Náhodná setkání [opravuje se]

46. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Mě neznámá chodba byla snad nekonečná. Běžel jsem a běžel a v dálce jsem viděl, jak Lola mizí za jedněmi dveřmi. Běžel jsem a běžel, až jsem zničehonic před těmi dveřmi stál. Na chvíli mě zastavil nápis ''pro dívky'', jež byl pověšený na dveřích, ale neváhal jsem moc dlouho. Vtrhl jsem tam a před třemi dveřmi vedoucích do kabinek jsem se zastavil. Dýchal jsem hrozně rychle, a když jsem se po pár vteřinách trochu uklidnil, všude nastalo a ticho a všechno to ticho prořezával Lolin pláč. Slyšel jsem její vzlyky. Byl jsem zničený, protože byla zničená ona.

''Lolo, prosím. Nikdy bych ti neublížil,'' můj zoufalý hlas se všude rozléhal. Vzlyky utichly a místnost naplnila prázdnota. Mlčky jsem poslouchal a čekal. Dveře se otevřely, nejdřív jen trochu a pak úplně. Oči měla rudý a všude po tváři černý fleky od rozmazané řasenky. ''Abigail měla pravdu. Varovala mě před tebou. Tak mi prosím aspoň nelži,'' měla naštvaný pohled a taky smutný. ''Lolo, miluju tě! Prosím,'' zašeptal jsem, ale ona jen zakroutila hlavou a rozutíkala se pryč.

Věděl jsem, že v tom měla Abigail prsty, ale nikdy by mě nenapadlo, že to měla tak promyšlené. V duchu jsem na ni křičel jedno sprosté slovo za druhým. Byl jsem na ni tak nehorázně naštvaný, protože jsem nevěděl, jak z toho všeho teď ven.

Z pohledu Loly
Slzy mi tekly z očí. Přišlo mi, že se navzájem snažily předběhnout. Nebránila jsem jim a slz bylo čím dál víc a víc. ''Kam jdeš?'' ozval se za mnou mně známý hlas. Otočila jsem se na Em, která měla no obličeji nechápavý výraz. ''Co se stalo?'' zeptala se, když viděla moje rudý oči. ''On se líbal s Abigail,'' můj hlas zněl tak klidně, když jsem to říkala, až mě to děsilo. Ale pořád jsem plakala. Vtáhla mě do objetí. ''To je mi moc líto,'' Zašeptala a držela mě děsně pevně. ''To mě taky,'' tiše jsem zvlykla. ''Vykašlem se na školu a skočíme si někam do kavárny,'' Em se ode mě oddálila, věnovala mi povzbudivý úsměv a povzbudivě mi stiskla rameno. ''Chci být sama,'' nepohodlně jsem se zavrtěla. ''Na to teda hodně rychle zapomeň. Nesmíš o tom tolik přemýšlet. A navíc, jako tvá nejlepší kamarádka tě mám v podstatě na starost,'' trochu s ena mě zaculila, jako by se bála, že mi tím svým úsměvem může ublížit. Nakonec jsem kývla. Bylo zbytečný ji přemlouvat, že nechci, když si něco umanula, nevzdávala se toho.

Šla jsem po Eminém boku. Občas něco prohodila, ale já myšlenkami bloumala někde úplně jinde. Nebýt ní asi by mě srazilo auto. Vždycky před přechodem mě zastavila, protože jsem se nenamáhala ani rozhlédnout. ''Aspoň na tu cestu bys mohla dávat pozor,'' dloubla mě loktem do břicha. ''Dobře,'' ale stejně jsem nic nezměnila. Byla jsem až moc smutná. Moje myšlenky se zaměřovaly jenom na tu bolest, co mi Jeremy způsobil. Na všechno, co jsem kvůli němu ztratila. Sebe...

----------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle byl dost smutnej díl :D ještě uvidíme, jestli je dám zase k sobě :D bude tam pro ně dost překážek a já ještě uvidím jestli je všechnu zvládnou ;D takže pokusím se zítra vydat další díl, ale nic neslibuju ;) omlouvám s za chyby ;D doufám, že se vám díl líbil :) votes nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^

(omluvám se, že je tento díl tak krátký, nějak se mi nedařilo prodloužit ho, protože tam bylo vše, co mělo v této kapitole být :D)