Tlukot tisíců srdcí✔︎

Epilog

Sakura Au Uchiha užasle sledovala, jak děťátko v její náruči zívlo. Byl to jen letmý pohyb, ale pro ni byl neméně výjimečný než úsvit nebo symfonie. Sasuke byl stejně omámený, když ho děťátko chytilo za prst, na kterém nosil snubní prsten. Nahlas by nikdy nepřipustil, že je úplně stejně vyděšený, ale jeho žena to i tak uhodla.
Sasuke na ni upřel oči a napomenul se, aby nebyl tolik překvapený. Opět si našla něco nového, v čem vynikala. Existovalo vůbec něco, co nedokázala? A tenhle nový človíček – který vypadal, že má jeho oči a její nos – kdo ví, čeho může jednoho dne dosáhnout?
Oba si dopřáli chvilku, aby si vychutnali radost z nové trojčlenné rodiny. Později, až odejde zástup návštěvníků a gratulantů, budou mít víc času, ale prozatím si ukradli alespoň pár minut.
Sasuke trval na tom, že naučí děti její hry. Budou vyrážet na lov pomalovaných kamínků. Sakura zase chtěla, aby se naučily jeho tance. Jak si proplést ruce a točit se, až se jim zamotá hlava. Oba se shodli, že jim nedají jména po rodičích, ale najdou jim nová. A oba je chtěli milovat tak, až jim to bude protivné.
A oba slavnostně a zcela vážně přísahali, že jim řeknou všechno. Budou mluvit o chybách, kterých se obě strany dopustily, a nezapomenou na odpuštění. Dozví se o minulosti a budou vědět, že nemohou ignorovat dějiny, stejně jako se za ně nemusí neustále omlouvat. A budou věřit, že i když může lež na pár generací něco zastřít, pravda to může obnovit.
Sakuřin bratr – nyní vévoda – a jeho manželka je navštívili jako první. Královna a její nejdražší přítelkyně měly slzy v očích, když hleděly do mírumilovné tváře maličkého prince. Narutovi, který se celé události bál, se příliš ulevilo, že vidí svou sestru živou a zdravou, než aby si dítěte v první chvíli vůbec všiml. Když vešli Deidara a Karin, královna jí položila syna do náruče a s radostí sledovala, jak se do jejich přátelství vplétá další vlákénko. Sasuke se snažil nerozplakat, když ho Deidara objal. Byl tak hrdý na svého nejbližšího přítele, že nemohl promluvit. A Kakashi sice odmítl vstoupit, ale stál na stráži u dveří, a kdykoli uslyšel sebemenší pláč, celý se napjal.
A přišli i další. Lordi s dámami, vyslanci okolních zemí a zástup prostých lidí, kteří přinášeli dary ze svých měst. A třebaže ne všichni byli nadšení změnami, které se za poslední rok udály, nebylo pochyb, že mladý král s královnou dělají, co můžou, aby napravili škody. Aby z roztříštěné minulosti vytvořili něco nového. A tak se někteří s lehkým srdcem a jiní těžce vzdali názvů Kadier i Dahrain pro nové jméno jejich země, Avel.
Teprve o hodně později si Sasuke našel chvilku, aby nabral dech a pochoval svého syna, zatímco mu manželka spala na rameni. Sdíleli všechno – království, korunu, jméno – a teď spolu stvořili budoucnost. Pokaždé, když mu něco dobrého spadlo do klína, celý se napjal a čekal, až mu to osud zase vyrve. Ale nic takového se nestalo. S každým novým krokem je vždycky čekala nová výzva, ale daly se zvládnout. Byli na to dva.
Takže když teď držel v náruči všechno, co mu bylo drahé, slavnostně si slíbil, že se připojí k Sakuřiném optimismu. Bude ji držet za ruku a sebejistě kráčet k novým zítřkům.

Tak a jsme u konce 😍. Doufám že se vám to líbilo 😍😍😍.