Náhodná setkání [opravuje se]

28. kapitola

Z pohledu Jordana
Nechápu, co to do ní vjelo. Holkám se většinou líbilo, když jsem je plácl přes zadek. Nehodlal jsem se vzdát. Byla to sázka a ještě ke všemu s Jeremym – musel jsem vyhrát, jinak to prostě nejde a přesto nejede vlak. Tohle byla možnost, jak mu ukázat, že jsem lepší a já ji nesměl propásnout. Ten jejich románek stejně dlouho nevydrží. Jeremy je prostě Jeremy a holka, jako je Lola ho nemá šanci změnit.

Z pohledu Jeremyho
Nemohl jsem se dočkat, až napíšu Lole a stavím se za ní. Dlouho mi trvalo, než jsem usnul, a když jsem se vzbudil v šest – no potěš pánbůh – musel jsem i tak počkat ještě pár hodin, protože jsem se nechtěl stát obětí brutální vraždy, kdybych ji vzbudil v sobotu ráno tak brzy.

Stále jsem kontroloval hodiny na mobilu. Do pozadí mi hrála televize, ale té jsem nevěnoval nejmenší pozornost. A když už konečně bylo osm hodin, skoro jsem si poskočil radostí.

Jeremy: Tak můžu se dneska vstavit? Jsem nedočkavý :D
Lola: Vážně? A jak moc jsi nedočkavý? :D
Jeremy: Hrozně, horzně moc :D takže můžu?
Lola: Fajn, že seš to ty :D v kolik?
Jeremy: Za hodinu a něco jsem tam a buď připravená, někam vyrazíme
Lola: Kam?
Jeremy: Nebuď zvědavá, budeš brzo stará :D
Lola: No jo, tak za hodinu -.-

Z toho častého dojíždění jsem se naučil jízdní řád nazpaměť a tak jsem věděl, že mi to jede přesně za třináct minut, což bylo tak akorát na to, abych to stihl. Dříve jsem to dělal tak, že jsem na sraz s holkou chodil o půl hodiny později, abych zjistil, jestli je ta holka tak nadržená, aby na mě čekala. Samozřejmě – vždycky byly. Ale teď to nemělo sebemenší smysl, protože vím, že na mě čekat bude. A navíc, bych to stejně nevydržel. Budu se divit, když nepoběžím k jejímu domu sprintem.

Z pohledu Loly
Netrpělivě jsem vyčkávala na Jeremyho. Ale můžu vám říct jedno – netrpělivé vyčkávání je neskutečně nudné. ''Snídaně.'' Ozval se z kuchyně mámin hlas. Měla jsem hlad, tak jsem z postele vyskočila a běžela do kuchyně. Na stole ležel ovocný salát, a jelikož můj žaludek volal o pomoc v podobě vydatné snídaně, pustila jsem se do toho s takovou vervou, že až když jsem to všechno zhltala, došlo mi, že máma možná taky potřebuje nějaké to jídlo k životu

''Jak ti to chutnalo?'' Zeptala se mě s úsměvem máma, když jsem odnášela talíř. ''Bylo to vynikající.'' Olízla jsem si rty a zasmála se. Jeremy tady bude asi za půl hodiny a to už ve mně začala nedočkavost doslova vřít. A jak nejlépe zabít čas na dost dlouho? Zalézt do koupelny, tam vždy strávím víc času, než je nutné, než chci a než je zdravé.

Rychle jsem vlezla do sprchy a umyla si vlasy. Potom jsem je vyžehlila. Chtěla jsem si udělat nějaký účes, ale nakonec jsem je nechala rozpuštěné. Mohla bych říct, že tak mi to připadá nejhezčí, ale pravda je jinde – jsem líná. Vylezla jsem v županu z koupelny a začala se hrabat ve skříni. Vzala jsem si roztrhané džíny, k tomu černé tílko s trošku větším výstřihem (Lola je hodný člověk. Bude Jeremyho provokovat, i když se s ním neplánuje vyspat, heh), a protože byla venku celkem zima, dala jsem si na to koženou bundu, kterou jsem upřímně naprosto zbožňovala. Trochu jsem se namalovala, jen korektor, řasenku a balzám na rty. Ve výsledku jsem nevypadala ani jako zombie, ani jako jakákoliv jiná příšera, před kterou by bylo nutné utíkat, takže jsem byla vlastně spokojená.

