Poslední Hřích 2

140. Nečekané setkání

,,Kdo jste?" zeptal se Bělky Róbert Károly a přitom z ni nespouštěl pohled.

,,Slúžka," odpověděla Bělka a pousmála se na něj. ,,Bělka Santorínová, k vaším službám," dodala a lehce se onomu muži uklonila. ,,Gróf Róbert Károly, taktéž k vaším službám, krásná panno," odpověděl ji a vzal její ruku do své a jeho rty ji políbily na hřbet ruky.

Bělka se začervenala, když líbal její ruku a přitom se na ni jeho oči dívaly spodním pohledem a krev se ji sama hrnula do tváři a vytvořila na nich překrásný nachový nádech.

,,Vďačím vám za svoj život," řekla po chvíli a podívala se na něj skrz dlouhé řasy. ,,To nemusíte, rád pomáhám ženám v nesnázích," odpověděl ji Róbert a jeho rty se konečně odtáhly od její ruky. ,,Netušil jsem že tady najdu tak krásné služky," pravil zastřeným hlasem a jeho ruka se dotkla zlehka Bělčiny tváře.

,,Jste vážně kouzelná," zašeptal a Bělka při těch slovech zavřela oči, když se ji jeho ruka dotýkala na tváři v konejšivém doteku.

,,Jsem dlouho na cestách, ale nikdy by mě nenapadlo že tu najdu tak omamný kvíteček," řekl a když Bělka otevřela oči, tak se na ni usmíval. ,,Musíte byť unavený, poďte u nás si oddýchnete," pravila a Róbert toto pozvání nemohl odmítnout ,,Obzvlášť od tak krásné panenky," řekl si a znovu si ji jeho zrak prohlédl od hlavy až k patě.

Došel si po chvíli pro svého koně, kterého nechal opodál a pak se nechal Bělkou zavést do skromného sídla. Vešli dovnitř a když Róbert spatřil svého přítele Aladara Dantóse, tak byl vážně mile překvapen a smál se od ucha k uchu.

,,Co tady děláš příteli?" zeptal se a v tu chvíli se na něj Aladar, který stál zády k němu otočil a jeho oči se rozzářily, když uviděl svého dlouholetého přítele.

,,Róberte!" vykřikl radostí a hned na to se oba dva objaly. ,,Aladare, jsi to opravdu ty?" zeptal se ho Róbert a Aladar na to pobaveně přikývl. ,,Ano, jsem to já, copak jsi mě nepoznal," odpověděl a s pousmáním ho rukou přátelsky pošťouchl.

,,Ale ano poznal jsem tě, jen se divím co děláš ty..na tomto místě..myslel jsem si že tě najdu u Eriky Štrausové..tebou věčně opěvovanou kráskou a ty jsi mezitím tady..v tom tomu opuštěném domě," řekl a poplácání mu vrátil. 

,,To víš okolnosti se změnily a krom toho jsem našel svou pravou lásku," odpověděl Aladar a od srdce se usmál, když si vzpomněl na Dalmu.

,,A co ty? Co ty tady děláš? Nečekal bych tě tu," zeptal se ho Aladar a jeho přítel se otočil na Bělku. ,,Zachraňoval jsem jednu velice pěknou dívku v nesnázích," odpověděl mu a jeho oči zářily, když se na Bělku díval, stejně tak jako i Aladar byl celý rozzářený, když si jen na Dalmu vzpomněl. Jelikož už nemyslel na Mariku Štrausovou, která ho jen zesměšňovala, jelikož už jeho celé srdce patřilo jen a pouze Dalmě.

,,Aha, tak to chápu," dodal Aladar nakonec a znovu svého přítele přátelsky pošťouchl.

,,Ale když už jsem tady, tak rád bych viděl tu, která si získala tvé srdce," řekl Róbert a zaculil se na něj. ,,Na to budeš mít příležitost, chci se s ní totiž oženit," odsekl na jeho slova Aladar a poplácal ho po rameni.

,,A maminka už o tom ví?" zeptal se Róbert Aladara, jelikož moc dobře věděl jaká má na to jeho matka názory. ,,Ne, zatím ne. Ani otec o tom neví, ale chci jim napsat a pozvat je sem všechny..i své sourozence..na svoji svatbu s Dalmou," odpověděl a jeho oči zářily štěstím.

,,Á tak Dalma se jmenuje..ta tvoje kráska," řekl pobaveně Róbert a zazubil se přitom.

,,Tak to tu ještě pár dní zůstanu, stejně mám i své důvody proč tu zůstat," odsekl a znovu se přitom podíval na Bělku, která se začervenala.

,,Máte tu totiž, krásné služky a ty víš že já kráse rozumím," dodal a Aladar se na něj pobaveně pousmál, jelikož až moc dobře věděl co tím myslí, protože znal Róberta jako svoje boty.