Náhodná setkání [opravuje se]

45. kapitola

Jakmile zazvonil ráno budík, vyskočila jsem z postele a hnala se do koupelny. Už to je nějaký ten patek, co jsem se tak moc těšila do školy jako právě dnes. Těším se na Em, přeci jen se jí svěřuje s takovými věcmi nejlépe. Chtěla jsem ji říct nejen o Jordanovi, ale i o Jeremym, o všem co se událo. Už teď jsem si uměla představit, jak na mě bude překvapením valit oči.

Rychle jsem vběhla do koupelny, kudy jsme prolétla jako kulový blesk a pak jsem to vzala přes šatník. ''Tady se někdo těší do školy.'' řekla máma se smíchem, když viděla, jak rychle jsem seběhla schody a valila jsem se do kuchyně. Mlčky jsem ji věnovala jeden z nejzářivějších úsměvů, jakého jsem byla schopna. S chutí jsem se pustila do svého toastu s nutellou a než jsem se nadála byl tatam. ''Jdu mami. Měj se.'' zamávala jsem ji. ''Ty taky.''

''Ahoj!'' zničehonic jsem měla Em v náručí. Drtila mě takovou silou až jsem stěží popadala dech. ''Ahoj,'' stačila jsem oplatit pozdrav, ale to už mě zahltila otázkami. ''Řekni, co se tedy stalo! A všechno mi popiš!'' A tak jsem se nadechla a plná radosti, že ji můžu všechno prozradit jsem začala. 

Když jsem domluvila, měli jsme za sebou asi půlku cesty a za ony se mihotala krajina. ''Páni,'' vypustila z úst tiše, skoro tajemně. Bylo to vše, co mi na ten proklatě dlouhý dialog řekla. ''Zažila jsi toho za poslední dobu víc než dost,'' dodala po chvíli a uznale přitom kývala hlavou. ''A co ty a Alex?'' povytáhla jsem obočí, plná naděje, že se dozvím taky něco tak zajímavého. ''Ale jo, je to fajn. Takže vám to s Jeremym klape?'' Poznala jsem, jak se té otázce snažila mermomocí vyhnout. Viděla jsem tu náhlou paniku v jejích očích. ''Jako nikdy. Co se stalo mezi tebou a Alexem?'' vyptávala jsem se dál. Vždyť byla má nejlepší kamarádka, chtěla jsem vědět, co že ji to tak trápí. ''Nic, co by se mělo stát?'' bloudila očima všude možně, ale na mě se neodvážila pohlédnout. Sama musela poznat, že jsem ji prokoukla raz dva. ''Em,'' výhružně jsem ji pohlédla do očí. ''Jen jsme se pohádali, to bude v pohodě,'' mávla rukou a věnovala mi úsměv, tak falešny, až by se nejednomu člověku nad ním zatočila hlava. Ale jelikož jsem viděla, jak ji to trápí, věnovala jsem ji jen jeden ze svých nedůvěřivých pohledů a dál jsem se nevyptávala.

Došla jsem před školu, já i Em jsme stále trochu mlčeli, i když jsme sem tam prohodily nějaké to slůvko. Ale když jsem Jeremyho spatřila, měla jsem pocit, že se můj jazyk zauzloval. Hlava se mi napětím zatočila. Nechápala jsem, jak to mohl udělat. Říkal, že mě miluje a teď by láskou, nebo spíš jazykem, nejradší udusil Abygail. Možná jsem přeci jen měla brát víc vážně to její varování. 

Zrak se mi mlžil a já cítila, jak mi začínají stékat po tvářích hromady a hromady slz. Rozutíkala jsem se do školy, co nejdál od něj a od jeho hloupých lží.

Z pohledu Jeremyho
Stál jsem před školou a společně s Jackem a Oliverem čekal na Lolu. O té sázce jsem se před nimi zmiňoval už dlouho, takže teď, i když mi už byla nějaká sázka ukradená, jsem se před nimi přeci jen musel pochlubit. 

Zahlédl jsem Lolu, jak se pomalu blíží ke škole společně s Em a užuž jsem se jí chtěl vydat naproti, ale něco, nebo spíš někdo, mi to překazil. Byla to Abygail, která se přede mnou zničehonic objevila a nalepila se na moje rty. Ztuhl jsem a chvíli nevěděl, jak reagovat. po pár sekundách, kdy jsem se vzpamatoval a odstrčil ji, jsem už jen zahládl Lou jak mizí v davu na chodbě své školy. Připadalo mi, že ve mně všechen ten vztek vřel. Zatínal jsem zuby a pěsti. ''Co to, ksakru, bylo?'' zeptal jsem se ledově klidným hlasem a sledoval jsem Abygail. Culila se jako sluníčko a já ji měl chuť zabít za to, co právě provedla. ''Dřív by ti to nevadilo.'' Naštvaně našpulila rty a laškovně mrkla. ''Ale teď už mi to vadí. Miluju Lolu a ty mi hold budeš musetdát pokoj.'' Ne nějak velkou silou jsem ji odstrčil stranou a rozutíkal jsem se za Lolou do školy. Nemohl jsem to přeci takhle nechat. Musel jsem to napravit.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se, že vyšel díl později, ale vrátila jsem se domů až po sedmý, potom uklidit a udělat školu :/ no ale nakonec jsem to stihla :3 a navíc jsme překročili 6K přečtení :3 awww :3 ^^ <3 snad se vám díl líbil :3 myslíte, že se dají zase dohromady? :O uvidíme :D omlouvám se za chyby ;D votes nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^