Náhodná setkání [opravuje se]

1. kapitola

Nesnáším, když se musím noc co noc dusit pod peřinou. Ale záře mého mobilu za to skutečně stojí. Neustále jsem si kontrolovala mail, jestli mi náhodou nepřišla odpověď na přihlášku ze školy, kam jsem se se svou nejlepší kamarádkou Emily, neboli Em, jak jí všichni říkáme, hlásila. Nesnáším svou školu, kam chodím. Ti lidé, se kterými tam musím vždy trávit celý den, jsou naprosto nesnesitelní a já mám vždy chuť skočit z nejbližšího okna. Jediný, kdo by mi tam chyběl, by byl Lukáš. I když náš vztah, jestli se to tak dá tedy nazvat, není nijak vážný, přeci jen za sebou máme dlouholeté přátelství a to pro mě znamená snad i mnohem víc, než tenhle vztah, při němž se Lukáš nejdál odvážil, bylo, chytnout mě za ruku. A přiznejme si, to je ve čtrnácti trochu, staromódní?

Zaslechla jsem kroky. Někdo se snažil tiše vyšlapovat po schodech. Rychle jsem mobil zhasla a hlavu vynořila zpod peřiny. Konečně se mi dostalo trochu čerstvého vzduchu. Počkala jsem, až kroky ustanou a potom jsem mohla opět propadnout internetu a plané naději, že mi mail přijde ve tři hodiny ráno.

''Sakra Lolo, proč nespíš?'' Odhrnula máma peřinu a já dostala výhled na její ospalý, zamračený obličej. Než jsem stačila cokoliv říct na svou obhajobu, mobil mi vzala a zase se vrátila k sobě do ložnice. Tohle doma normálně nezažívám, ale tady na chatě, kde je ta úplná tma, kdy doopravdy nevidíte vůbec nic, se záře mého mobilu dostane snad všude. Potom je tu také ten problém, že moje máma, vlastně nikdo z mé rodiny nedokáže pochopit, že jsem v pubertě a potřebuji nějaký ten prostor. Ale jinak je všechno... fajn. Musela jsem se nad tou myšlenkou uchechtnout. Nejsem ve věku, kdy by mi můj život měl připadat fajn. Tady bych se mohla pozastavit nad naší zábavou s Em, kdy se smějeme dnešním vztahům a zlomeným srdcím. Kvůli tomu nás nemají zamilovaní lidé rádi.

Už mě přemáhala únava. Zavřela jsem oči a pomalu se začala ponořovat do říše snů. Musela jsem se ještě psychicky připravit na další dny na chatě, kdy nemám nic jiného na výběr, než trávit čas se svou rodinou.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Chci vám jen říct, že takhle nebudou vypadat další kapitoly ;) budou hlavně delší ;) tahle je napsaná jenom, aby jste věděli o kom vlastně píšu ;D
Viky ^^

(tahle kapitola není původní, kvůli své vlastní nespokojenosti, takže tato kapitola je napsaná celá znovu a tentokrát snad i s méně chybami :D ještě vám chci poděkovat za ty skvělá čísla a za to, že jste mému příběhu dali šanci! ♥)