Náhodná setkání [opravuje se]

5. kapitola

O dva dny později
Včera jsem byla z Jeremym celé odpoledne a vrátila jsem se, až večer. Máma má pořád nějaké otázky. Nemyslím si, že něco tuší, ona jen nemá ráda, když nemá kontrolu nad mým životem. Nechci, aby to věděla. Začala by mě vyslýchat, něco typu: a jak se jmenuje? nepozveme ho na oběd? nevyrazí si a náma někam? A to si zažít skutečně nepotřebuji. Jenom při té představě mě mrazí.

Přijde mi, že posledních několik dní jsem celou realitu zahodila daleko za sebe, jako kdybych si tady vytvářela nový život, život, který už dneska skončí. Dneska se vracíme domů. Nevím, jestli ještě zvládnu být s Lukášem. Přeci jen, podvedla jsem ho. Už teď se cítím provinile, a kdybych nebyla takový zbabělec, možná bych mu to řekla rovnou. I když z očí do očí to bude lepší.

Vyjíždíme po druhé hodině, takže se v jednu musím vrátit. Právě je 8:46 a v devět mám sraz s Jeremym. Domluvili jsme se, že mě vyzvedne. Dala jsem si kraťasy a bílé tričko. Chvíli jsem se na sebe culila do zrcadla, a když jsem uznala, že už je nejvyšší čas vyrazit, sběhla jsem schody a namířila si to do kuchyně. ''Mami, jdu ven a asi nestihnu oběd.'' ''Co budeš dělat?'' Přeměřila si mě podezíravým pohledem. Můj mozek zašrotoval a začal vymýšlet skvělou výmluvu, kterou by mi mohla věřit. ''Trochu jsem se skamarádila s jednou holkou. Tak si chceme naposledy vyrazit do města.'' Na tváři jsem vykouzlila nevinný úsměv, který by mi uvěřila i Em se svými zázračnými schopnostmi. Po chvíli jsem ještě dodala: ''Do jedný budu zpátky.'' ''Fajn, ale dávej na sebe pozor. Je ti to jasné?'' ''Ano mami. Čau.'' ''Ahoj.'' Vyšla jsem před chatu a čekala.

Jeremy si dával celkem načas. Když už jsem mu chtěla jít naproti, ucítila jsem silné ruce, jež se obmotaly kolem mého pasu a ucítila jsem na svém krku něžné polibky. ''Jeremy.'' Zasmála jsem se. Jeremy si mě otočil tak, že jsem se mu dívala z očí do očí. Věnoval mi jeden ze svých kouzelných úsměvů a opět si mě přitiskl na rty.

''Ahoj.'' Zašeptala jsem, když jsme se oddálili, ale i tak byl v mé nebezpečné blízkosti. ''Ahoj. Chyběla si mi.'' Neodpověděla jsem a jen se usmála. ''Vyrazíme do města?'' ''Fajn nápad.'' Když nad tím tak přemýšlím, celou dobu jsme se na sebe tlemili jako dva idioti. Ani jednomu z nás to nevadilo. Drželi jsme se za ruce a procházeli městem. Nikdy jsem na tuhle romantiku nebyla, ale s ním je to jiný. Byla jsem z něho tak mimo, a pořád jsem, že si ani nepamatuju, o čem jsme se to bavili.

Mé oči spočinou na velkých hodinách na jedné z budov. Když jsem zjistila, že je již půl druhé, srdce mi vynechalo pár úderů. ''Do prdele.'' Zaklela jsem a na čele se mi vytvořily vrásky. ''Co se děje?'' ''Měla jsem být zpátky před půl hodinou!'' ''Ale no tak tvoje rodina to snad ještě nějakou chvilku přežije.'' Usmál se. Ne, musím jít domů. Křičelo mé podvědomý, ale nenašla jsem odvahu mu to říct. Navíc, když jsem ještě ke všemu prakticky sama chtěla, být s Jeremym déle. ''Fajn, ale jen chvilku.'' Pousmála jsem se a to i přesto, že mě zevnitř doslova užíralo svědomí.

Po pár minutách chůze v tichosti jsme se usadili na lavičce v parku. Napadlo mě všímat si krajiny kolem sebe. Užívat si toho opuštěného parku, v kterém jsme se právě nacházeli. Okolo nás nebylo ani živáčka. Ale já se přesto dokázala soustředit jen na Jeremyho vůni, která doslova útočila na mé čichové buňky. Jeho dech mě šimral na krku, až mi to vyvolalo husí kůži po celém těle. A najednou jsem na něm obkročmo seděla, s rukama v jeho vlasech a on těmi svými pomalu zajížděl pod mé tričko.

