Náhodná setkání [opravuje se]

17. kapitola

Čas ubíhal neskutečně rychle. Můj pláč zabral hodinu, ale přišlo mi to jako pár nekonečně trvajících minut. Rozhodla jsem se na zprávu odepsat. Nevím proč. Přišlo mi to správné.

Děkuju. Nemůžu pochopit, že jsem mohla být tak naivní.

Nevěděla jsem, co dělat. Připadala jsem si zmatená, ale přesto plná vědění. Neměla jsem na to, Jeremymu vysvětlovat, proč je konec. Jednoduše jsem mu tu fotku přeposlala společně s dvěma slovy, které řekly možná i víc, než nějaké vysvětlování.

Nenávidím tě.

Asi největší problém na tom všem byl, že tahle proklatá dvě slova zlomila více mě, než jeho. Jaký to mělo význam? Jaký mělo význam, tvrdit mu, že ho nenávidím, když ta láska, kterou k němu chovám prakticky od prvního dne, stále plane? Ta mizerná láska. Mizerné city. Mizerný Jeremy. Všechno zničil. Celou mou víru v pravou lásku doslova rozdrtil. Všechno je pryč. Jen ta mizerná láska k tomu mizerovi stále přetrvává.

Z pohledu Jeremyho
Namířili jsme si to k ní domů. Prvních pět minut mluvila jen o tom, jak se na to těší a jak jsem ji neskutečně chyběl. Myslel jsem, že už jen z tohoto mi praskne hlava. Ale to jsem netušil, že na mě chystá ještě něco mnohem horšího. Osobní, vlezlé dotazy. A věřte, je to ještě děsivější, než to zní.

''A Jeremy měl si nějakou holku za ten měsíc, co jsme spolu byli naposledy?'' Musel jsem zhluboka dýchat, abych ji nezabil. Dokonce jsem již v hlavě spřádal plány, jak to provést pomalu a bolestivě. Ale i přesto, jak moc jsem prahnul po její smrti, jsem se ještě jednou zhluboka nadechl a odpověděl jednoduchou a jasnou odpovědí: ''Jo.'' ''Jenom jednu?'' Vyzvídala dál. Nesouhlasně zavrtím hlavou. ''A kolik jich teda bylo?'' Nezabiju ji. Ona mi za to nestojí. ''Nevím nepočítám je, ale devět určitě.'' Řekl jsem, i když jsem si byl zcela jist, že jich bylo více. Skutečně jsem neměl chuť je počítat. ''Aha, já měla jenom jednoho kluka.'' Prohodila hlasem, kterým se mi snažila ukázat, že ji to nevadí. Ale vadilo ji to. Až moc, řekl bych. ''Hm.'' Bože, že já si nevzal tu lepící pásku.

Naštěstí jsme za chvilku došli k ní domů. Měli takový menší domek na kraji města. Hned mě dotáhla k ní do pokoje a sundala si tričko a sukni. Její dokonalé, vypracované tělo přede mnou vlnila. Doslova mi ho vytavovala. Jako štětka. Jak bych se k někomu takovému mohl chovat úctyhodně?

Sundala i moje tričko. A už se vrhla na pásek u kalhot. V tu chvíli my začalo být hrozně. Byl sem na sebe naštvaný. Snažím se sbalit Lolu, ale pak se vyspím s nějakou jinou holkou?! Dřív mi to přišlo normální, ale teď? Co to ta holka se mnou jenom udělala?! ''Jeremy! Do prdele když se mnou chceš mít sex, tak mě aspoň vnímej!'' Rozkřikla se a rozhodila ruce. Jediný kousek látky, co zakrýval, nebo spíše nezakrýval její tělo, byly kalhotky a já musel sebrat všechnu odvahu, abych ji řekl to, co jsem měl na jazyku. ''Ale já s tebou sex mít nechci!'' Nechápu, proč jsem to řekl, ale už teď jsem věděl, že ty výčitky svědomí by byly naprosto nesnesitelné. ''Cože?'' Pohlédla na mě vyděšeným, nechápavým a naštvaným pohledem zároveň. ''Rozmyslel jsem si to!'' Po této větě jsem ji ze sebe odstrčil a oblékl si tričko. ''Tak mi příště nevolej.'' Křičela na mě. Upřímně jsem si myslel, že to teď bude ona, kdo bude vraždit. ''Neboj, už nebudu!'' Ujistil jsem ji a zabouchl za sebou dveře.

Cestou domů mi zapípala zpráva. Byla od Loly. Málem mi vypadly oči z důlků, když jsem spatřil fotku, na které se můj jazyk proplétá s tím Lexiným. Přemýšlel jsem nad tím, kde tu fotku asi tak mohla vzít, ale byl tu jediný člověk, co bydlí na tom sídlišti a byl by toho schopný. Jordan. ''Ten hajzl.'' Zasyčel jsem sám pro sebe. Musím s tím něco udělat! Nakonec jsem se rozhodl vyrazit za Lolou. Musím ji to vysvětlit, jinak na mě už nikdy nepromluví. Nasedl jsem na autobus a cestou přemýšlel, jak ji to vysvětlit.

Z pohledu Jordana
Přišla mi od ní zpráva. Určitě teď potřebuje utěšit a tak jsem se rozhodl za ní jet. V takových situacích, když jsou holky zlomené a zranitelné, dají se dobře využít a to by mohla být ta chvíle, kdy se s ní konečně vyspím. Jelo mi to za deset minut a to akorát stíhám. Bože Jeremy už nemáš šanci. Cestu k ní domů už jsem znal, takže jsem tam byl za pár minut. Zazvonil jsem a čekal, ale to by mě tam někdo nesměl vyrušit.

Z pohledu Loly
Někdo zazvonil a tak jsem běžela otevřít. Když jsem dveře otevřela, myslela jsem, že mi spadne čelist. Byl tam Jeremy a Jordan. Hádali se, řvali po sobě celou škálu sprostých slov a narážek. Schylovalo se k bitce, to jsem poznala.''Jak se vůbec opovažuješ lézt k ní domů?'' Křičel Jeremy. ''A ty si myslíš, že po tom s tou holkou s tebou bude ještě mluvit?'' Vrátil mu Jordan a vytvořil na tváři prapodivný úšklebek. ''Jenomže já ji to můžu vysvětlit.'' Za těch pár minut, co jsem tu stála, nepostřehli mou přítomnost. ''A jak asi? Nedostatek sexu není vhodný důvod.'' Zasmál se Jordan. ''Ale já se s ní nevyspal!'' ''Tomu ani ty sám nevěříš.'' Protočil nad ním očima. Bylo vidět, že tuto hádku, dáli se to tak nazvat, Jordan vyhrával. Ale pak Jeremy řekl něco, co mi skoro vyrazilo dech. ''Chtěl jsem, ale nakonec k tomu nedošlo, protože...'' Odmlčel se. ''Protože?'' Vešla jsem do jejich rozhovoru. Nadechl se. ''Protože...''

----------------------------------------------------------------------------------------------
Nemohla jsem to vydržet a přidala další díl :3 po tom jak jsem tohle ukončila mě budete nenávidět :D asi už tušíte co chce říct, no já si to ještě rozmyslím :D nejsem si jistá jestli vyzná lásku tak brzo ;D chtěli byste to? :)) napište do komentářů ;) omlouvám se za chyby ;D zítra čekejte další část
Viky ^^