Náhodná setkání [opravuje se]

61. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Bylo po dvanácté hodině. Za chvíli mají přijít doktoři, kteří se ji pokusí probudit. "Jen doufám, že se to povede," kousala si nervózně ret Em a v rukou žmoulala svůj svetr. "Povede, neboj," uklidňoval jsem ji, jak jen to šlo.

Najednou se otevřely dveře a v nich stáli dva doktoři. Přišli k Lole, zkontrolovali její stav a pak se otočili na mě a Em, "myslím, že můžeme začít." Nejistě jsme oba kývli. Stres pohltil i mě. Co když se to nepovede? Co když se jim to nikdy nepovede? Ne, na tohle nemůžu myslet, protože ona se probudí. Musí se probudit.

Sledoval jsem ji. Ani po pár minutách se neprobrala, ale já neztrácel naději. Jak se to říká? Naděje umírá poslední. Držel jsem ji pevně za ruku. Najednou jsem ucítil její stisk. "Stiskla mi ruku," vykřikl jsem, ale než stačili doktoři jakkoliv zareagovat, začala otevírat oči. "Lolo," šeptl jsem a ona svůj stisk ještě zesílila. 

Z pohledu Loly                                              "Lolo," zaslechla jsem vedle sebe známý hlas. Nemohla jsem si ale vzpomenout, komu patří. Otevřela jsem oči, které jsem hned zase zavřela, protože mě do nich udeřilo ostré světlo. Odvážila jsem se je znovu otevřít. Uviděla jsem Em a Jeremyho. Jasně tomu patřil ten hlas. "Víte, jak se jmenujete slečno?" Pohlédla jsem na osobu, které hlas patřil. Byl to pravděpodobně doktor, protože měl bílí plášť. "Lola. Lola Morgan," řekla jsem potichu. Všechno mě neuvěřitelně bolelo. Každý sval v těle jsem měla ztuhlý. "Dobře," kývl doktor a něco si zapisoval do složky, kterou držel v ruce. "Nechám vás s ní osamotě," pronesl doktor a s druhým doktorem v závěsu odešel.

"Víš, jak jsme se o tebe báli?" Jeremy mě pohladil po tváři. Usmála jsem se, i když to taky trochu zabolelo. "Tohle už nám nikdy nedělej " řekla se slzami v očích Em. "Už nebudu," zavřela jsem oči a usla.

Z pohledu Jeremyho                                   Ona se probudila! Takovou radost jsem snad nikdy v životě neměl! Spala a já jen tak seděl a s úsměvem ji pozoroval. "Říkal jsem ti to." Em, která dělala prakticky to stejné co já, se na mě otočila, "já vím, měl jsi pravdu, za což jsem ráda, ale musíš uznat, že si se taky pěkně bál." Oba jsme se zasmáli. Všechno už teď bude dobrý. Úplně všechno. ---------------------------------------------------------------------------------------                                     Další díl :3 extrémně krátký, ale psala jsem to na notebooku a normálně jsem zvyklá psát na tebletu, takže to moc nešlo :/ :D Lola se probudila a myslím, že jsem ulevila řadě z vás, když si a všechny pamatovala :D budu upřímná... nikdy jsem neměla v plánu ji nechat umřít, protože bych si zmařila všechny plány :D jinak děkuju za 18K reads a za 1K votes :3 mi-lu-ju vás :3 takže se vám snad díl líbil :3 vote nebo koment potěší :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se:3
Viky^^