Poslední Hřích 2

110. Nepřibližuj se ke mě

Veronika se dívala na vodní hladinu a chystala se spravit si šaty a jít domů, když v tom uslyšela šustění větví od nedalekého vysokého keře a tak zbystřila, po chvíli se z lesa vynořil její nevlastní bratr Jula, který si to rázoval rovnou k ní.

,,Nečekal jsem že tě tu najdu sestřičko, ale taky dobře...aspoň si na tobě spravím chuť, než pojedu na svou obvyklou noční návštěvu nevěstince," řekl Jula a povolil si přitom kalhoty. Začal se k ní blížit a Veronika začala pomalu couvat, až měla okraje šatu mokré od vody.

,,Nepřibližuj se ke mě!" křikla, když už byl skoro u ní a dál nepřestávala couvat.     

,,Ale no tak sestřičko, snad by jsi se mě nebála...vždyť to jsem já tvůj hodný bratříček," řekl lehkým hlasem a přitom se k ní ještě o kousek přiblížil. ,,Já ti přece neublížím, ba naopak, ty dobře posloužíš mě," dodal a pak popadl její ruku, kterou silně stiskl, až Veronika vyjekla bolestí a pak si ji hbitě přitáhl k sobě, shodil ji na zem, takže ležela na břiše a ze zadu ji začal rychle vyhrnovat sukni a hned po sléze svým mužstvím do ní pronikl.  

Veronika křičela a plakala, ale bylo to marné, protože její nevlastní bratr Jula nepřestal.

,,Nech toho Julo, nech mě. Prosím!" vykřikla a znovu ji po tváři přestali téct slzy, chtěla se po něm ohnat a vysmeknout se mu, jenže ji držel pevně a ona se tak nemohla ani hnout.

,,Ach, bože," zasténal slastně Jula, když do ní pronikal znova a znova a vychutnával si onu slast a začal přirážet stále víc a víc. ,,Copak sestřičko, tobě se to nelíbí?" řekl, když se po něm znovu pokoušela ohnat a přimáčkl její tělo ještě víc k zemi.  

,,Prosím Julo, už ne!" křikla Veronika a znovu se na plno rozplakala.

,,Tady ti slzy nepomůžou sestřičko, užívej si to, stejně tak jako si to užívám já, protože není nic krásnějšího než sex a s tvým tělem je to o to větší zábava a krása, Veroniko," řekl a znovu do jejího těla zezadu silně přirazil.

,,Prosím, Julo, už přestaň," řekla Veronika a její slzy se vpíjeli do země.

,,Pomoc!" vykřikla a pokusila se znovu z jeho sevření vymanit, jenže váha jeho těla ji opět přimáčkla k zemi.

,,Pomoc!" vykřikla znovu a opět se rozplakala, když její bratr si znamenitě užíval. ,,Nikdo ti nepomůže sestřičko. Nikdo tu totiž není, tak se s tím smiř a přestaň už konečně škemrat. Nikdo ti nepomůže..Nikdo tu není," řekl a ta poslední slova ji zněla v hlavě pořád dokola, ale přesto se nevzdala a znovu silně vykřikla ,,Pomoc!"