Náhodná setkání [opravuje se]

70. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Připadal jsem si, jako na nějakým dvojitým rande. Já a Lola. Em a Alex. Moc mě to nebavilo, protože jsem nemohl Lole dělat různý návrhy, ale ten její zadeček mi to vynahradil. Lola se ke mě naklonila a zašeptala, ''díky, že se držíš.'' Nechápavě jsem se na ni podíval. No fajn některý věci mi nedochází až tak rychle. ''Že mi tady nenabizíš sex v parku a podobný věci,'' zasmála se. ''To, že ti je nenabízím teď, neznamená, že hned, jak se od nich oddělíme, s tím nezačnu.'' ''Ale to už mi to nebude vadit.''

Zastavili jsme před její školou. Věnoval jsem ji dlouhý polibek. ''Máš tak perfektní rty,'' špitl jsem směrem k ní, jen pár milimetrů od její tváře. ''Ty toho nenecháš, že?'' zašeptala na zpátek. Zakroutil jsem hlavou a ještě jednou ji na rozloučenou políbil. Nemám v plánu přestat ji přesvědčovat o tom, jak je dokonalá. Protože ona je dokonalá. Pak odešla společně s Em a Alexem.

''Čau, dlouho ses tady neukázal,'' pozdravil mě s úšklebkem Oliver. Pokrčil jsem rameny. ''Cos měl tak důležitýho na práci?'' objevil se vedle mě Jack. Podle toho, jak se tvářili, mi došlo, že mě pozorovali. ''Takže s tou holkou ti to vyšlo?'' Oba dva mě zaujatě pozorovali. ''Jo,'' odsekl jsem. Ani nevím, proč jsem se tak choval. Prostě jsem asi na ně neměl náladu. ''A dala ti?'' ''Jo dala,'' řekl jsem znuděně. ''A to je tak dobrá, že si ji po tak dlouhý době neodkopl?'' Měl jsem chuť dát Jackovi pořádnou ránu. Samozřejmě, že je dobrá. Perfektní! Můj mozek křičel tyto slova pořád dokola, ale já jsem musel sbírat odvahu,abych mu odpověděl.

''Je úžasná,'' řekl jsem nakonec. Jack s Oliverem se začali smát. Mě se začali smát! Měl jsem ohromný vztek, ale podařilo se mi ho udusit hluboko do sebe. ''Tak to bys nám ji mohl někdy půjčit. Bez tak, to je jen další děvka,'' řekl Oliver a já, i přes všechny snahy, ho udeřil do obličeje. Nebyla to silná rána, ale taková, aby si uvědomil, že Lola je jen moje a nikdo ji děvka říkat nebude.

''Co blbneš?'' ptal se Oliver, zatímco se držel za tvář. Netekla mu ani krev, takže si neměl na co ztěžovat. ''Tohle už nikdy neříkej!'' Na téhle škole byly rvačky tak častou záležitostí, že nám studenti chodící okolo nevěnovali ani jeden pohled. Za což jsem byl vážně rád. ''Sám si říkal, že se s ní jen vyspíš a odkopneš ji,'' zaprotestoval Jack. Vzpoměl jsem si na to, co jsem říkal před tím, než jsem Lolu pořádně poznal.

Jestli bude Lola v posteli dobrá, nechám si ji tak na dva týdny, ale na dýl bych to nesázel.

Teď je to měsíc. Nejúžasnější měsíc v mém životě. Bože, tohle zní jako z nějakého romantického filmu, kterej je jedno velký klišé. ''Už to tak dávno není,'' řekl jsem po opravdu dlouhém přemýšlení. ''A jak to teda je?'' koukl na mě Oliver, který se už vzpamatoval a znova nasadil úšklebek. Sice to je můj kámoš, ale i tak mě ohromně vytáčí. Nádech, výdech. Opakoval jsem si. Nevím, jestli to dokážu říct, jen tak.

''Miluju ji,'' pronesl jsem statečně a vydechl úlevou, že jsem to takhle dokázal říct. ''Ty?'' Přikývl jsem. Čekal jsem jinou reakci. ''Páni,'' překvapení v jejich hlase bylo zřetelné. ''Tak to nám ji někdy musíš představit. Chci poznat holku, která je tak dobrá, že si s ní zůstal.'' Jack kývnutím hlavy souhlasil s Oliverem. ''Klidně. Ale je jen moje!'' ''Jasně,'' řekli naráz a já se s vítězným úsměvem vydal k sobě do třídy.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 chápete to? Jsme u sedmdesátý kapitoli! :O už nám zbývá asi jen 30 kapitol a bude konec :O to znamená asi ještě měsíc, ale i tak to neuvěřitelně uteklo :O stejně pořád nemůžu pochopit, jak jsem se dostala, tak daleko :3 za všechno vděčím vám, takže moc děkuju :'3 snad se vám díl líbil ;3 zítra čekejte další ;) omlouvám se za chyby ;D vote nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^