Vyprávěla jsem ti, jak mě Idate učil otevírat zámky. Ve skutečnosti se to stalo jedním z mých oblíbených koníčků. Ale ty, jimiž jsou zamčené řetězy knih, jsou moc těžké, takže to bude chtít víc než vlásenku, abych je otevřela. Takže buď můžeme převrátit palác naruby a najít správný nástroj… nebo si zkrátka procvičím další dovednost, co mě Idate naučil…“
Zvedla jsem ruku, kde se mi na prstu houpal klíč.
„Což je kapsářství.“
Strnule na něj zíral. „Jak? Kdy?“
Zahihňala jsem se. „Když jsem mu podala ruku. Jenom jsem se potřebovala dostat dost blízko.“
Sasuke vypadal, že to na něj udělalo až nehorázný dojem. Nevěděla jsem, co si počnu, jestli si místo mě vybere korunu.
„Ty jsi vážně velkolepá žena.“
Naklonila jsem hlavu. „Ach. Už v dětství jsi mi uměl báječně lichotit. A jde ti to čím dál líp.“
Uchechtl se a já znovu vykročila směrem k pracovně.
„Měl by sis ten klíč nechat,“ podala jsem mu ho. „Když počkáme dost dlouho, měli bychom proklouznout dovnitř a ven bez jeho vědomí. Nikdo knihovnu nenavštěvuje tak často jako já, takže si nevšimne, že mu chybí klíč. Kdybych z nějakého důvodu nemohla jít, vezmi si s sebou Kakashiho. Cítila bych se líp, kdybys nebyl sám.“
Vypadal, že ho moje starost pobavila. „Když na tom trváš.“
Následoval mě jako tichý a klidný stín, ale věděla jsem, že se mu myšlenky musí hnát vpřed jako stepní požár.
Říkala jsem si, že jen napravuju křivdu z minulosti. A jestli sem Sasuke s armádou vtrhnou a zmocní se království, pak budu mít snazší život, ne? Pro začátek si nebudu muset vzít Sasoriho. A taky nebudu muset dodržovat protokol a plnit tu spoustu očekávání. Nenesla jsem je vždycky s grácií, takže to bude svým způsobem nejspíš dobře…
Jenže jsem nedokázala myslet na nic jiného než na domov, ve kterém jsem vyrůstala, a na království, jemuž jsem vždycky sloužila. Neztratí se jen před mýma očima, ale mým vlastním přičiněním. A nejvíc mě bolelo, že přitom téměř jistě přijdu i o Sasukeho.
Na konci chodby jsem spatřila Sasoriho, jak se vynořil z mé pracovny a spěchá pryč. Věnoval mi jen jediný pohled a pokračoval dál. Ani se nezastavil, aby mi nabídl omluvu nebo se nějaké dožadoval za to ranní fiasko.
„Stát!“
Zastavila jsem se a otočila se za Sasukeho hlasem. A Sasori k mému šoku taky.
„Vy nepozdravíte svou vládkyni?“ zamračil se na něj Sasuke.
Sasori si odfrkl a přelétl mezi námi pohledem. „Jak se opovažuješ oslovit mě bez svolení?“
„Slušnost velí, abyste před princeznou přinejmenším sklonil hlavu. Vy jste místo toho prošel kolem, jako by byla poddaná. Jestli se takhle chováte k ní, jak zacházíte s těmi, kdo vůbec žádné postavení nemají?“
Sasukeho otázka mě chytila za srdce. Jeho zhodnocení Sasoriho charakteru bylo přesně tím, co jsem sama nebyla schopná vyjádřit slovy.
Jestli neměl Sasori žádnou úctu ani ke mně, a to jsem byla skoro královna, jak se bude chovat k těm, o něž jsme byli povinováni se starat?
Nikdy nevezme v úvahu jejich potřeby. Teď mi to bylo nad slunce jasné. Sasori byl vždycky napřený jedním směrem jako šíp. A jeho pozornost mířila jen k němu samotnému.
„Důstojníku Au Uchiho, není třeba pána obtěžovat,“ řekla jsem omámeně, že jsem teprve teď přišla na něco, co mělo být očividné.
Ale Sasorim to neotřáslo. „Vzhledem k tomu, že nemáš žádné postavení, nestojíš mi za odpověď. A sám by sis měl vypěstovat určitou úroveň způsobů, než se mi opovážíš kázat. Kromě toho, byla to ona, kdo zatratil mě.“ Ustoupil a ušklíbl se. „Au Uchiha. Co je to vůbec za jméno?“
Zavrtěl hlavou a odkráčel.
Opravdu byl vším, čemu jsem se vzpouzela.
Jak mizel v dálce, položila jsem Sasukemu ruku na paži. „To jsi skutečně nemusel. Nijak mě neobtěžuje.“
„Ale mě ano,“ namítl Sasuke. „I kdybys s ním nebyla zasnoubená, kvůli čemuž ho nenávidím víc, než dokážu vyjádřit, nechtěl bych toho člověka nikde nablízku. Vážně si přeju, abys mě nechala ho zabít.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Potřebuješ nového koníčka.“