Náhodná setkání [opravuje se]

68. kapitola

Z pohledu Loly
''Už musím jít,'' řekl najednou Jeremy. ''Neeee,'' vykřikla jsem, obmotala kolem něj nohy a ruce kolem jeho krku. Zrovna jsme leželi na posteli a povídali si. Byl to perfektní den. Nebo spíš odpoledne, když jsme vstávali ve třičtvrtě na dvě. Vždyť každá sekunda strávená s ním se započítává do nejlepších v mém životě. ''Ne, vážně musím. Už jsem skoro týden nebyl doma. A navíc se zítra uvidíme ve škole,'' zlehka mě pohladil po tváři. ''No jo... zítra je škola,'' skousla jsem si ret. Musela jsem vypadat zaskočeně. Zasmál se nade mnou a vstal z postele.

''Tak tě alespoň půjdu doprovodit na zastávku,'' vrhla jsem se ke škříni, ze které jsem vytáhla džíny a černý svetr. ''Ale vždyť už je tma. Může se ti něco stát,'' nesouhlasně kroutil hlavou, zatímco já se bleskurychle oblékala. ''Co by se mi mělo stát?'' zeptala jsem se pobaveně. Jak už jsem říkala, byl teď mnohem víc starostlivý, jakoby se bál, že mě může každou sekundou ztratit. Byl snad ještě více starostlivý než mamka, ale takovým trochu jiným způsobem, i když smysl byl stejný. Nejspíš vždy budeme chtít ze všech sil ochraňovat lidi, na kterých nám záleží.

''Může tam být nějakej úchyl,'' namítal dál. ''Neboj Jeremy, budu mít v rychlý volbě tvoje číslo,'' zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář, přičemž jsem měla takový hřejivý pocit lásky. ''Dobře, ukecala si mě, ale budeš na sebe dávat pozor!'' Zazubila jsem se na něj a přetáhla si svetr přes hlavu. ''Neboj,'' usmála jsem se.

''To je škoda, že nemůžeš zůstat,'' sklopila jsem smutně hlavu k zemi. Už jsme stáli na zastávce. Autobus má přijet za dvacet minut. Pane bože, proč jsme vyšli tak brzo? Mohla jsem být ještě v teple domova. A nebo jsem si měla vzít bundu a ne jen svetr. Otřásla jsem se zimou. ''Na,'' napřáhl ke mě ruku Jeremy s jeho mikinou, kterou měl v batohu. Neváhala jsem a nandala si ji na sebe. ''Ty věříš holkám v tomhle směru?'' zeptala jsem se s úsměvem, zatímco jsem si zapínala mikinu. ''Jak jako?'' ''Holka rovná se zlodějka klučičích mikin.'' Zabořila jsem obličej do mikiny.... ta vůně. Dokonalost! ''A ta tvoje voní perfektně!'' řekla jsem nadšeně. ''No hele mám dvě možnosti. Ta první: dát ti mikinu, kterých mám mimochodem spousty a ta druhá: nechat tě umrznout a zítra ty tvoje dokonalý nohy a zadek nevidět ve škole. Což mě přivádí k tomu, že máš perfektní nohy a taky k tomu, že tě budu dál přesvědčovat, že jsi nejdokonalejší a nejkrásnější, protože tvoje dokonalost se chválí sama,'' zasmál se a mě došli slova. ''A touhle asi nejdelší větou, co jsem kdy v životě řekl, jsem ti doslova vyrazil dech,'' vytáhl hrdě obočí a ušklíbl se. ''Egoisto,'' bouchla jsem ho do ramene, i když měl prakticky ve všem pravdu. Trochu mě děsilo, že mě má tak přečtenou. ''No ale nemám pravdu?'' rýpal do mě dál. ''Možná trochu,'' zasmála jsem se. ''Takže mám,'' řekl sebejistě a zamyšleně se podíval někam do tmy. ''To jsem neřekla!'' stoupla jsem si na špičky a políbila ho, čímž jsem ho vytrhla z myšlenek.

''Už mi to jede,'' špitl po pár minutách, co jsme od sebe neoddálily rty. O malý krůček jsem ustoupila a smutně se na něj usmála. ''Věř mi radši bych byl s tebou, ale už jsem dost dlouho nebyl doma,'' omluvil se s úsměvem. ''Já vím,'' povzdechla jsem si. Autobus zastavil a otevřely se dveře. ''Zítra,'' řekl, políbil mě a vešel do autobusu. Zamávala jsem mu a za chvilku už autobus zmizel ve tmě.

Šla jsem domů a najednou zavibroval mobil. Příchozí hovor. ''Ano?'' zeptala jsem se do mobilu. ''Jsi v pohodě?'' ozval se z mobilu Jeremyho hlas. Zasmála jsem se. ''Ano. Naprosto.'' ''Žádnej úchyl?'' ptal se nedůvěřivě. ''Ne, žádnýho nevidím.'' ''Dobře, dobře. A jak se těšíš do školy?'' ''Žádná lepší otázka? Okay. No těším se na Em a na tebe.'' ''Tak promiň. Jsem bez inspirace, když se na tebe nedívám.'' Usmála jsem se a rukou si prohrábla vlasy. ''Doufám, že důvod, proč neodpovídáš je, že se usmíváš.'' ''Sakra, že ty jsi tady někde v keři?'' ''Nikdy nevíš,'' zasmál se jako nějaký padouch z tuctového akčního filmu. ''Nikdy by mě nenapadlo, že budeš stalker. A ještě, že budeš stalkovat mě.'' Zasmál se, tentokrát již normálně. ''Už jsem doma, tak budu končit. Zítra.'' ''Zítra,'' zopakoval a já zavěsila.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 omlouvám se, za to klišé s tou mikinou :D ale vždycky mi to s tou mikinou připadalo děsně roztomilé ^^ poslední dobou mi Jeremy s Lolou přijdou tak sladcí :3 jako cukr :D :3 děkuju za 28K reads :'3 takže, snad se vám díl líbil :3 omlouvám se za chyby ;D vote nebo koment potěší :3 zítra další díl :3 mějte se :3
Viky ^^