Náhodná setkání [opravuje se]

48.kapitola

Z pohledu Abigail
Stála jsem ve dveřích a zírala jsem namísto, kde jen pár sekund dozadu byl Jeremy. Před očima jsem pořád viděla ten jeho výraz plný vzteku. A i když mi v jednu chvíli připadalo, že by byl snad schopný všeho, nehodlala jsem ho brát vážně. Měl mě až moc rád na to, aby mi byl schopný ublížit. Měli jsme být spolu, patříme k sobě a je jen otázkou času, kdy mu to dojde. Zítra ten jejich vztah úplně zničím a pak budeme moct být spolu a šťastní.

Z pohledu Loly
Vůbec se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem vstala a připravila se na dlouhý a nekonečný den ve škole. Vím, že ho tam asi uvidím. Nechci poslouchat ty jeho lži. Už jich bylo dost.

S Em po boku jsem vešla do přelidněné školy. ''Lolo!'' ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Přiběhla za mnou Abigail, ''Lolo... já se ti moc omlouvám.'' Nechápavě jsem na ni koukla. Možná mi Jeremy nelhal. ''Za co?'' ''Víš, on mi řekl, že jste se rozešli,'' pohled sklopila k zemi a přešlápla z jedné nohy na druhou. Do očí se mi nahrnuly slzy. Zase. ''Promiň. Vážně jsem to nevěděla,'' dívala se na mě a její pohled byl tak bolestivě upřímný. ''Já vím. Ty za to nemůžeš,'' bbjala jsem ji. Možná jenom proto, abych uklidnila samu sebe. Stekla mi jedna slza. Rychle jsem ji setřela a doufala, že si toho nikdo nevšiml. Rozloučila jsem se s ní a šla do třídy. Naučila jsem se slzy ovládat a už se žádné nepodařilo utéct a hbitě se svést po mé tváři.

Z pohledu Jeremyho
Doslova jsem vyběhl ze školy a čekal na Lolu. Asi po deseti minutách vyšla. Vedle ní Em a, myslím, Grace. Dívala se do země a tak nebyl vidět její obličej a její obličej chtěl spatřit, i když mi bylo jasné, že by mě zlomil. ''Ahoj,'' řekl jsem, když byla asi metr ode mě. Zvedla se a vlepila mi facku. Ta holka má sílu. Chytl jsem se za tvář, která určitě začala rudnout. ''Ty jsi takovej hajzl!'' křičela, v očích slzy a vztek. ''Cože?'' nechápal jsem. ''Abigail mi všechno řekla. Všechno,'' připadala mi jako nějaký jedovatý had, ale ty oči... byla smutná, zlomená, zruinovaná. Poznal jsem to. ''Co ti ta kráva zase namluvila?!'' zvýšil jsem hlas pro změnu já. O nepatrný krůček couvla dozadu, jak se lekla mého náhlého rozbouření. ''Pravdu?'' pronesla sarkasticky a protočila očima. ''To asi těžko. Kdyby ti řekla pravdu, tak by ses zachovala jinak,'' rozhodil jsem rukama. ''Jak si tím můžeš bejt tak jistej?!'' ''Prostě jsem. A co ti teda řekla?'' zvážněl jsem. Už jsem nedával najevo všechno to naštvání. Hlas jsem měl monotónní. ''Že jsi ji řekl, že jsme se spolu rozešli.'' Díval jsem se na ni. Na její naštvanej výraz, kterým zakrývala bolest. ''To bych ji nikdy neřekl. A víš proč?'' na tvář se mi vloudil skoro nepatrný úsměv. ''Proč?'' ''Protože tě miluju. A Abigail se rozhodla to všechno pokazit.'' Chvíli na mě ještě hleděla a pak zklamaně zakroutila hlavou a odešla. Musel jsem Abigail okamžitě najít.

Chvíli jsem ji hledal v davu lidí proudící ze školy, až jsem ji našel. Chytl jsem ji za ruku a odtáhl za roh, kde nikdo nebyl. Nadechl jsem se a dal ji facku. ''Říkal jsem, že to bude bolet.'' Jenom na mě beze slova hleděla, jako by pořád nemohla uvěřit, že se to stalo. ''Hned teď za ní půjdeš a vysvětlíš to!'' zakřičel jsem a ukázal na dav, ve kterém byla i Lola s Em a Grace. ''Ne!'' Dal jsem ji další facku. Nijak moc silnou, ale tak, aby ji to alespoň chvilku štípalo. ''Takže hned teď tam půjdeš. Jinak jich bude víc!'' Kývla, sklopila hlavu a odešla. Zhluboka jsem dýchal. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl tohohle schopnej a styděl jsem se za sebe, vážně neskutečně moc. Nenáviděl jsem násilí na ženách a sám sobě jsem si dal slib, že už to nikdy neudělám, i kdyby se dělo cokoliv.

Z pohledu Abygail
Pálila mě tvář a slzy v očích. Vždyť já ho miluju. Jemu je to úplně jedno. Teď to Lole sice všechno řeknu, ale nevzdávám se. Nic tím nekončí, protože Jeremy je můj. Jen a jen můj...

Uviděla jsem ji, jak si povídá s tou krávou Em. Párkrát jsem s ní mluvila. Vlastně je to úplně stejná kráva jako Lola, ale alespoň mi nestojí v cestě. ''Lolo,'' ,otočila se, ''chci ti něco říct,'' ukázala jsem, aby šla blíž ke mě. Udělala to a pobídla mě, abych mluvila. ''Jeremy ti nelže.'' ''Co?'' vykulila oči. ''Já jsem se na něj vrhla. A to ráno jsem si vymyslela.'' Na tváři mi přistála další facka. Tahle byla silnější, než od Jeremyho. ''Promiň,'' řekla jsem bez sebemenší známky lítosti a odešla. Hnusila se mi představa, že tahle odporná malá coura bude s Jeremym místo mě. Chtělo se mi z ní zvracet.