Náhodná setkání [opravuje se]

6. kapitola

Stále jsem doufala v to, že se z toho probudím. Že to bude jen čiré poblouznění. Je to den od doby, co co mi ublížil. Bylo to tak hnusné. Nenáviděla jsem ho. Ale ještě více jsem nenáviděla sebe za to, že jsem ho dokázala stále jen milovat. Kdy to poblouznění vyprchá? Jak dlouho mi bude trvat, než na něj zapomenu? Než ho dostanu z hlavy? Než dostanu z hlavy člověka, co se zmocnil mého srdce, co se mě dostal do hlavy i do srdce svým pronikavým pohledem a zářícíma zelenýma očima, co si mě získal svým kouzelným pohledem a co mi naplnil srdce sladkými lži. Kdy to zmizí? Kdy?

Z pohledu Jeremyho
Lola, Lola, Lola a zase jenom Lola. Pořád a stále dokola se mi honila hlavou. Ta její sexy prdelka nebo ta scéna na náměstí. Dostala se mi do hlavy. Nevím, jak se jí to podařilo. Nebyla sexy tak, jako ostatní holky, s kterými spím. Byla krásná. Ale přesto to byla jen další naivní holka, další, která se do mě zamilovala, další, které jsem zlomil srdce. Jen další z houfu. A to, proč se mi dostala do hlavy je jen proto, že jsem ji nakonec nezískal.

Z pohledu Loly
Neustále jsem si kontrolovala čas. Dvě hodiny a dvě minuty. Dvě hodiny a pět minut. Dvě hodiny a jedenáct minut. Kousla jsem se do rtu. Ve dvě, tedy teď již před třinácti minutami, jsem měla sraz s Lukášem. Bála jsem se. Doopravdy. Ale musela jsem se mu přiznat. Nemohla jsem se jen tak přetvařovat. Tvářit se, že je vše v pořádku. Prostě to nešlo. Šoudala jsem se. Oddalovala jsem to. Ale když čas překročil čtvrt na tři, přidala jsem do kroku a k mé smůle jsem do tří minut stála před Lukášem. Chtěla jsem to říct hned, abychom to měli oba za sebou. Jenže dřív, než jsem stačila byť jen promluvit, chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě do polibku.

Chvíli jsem se nechávala unášet silou okamžiku. Představila jsem si, že e vše v pořádku a my dva jsme šťastný pár. Jeremy líbá líp. Ozvalo se mé podvědomý, načež jsem musela Lukáše odstrčit. Z očí mu vyzařovala nechápavost a zmatenost. Poznala jsem tisíce nevyřčených otázek, které měl na jazyku.

''Já... promiň.'' Zašeptala jsem a sklopila hlavu. Ta zem mi najednou připadala tak zajímavá. Bílý kamínek, žvýkačka, hnědý kamínek a druhá žvýkačka. ''Lolo, co se děje?'' Zašeptal. Zatřepala jsem hlavou a zvedla svůj pohled k jeho očím. ''Už to nejde.'' Polkla jsem. ''Co? Co sakra nejde? Lolo řekni mi, co se děje?'' ''Je konec!'' Vykřikla jsem mu přímo do očí. Zalapal po dechu. Zíral na mě. V očích se mu čiřila bolest a zklamání. ''Ale proč?'' Ptal se, i když mu to dělalo skutečně potíže, jelikož se jeho oči plnily slzami tak, jako ty mé. Ale já musela být silná. Ale v tu chvíli jsem nebyla schopna slova.

''Do prdele, Lolo, řekni mi, proč.'' Naléhal. Přerývaně jsem se nadechla. ''Zamilovala jsem se. Podvedla jsem tě. Je mi to líto. Ale on... je to lhář a děvkař.'' Zavřela jsem oči, ale přesto se jedné slze podařilo uniknout a ztekla po mém líci. ''A ty ho pořád miluješ.'' Nevyznělo to ani jako otázka. Spíš jakoby nahlas přemýšlel. ''Ano... doopravdy mě to mrzí.'' ''Ne, Lolo. Víš, byla jsi první holka, do které jsem se zamiloval. A teď je konec. Věděl jsem, že první láska nikdy nevydrží, ale že to bude až tak krátké? To bych nečekal. Sbohem Lolo.'' Otočil se, a aniž bych mu stačila říct cokoliv dalšího, byl několik kroků ode mě. Stála jsem na tom samém místě a sledovala ho do té doby, než my zmizel z dohledu. ''Sbohem.'' Zašeptala jsem a sama se dala na odchod.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se, že tahle kapitola byla mnohem kratší a nic moc se v ní nestalo, ale potřebovala jsem to takhle uzavřít, snad mě chápete :) ještě dneska čekejte další díl :3
Viky ^^

(btw. originální kapitola byla mnohem kratší, měla pouze 350 slov, což je asi půlka :D)