Náhodná setkání [opravuje se]

42. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Její vlasy mě lechtaly na tváři, což mě vzbudilo. Očima jsem zamžoural do oken, kde tlumeně zářilo šedé světlo. A pak jsem se podíval na Lolu. Vzpomínal jsem na včerejší večer. Celá ta vzpomínka teď působila hrozně nevinně a něžně. Odhrnul jsem ji vlasy z čela a sledoval její obličej. Líbily se mi její rty, jež měla zvlněné do tak nepatrného úsměvu, až mi to připadalo kouzelné. Oční víčka měla lehce přitisknutá k sobě a já jsem se v podvědomí ztrácel v barvě jejích očí.

Byla ke mě otočená zády, její tělo, přes které měla přehozené jen moje velké bílé tričko, na mě bylo přitisknuté a já stále jen rozmýšlel nad tím, jak je sakra nádherná. Ovšem zničehonic zavrtěla tím svým zadečkem a mě se ve vteřině postavil. Vážně jsem měl chuť nadávat, protože mi bylo jasné, že jí to naruší její klidný a bezstarostný spánek.

Do chvilky se zavrtěla ještě jednou a zašeptala: ''Takhle mě ještě nikdo nevzbudil.'' Pomalu otevřela oči a promnula si je. ''A taky tě nikdo kromě mě už takhle nevzbudí.'' řekl jsem jistě a vlepil jsem ji pusu na čelo. ''No jo no.'' Zasmála se a přetočila se na záda. ''Co si dáš k snídani?'' zeptal jsem se, i když já sám myslel jen na jednu jedinou věc, kterou bych si opravdu s chutí dal. ''Překvap mě.'' Našpulila na mě rty a schovala se celá pod peřinu. Plácl jsem ji přes vystrčený zadeček a rychlou chůzí jsem se vydal do kuchyně.

Díky internetu jsme oba dva neskončili u rohlíku s máslem a sýrem, pokud bych tedy našel sýr. Podle nějaký třicetiletý maminy na netu, nebyly lívance vůbec těžký. Sám pro sebe jsem se tomu zasmál a začal hledat nutné ingredience. Všude byl nepořádek. Dokonce i v obýváku, kde jsem vůbec nebyl, se dostalo na koberec těsto. V hlavě jsem křičel jedno sprosté slovo za druhým, ale přesto se mi na pánvi pomalu vyvíjel jakýsi zvláštní podruh lívanečků, za což jsem děkoval pánu bohu na nebesích - neodhodlal jsem se totiž děkovat té mamině, protože to ani zdaleka nebylo tak lehké, jak slibovala.

Trvalo mi to pekelně dlouho, ale po nějaké tři čtvrtě hodině jsem hrdě nesl tácek s lívanci chodbou.

Z pohledu Loly
Jeremy se po dlouhé době objevil u mě v pokoji a tác se snídaní mi položil do klína. Neodolala jsem tomu dětskému, radostnému vyjeknutí ''Lívance!'', díky čemuž se Jeremy vesele a trochu bláznivě zaculil. Natřela jsem si první lívaneček marmeládou a šlehačkou. Byla jsem plná nedočkavosti a než jsem sama vůbec přišla na to, jak jsou výborné, cpala jsem do sebe třetí. 

''Jeremy, to je vynikající.'' řekla jsem konečně, když už jsem měla v sobě i pátý lívanec. ''Vážně?'' Povytáhl zvědavě obočí a i jeho výraz byl plný údivu. ''Jo, na takové ráno je to prostě delikátní. Čím jsem si to zasloužila?'' padla otázka tentokrát z mých úst. Samozřejmě jsem do sebe zrovna cpala šestý, pro mě poslední lívanec. ''Protože tě mám na starosti, protože jsi to zasloužíš po včerejším výkonu a hlavně proto, že jsi naprosto úžasná a já tě tak hrozně moc miluju.'' Připadala jsem si, jakoby uvnitř mě vše vřelo. Orgány se mi vařily a krev bublala. Doslova mě zaplavila ta vlna tepla.  Ale mě se to líbilo. Byla jsem šťastná a culila jsem se jako sluníčko. 

Podala jsem mu talíř se zbylými lívanci. ''Vezmi si taky, přece musíš vyzkoušet své kulinářské dílo.'' Bez rozmýšlení si jeden natřel marmeládou. ''Musím uznat, že se mi fakt povedly.'' ''No vidíš, já ti to říkala.'' Začala jsem se smát, když se mu a tváři objevil onen výraz a protočil nade mnou očima. Byla to jedna z nejhorších vět, jaká vůbec mohla být. 'Já ti to říkala.' Tato věta v sobě nesla hrozně moc odporu a snad každý na této planetě byl na pokraji výbuchu nebo zhroucení, když mu ji někdo řekl.

''Co bys chtěla dneska dělat?'' Všechny lívance už zmizeli, umatlaný talíř ležel na mém nočním stolku a my dva se objímali, zababušení pod peřinou. ''Mohli bychom se jít projít do parku.'' Pokrčila jsem rameny a usmála se. ''Vždyť máš přece odpočívat!'' Jeremy rozzlobeně rozhodil rukama a já sledovala jeho výraz - měl o mě takovou starost, až se mi na čele vytvořila malá, skoro nepatrná vráska, kterou jsem u něj zahlédla jen málokdy. ''Odpočinek ale zahrnuje i klidné procházky po parku. A navíc chci jít zítra do školy, jsem už v pohodě.'' Jeremy se mnou chtě mermomocí nesouhlasit, ale já byla v tomto rozhodnutá a nehodlala jsem zítra do té školy nejít. Samozřejmě jsem to dala i najevo. Stiskl mě pevněji, jakoby mě už nikdy nechtěl pustit a pak utrousil tiché 'fajn', za které jsem ho políbila tak vášnivě a radostně, až nám nad tím zůstával rozum stát.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Takže tenhle díl jsem vydala dříve kvůli tomu, že jsme překročili 4K reads :3 a taky jsem zjistila, že můj příběh je na 18. místě v romanci :3 <3 miluju vás za to! :3 jste úžasní :3 říkám to pořád, ale je to pravda :D :3 <3 snad se vám díl líbil ;) pokusím se zítra vydat další ;) tři díly za jeden den, to tady dloho nebylo :D votes nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^ 

(Jak se tak na to dívám, tato kapitola by se bezpochyby dala nazvat 'lívancovou' :D chci vás jen upozornit, že následující kapitoly budou, co se týče sexu, dosti peprné :D zbožňuju vás, Vaše Viky ♥)