Tlukot tisíců srdcí✔︎

Kapitola 60

Sakura

Proč mi Sasuke za zády dodával takový pocit moci a odvahy? Připadalo mi, že stojím vzpřímeněji a chodím rázněji. Skoro jsem chtěla, aby se mi dneska někdo postavil, jen abych zjistila, co se stane. Podívala jsem se přes rameno a trošku se mi zatočila hlava, jak mu ta uniforma slušela.
Taky jsem byla v přílišné v euforii z toho, že se tu procházím během dne se Sasukem po boku. Bylo to tak nepředstavitelné, že se mi o tom nikdy ani nesnilo. Jenže teď se to opravdu dělo.
Zahnula jsem za roh k bratrovu pokoji a našla ho znovu sedět zpříma, což bylo povzbuzující. Dokonce měl i trochu barvy ve tváři. Brzy bude jako dřív.
„A copak to tu máme?“ zeptal se, když si všiml košíku, co jsem nesla.
Hrdě jsem ho zvedla. „Vyšívání. Myslela jsem, že už budeš v posteli usínat nudou, tak jsem ho vzala s sebou.“
Podala jsem mu bubínek s pevně napjatým plátnem a hrst hedvábí v jeho oblíbených barvách.
„Hinato. Byla bys tak laskavá a navlékla mi jehlu?“ požádal. „Tyhle ruce se na to ještě nezmůžou.“
„Samozřejmě, Vaše Výsosti.“ Natáhla se přes postel a podívala se na mě. Vypadala dnes šťastnější a klidnější. Napadlo mě, že je to možná tím, jak je celé dny veřejně vedle milované osoby. Sama jsem cítila, že to dělá zázraky.
„Máme toho hodně, o čem si promluvit,“ řekl Naruto a sledoval Hinatiny ruce při práci.
„To ano,“ odpověděla jsem.
„Nejdřív ze všeho, máš…“
Sledovala jsem, jak bratrův pohled putuje k Sasukemu, který stál pořád těsně za mnou.
„Dopřál byste nám prosím trochu soukromí, důstojníku?“ požádal Naruto.
„Dostal jsem rozkaz přímo od důstojníka Kakashiho, abych zůstal u Její Výsosti,“ odpověděl Sasuke sebejistě.
„Bez obav,“ usmál se Naruto. „I takhle slabý ji ochráním snáz, než byste to svedl vy.“
Sasuke se na bratra podíval – opravdu podíval – a přikývl. „Pak vidím, že máme stejný cíl.“ Sklonil hlavu a o pár kroků ustoupil. Postavil se k nejbližší zdi.
„Ten se mi líbí,“ zašeptal Naruto. „Neobtěžuje se formalitami.“
„Myslím, že je nový,“ řekla jsem. „Jak zní tvoje první otázka?“ Právě jsem navlékla vlastní jehlu a dala se do práce.
„Slyšela jsi dnes ráno něco nového o otci?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ale mám v úmyslu tam zajít, jakmile tady skončíme. Přišla jsem za tebou, hned jak jsem se vzbudila.“
„To vysvětluje ty vlasy,“ škádlil mě Naruto.
Uhladila jsem si je rukou. „Co je na nich špatného? Učesala jsem se!“
Hinata se zahihňala. „Nechte ji na pokoji. Vypadáte hezky, Vaše Výsosti. Váš chudák bratr neví o ženských vlasech vůbec nic.“
„Nesmysl,“ protestoval. „Tvoje se mi dneska moc líbí.“
Usmála se a podala mu jehlu. „Tady.“
Naruto zvedl bubínek a dal se do práce… velmi pomalu.
„Už sis vybrala datum svatby?“ zeptal se.
Polkla jsem. Nechtěla jsem mluvit o detailech svatby před Sasukem.
„Ještě ne. Nejsem ani…“ Zavrtěla jsem hlavou. „Čekali jsme, jak to dopadne s tebou a otcem. Nebyla jsem si jistá, jestli budeme oslavovat, nebo se možná všechno odloží. Všichni kolem vědí, že se to může každou chvíli změnit.“
Naruto přikývl. „A můžu tě tedy požádat o laskavost?“
Zamračila jsem se. „Ty jsi následník trůnu, Naruto. Spíš bych měla o laskavosti žádat já tebe.“
„To je jedno. Tak můžu?“
Spustila jsem vyšívání. „Do toho.“
„Mohla bys ten plán úplně zrušit, abych se mohl oženit první?“
Chvilku jsem na něj zírala a vstřebávala to.
„Říkal jsem ti, že se chci oženit, jakmile budu mít sílu se postavit na nohy, a myslel jsem to vážně.“
A protože jsem byla na Sasukeho tak naladěná, postřehla jsem slabé zajíknutí, které mu uniklo.
„Zní to, jako by ses snažil oženit, než se otec probere a zakáže to.“
Naruto se na mě upřeně zadíval. Pak se otočil k Hinatě. „Je až moc chytrá.“
„Vždycky byla taková,“ poznamenala.
„No nevím,“ přemítal. „Byly časy, kdy mi skoro usekla ruku.“
„Byl to jen škrábanec!“ protestovala jsem. „A nehoda!“
Trochu se zasmál, ale rozkašlal se. S Hinatou jsme se okamžitě napjaly. Sledovala jsem, jak se chytil za hrudník. Párkrát se nadechl a sklopil zrak.
„Jsem v pořádku,“ přesvědčoval nás.
Ale kapky potu na spáncích mi napověděly, že mu tak dobře zase není. Možná byl silnější než včera, ale ani zdaleka ne v pořádku.
„V tom to je, Sakuro. Když budu čekat a otci se něco stane, nahrnou se lordi a udělají se mnou totéž, co provedli tobě. S Hinatou nás rozdělí…“ Polkl. „Vždycky jsem obdivoval tvoji ochotu se tolik obětovat pro Kadier. Upřímně, nevycházím z úžasu. A možná jsem příliš sobecký, protože já se obětovat nechci. Neožením se s nějakou cizinkou ani kvůli Kadieru, ani kvůli otci, a dokonce ani kvůli tobě.“
V tu chvíli jsem dokázala myslet na jediné: Pokud vím, tak se ani jeden z nás nejspíš nebude muset oženit nebo vdát pro dobro Kadieru, protože naše království tu za pár týdnů ani nemusí být. Možná už za pár dnů.
Ale v koutku duše jsem pořád doufala.
„Naprosto ti rozumím,“ odložila jsem vyšívání. „NoeSakura