Z pohledu mámy Loly
Byla jsem jako na trní. Každou vteřinu jsem kontrolovala hodiny, ale když rafička překročila půl druhou, nevydržela jsem to a jako střela vyletěla z chaty. Vřela ve mně zlost, vztek a starost. Mířila jsem si to do města, odhodlaná ji najít, ať se s tou kamarádkou zašila kamkoliv.

Z pohledu Loly
Jeremy smysluplně kroužil rty. Svůj jazyk proplétal s tím mým. Ani jsem si nevšimla, kdy nebo jak se mé tričko objevilo na lavičce vedle nás. Jeho polibky spočinuly na mém břiše. Ani jsem se nebránila, i když vím, že ve čtrnácti to asi není dobrý nápad, ale to mi teď bylo jedno. I já jsem mu sundala tričko. ''Lolo! Hned toho nech. Kolik si myslíš, že ti je?!?'' Koukla jsem se za sebe. Máma. Bože tohle je průser! Rychle jsem si oblékla tričko a Jeremy hned po mě. Docela jsem zesmutněla, když si ho oblékl a on se toho všiml a letmo se usmál. To už mě, ale máma táhla za ruku pryč, jako kdybych byla malí dítě. Samozřejmě jsem si uvědomovala, co jsem to chtěla udělat. Uvědomovala, ale nelitovala. Zatáhla mě za roh a začala hrozně řvát. ''Lolo co to sakra bylo.'' Koukla jsem se na ni pohledem, jako tobě to nedošlo, ale to byla tak naštvaná, že to snad ani nešlo víc. Přišlo mi, že každou chvíli vybuchne. Asi deset minut na mě takhle řvala a pak mě odtáhla do auta. A jeli jsme k chatě naložit věci.

Z pohledu Jeremyho
Myslel jsem, že už se spolu vážně vyspíme. Mě by za to nikdo nevynadal, je mi šestnáct, ale Lola má fakt dost velkej průser. No byl to takovej krásnej románek, nebo něco podobnýho. Je čas jít dál, myslím, že si brzo někoho najdu. Možná ještě dneska. Sedím v parku a jen tak přemýšlím. Za chvilku si ke mě někdo přisedne. Byla to jedna moje ne úplně kamarádka. Nějak jsme se zakecali a potom si ještě vyšli do města. Je celkem fajn. Jmenuje se Chloe. Doufám, že aspoň ta mi dá.

Z pohledu Loly
Hrozně mě mrzí, že už Jeremyho pravděpodobně nikdy neuvidím. Nechci, aby byl smutný, ale doufám, že to cítí stejně. Mámu jsem pěkně naštvala a asi ji to hned tak nepřejde. Teďka do auta dává naše věci. Nasedne do auta, vedle ní děda a vedle mě babička.

Nejdřív jsme jeli do města koupit pití na cestu. Já zůstala v autě a pozorovala jsem lidi, kteří chodili okolo. Tak počkat. Tamhle to je Jeremy. A je tam s nějakou holkou. Nahrnuly se mi slzy do očí, ale nepustila jsem je. Vyšla jsem z auta a namířila si to k Jeremymu. ''Ty hajzle!'' Zakřičela jsem. Otočil se na mě. ''Ale Lolo, není to tak, jak si myslíš.'' ''Jasně věděla jsem, že mám zůstat věrná, ale ne já kráva jsem se do tebe musela zamilovat.'' To už jsem naplno brečela. ''Lolo nedělej scénu.'' Usmál se, ale tentokrát mě ten jeho úsměv vytočil ještě víc. ''Ty se cítíš trapně? Ale asi tě nezajímá, co cítím já, že? Sbohem Jeremy.'' Rozutíkala jsem se k autu, kolemjdoucí se na mě dívali jako na cvoka. Já, ale nejsem cvok. Já jsem jen zamilovaná do jednoho hajzla! Doufám, že už ho nikdy neuvidím!

Z pohledu Jeremyho
Lola na náměstí udělala vážně hroznou scénu. Řekla, že mě miluje. Moc jsem to neřešil. Věnoval jsem se zase Chloe. Vyptávala se mě na různý věci a já ji, s plánem na dnešní večer, vždy s úsměvem odpovídal. Ale nějak jsem nemohl vypustit z hlavy Lolu. No přišlo mi to normální po tý scéně, co udělala. Večer mi Chloe dala, ale nevím, proč bylo to úplně o ničem. Jako kdyby byla nafukovací panna. Všechno se mi v hlavě motalo, a když jsem Chloe déle nevnímal tak odešla. Doufám, že se z toho vyspím a zítra to bude okay.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 Našli jsme Jeremyho temnou stránku 3:D líbí se vám moje story? :) doslova jsem se do toho vžila :D ještě dneska bude další díl :)
Viky ^^