Náhodná setkání [opravuje se]

52. kapitola

Seděla jsem na lavičce před školou. Byla dost dobře schovaná, takže mě tady nikdo neuvidí. Přece jenom nechci, aby učitelé přišli na to, že jsem byla za školou. S Jeremym jsem se už rozloučila,takže jsem tam byla sama.

Najednou se ze školy vyvalilo doslova stádo lidí, ale já hledala jenom jednoho určitého člověka. ''Em,'' sykla jsem, když šla okolo. ''Lolo? Co tady děláš?'' přisedla si na lavičku vedle mě se zvědavým pohledem ve tváři. ''Co asi? Čekám na tebe,'' protočila jsem se smíchem očima. ''Ale proč jsi nebyla ve škole?'' vyzvídala stále stejně nechápavě. ''Byla jsem s Jeremym,'' pokrčila jsem rameny a pozorovala ostatní lidi, co vycházeli ze školy.

''Počkej. Ty si šla za školu?'' vykulila oči. ''Ano,'' zadržovala jsem smích. ''Ježiš ty jsi rebel,'' vyjekla a to už jsem nevydržela a začala jsem se smát. ''Lepší přirovnání si fakt vymyslet nemohla,'' pronesla jsem mezi salvami smíchu. Zasmála se a pak se ptala dál, ''a co jste dělali?'' ''Byli jsme v jednom baru,'' pronesla jsem s pomyšlením na žárlivého Jeremyho. ''Ty jsi pila?'' vypadlo z ní. ''Připadám si, jako nějaká celbrita, když se mě pořád na něco ptáš. Jo, ale jenom trochu,'' přitakala jsem, na tváři stále ten samý úsměv.

''A nic jinýho jste nedělali?'' zeptala se s úšklebkem na tváři. Zase ty její superchopnosti! ''Ehm...no... možná jsme dělali i něco jinýho,'' skousla jsem si ret při vzpomínce na náš dnešní zážitek. ''Kde? Já jsem myslela, že máš doma mámu,'' rozmítala Em. ''Jo. Máma je dneska doma.'' ''Takže u něj?'' ''Ne,'' kroutila jsem hlavou. ''A kde teda?'' vzdala to Em a na důkaz rezignace rozhodila rukama.  ''Ehm... na záchodcích. Veřejných,'' cítila jsem, jak mi rudnou tváře. ''Ty? Na veřejných záchodcích?'' ''To je to, až tak divný?'' ''Vždycky si byla taková, ne upětá, ale prostě takovýhle věci si vždycky odsuzovala.'' ''To je dávno.'' ''Myslíš, že tři měsíce jsou dávno?'' zeptala se smíchem. ''Měli bychom raději jít, aby nám neujel autobus,'' změnila jsem raději téma. Ji to samozřejmě došlo, ale neštěstí jen kývla, vstala a obě jsme šly směrem na zastávku.

''Proč jsi nebyla ve škole?'' ozval se klidný hlas, hned po tom, co jsem otevřela vchodové dveře. Sakra, sakra, sakra! Jak to ví? ''Co?'' ozval se hlas znovu, ale teď už se silným náznákem naštvanosti.

Odvážila jsem se a vešla do kuchyně, kde máma zuřivě něco míchala v hrnci. Vím, jak mi říkala kdysi, že ji vaření uklidňuje. ''Já...'' začala jsem. ''Co?'' ''Omlouvám se,'' šeptla jsem. Měla jsem chuť se podívat do země nebo rovnou utéct do pokoje, ale ne. Nechci, aby si myslela, že už to nikdy neudělám, nechci, aby si myslela, jak jsem 'vzorná' a tohle byl jen malej zkrat. Tohle totiž jsem já. To nebyl zkrat, to jsem jenom osvobodila sebe. ''Podívej,'' řekla a položila vařečku na kuchyňskou linku. ''Byla to pro tebe dřina se dostat na uměleckou školu, tak si to nepokaž. Všechno se má zkusit, ale tohle už nedělej. Přece nechceš, aby tě vyloučili ne?'' Zakroutila jsem hlavou. Udivovalo mě její chování. ''Takže. Já teď jdu do práce a vrátím se, až zítra večer, protože jedeme na nějaký školení a nevyplatilo by se večer vracet. Nechci, aby si už dneska někam chodila. Jasné?'' pozvedla nedůvěřivě obočí, při čemž si mě přeměřila pohledem. ''Jo,'' kývla jsem. ''Uč se,'' dala mi pusu na tvář, popadla kabelku a odešla.

Není ji to blbý mě tady pořád nechávat samotnou? Fajn, normálně by mi to asi nevadilo, ale teď se bojím. Mám strach z toho, že by se mohl Jordan vrátit. Chvíli jsem jen tak přemýšlela a pak mě napadlo, že bych mohla zavolat Jeremymu. ''Ahoj,'' ozvalo se z mobilu po krátkým zvonění. ''Ahoj. Nemohl bys přijet?'' ''Už ti scházím, co?'' v jeho hlasu jsem slyšela úšklebek. ''No to víš,'' zasmála jsem se. ''No, ale hlavně jsem doma sama a to já nechci,'' zakňourala jsem. ''A nechceš přijít ty za mnou?'' navrhoval Jeremy. ''Ne to nejde. Moje máma mi zakázala někam chodit. Určitě by nějak zjistila i to, že jsem ji neposlechla,'' protočila jsem očima. ''Dobře jsem tam za hodinu,'' souhlasil nakonec Jeremy. V tu ránu jsem byla štěstím bez sebe. ''Děkuju,'' vyjekla jsem se smíchem. ''Nemáš zač. Tak já vyrážím.'' Nestihla jsem ani odpovědět a už zavěsil. Jsem ráda, že tu nebudu sama.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 chci vám říct, že ve čtvrtek budou díly vycházet buď trochu později nebo vůbec :/ snad chápete :)) zase nevím, co sem napsat :,( :DD snad se vám díl líbil :) ano, určitě je tam zase spoustu chyb, ale snažím se je od prvního dílu, alespoň trochu opravit ;) zítra čekejte nový díl ;) votes nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^