Mobil mi dával najevo, že za chvíli tu Jeremy skutečně bude a já se mu rozhodla vyrazit naprostí, protože nám nechci přeci do podlahy vyšlapat díru, no ne? ''Mami jdu teda do toho města.'' Zaběhla jsem ještě k mámě do ložnice, kde seděla za svým pracovním stolem a vyplňovala nějaké papíry. ''Dobře užij si to.'' Zamumlala a já silně pochybovala, že vůbec věděla, že s někým mluví.

Seběhla jsem schody. Nazula jsem si první tenisky, co mi padly pod ruku, stejně jsem měla jen dvoje, a plná radosti jsem vyběhla před dům. ''Jeremy!'' Zakřičela jsem a doslova na něj skočila, až jsme se málem oba svalili na zem. Rychle mě chytil za zadek, abych nespadla a já hned na to přitiskla svoje rty na ty jeho. Položil mě na zem a celou prohlédl. Zastavil se u výstřihu. Zasmála jsem se tomu. ''Co tak koukáš.'' Doopravdy jsem moc zlý člověk. ''Moc ti to sluší. Vypadáš jako bad girl.'' Uchechtl se a plácl mě přes zadek. Otřepala jsem se při té vzpomínce, kdy udělal to stejné Jordan. Ale i přes husí kůži, co jsem měla po celém těle, jsem se zasmála.

"Kam chceš vyrazit?'' Zeptala jsem se, když už se přestal věnovat mému výstřihu, což bylo po takových deseti minutách ''Ehm... nic mě nenapadlo, a ani to tady moc neznám. Něco vymysli ty.'' Nevině se usmál. Pozvat někoho na rande a ani nevědět kam? Ach ty chlapy. ''Fajn... mám to! Tentokrát tě vezmu na vyhlídku já.'' Jen kývl a vyšel hned za mnou. Možná ani nechtěl jít, ale táhla jsem ho za ruku tak, že prostě neměl na vybranou.

Z pohledu Jeremyho
Už jdeme asi dvacet minut, kdy mě Lola táhne za ruku, kdoví kam. Musel jsem se usmívat tomu, jak je drobná, ale když chce, dotáhne mě tam za jakýchkoliv okolností. ''Jak je to ještě daleko?'' Zeptal jsem se nakonec. ''Snad si se už neunavil?'' Provokativně se zasmála a vyplázla na mě jazyk. ''Já? Samozřejmě, že ne.'' Znovu se zasmála a dodala: ''Už jsme tady.'' Dala mi polibek na tvář. Musel jsem se usmát to, jak si stoupla na špičky, aby na mě dosáhla. Zavedla mě do takového malého koutu, kde se dalo sedět, ale nikdo na nás neviděl. Pod vyhlídkou byl sráz. "Hmmm, tady se mi líbí.'' Uznale jsem se na ni usmál a stáhl si ji do klína. Sedla si na mě obkročmo. ''To jsem ráda.'' Políbila mě. Chytl jsem ji za zadek a pevně stiskl. Zavzdychala a já toho hned využil a vplul ji do úst jazykem, při čemž se jak mě, tak jí na tváři vykouzlil jemný úsměv.

Když jsme se po nekonečných několika minutách odtáhly, zahleděla se mi do očí. Byla nakloněná ke mě a usmívala se. Sjel jsem s očima trochu níž. Sakra ten její výstřih. Vypadala tak vážně. Tak vážně a přeci šťastně a radostně. Ale když si všimla mého pohledu, všechna její vážnost zmizela a ona propukla v hlasitý záchvat smíchu.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Dneska jsem díl stihla vydat brzo :3 možná stihnu vydat ještě jeden, protože jsem u táty a mám dost času, ale nic neslibuju, znám se :D chtěla jsem vám ještě poděkovat, před pár dny jsme překonali 1K reads a teď už tam je 1270 :O :3 jste neuvěřitelní <3 :3 snad se vám díl líbil :) zezačátku mi připadal trochu zvláštní, ale snad se mi to potom podařilo vylepšit ;) omlouvám se za chyby ;D votes nebo koment by potěšil :3 mějte se :3
Viky ^^