Náhodná setkání [opravuje se]

51. kapitola

Z pohledu Jeremyho
''Kam jdeme?'' zeptala se, zatímco já ji někam vedl. ''Nevím,'' zaculil se na mě. ''Cože?'' zeptala se smíchem. ''Jediný, co mě napadlo byl jeden, nevím jak to popsat, něco mezi barem a restaurací,'' pokrčil jsem rameny a čekal další nával otázek. ''Jo to bude fajn,'' usmála se, při čemž ještě pevněji stiskla mou ruku. ''Žádný další otázky? Třeba jestli je v pohodě pít alkohol dopoledne?'' udiveně jsem se na ni podíval. ''Jestli se neopiješ, tak mi to je jedno,'' usmála se. Nevím, jak dlouho ji vydrží být ke mě tak tolerantní. ''Ale dáš si taky něco, že?'' doufajíc jsem pozvedl obočí. ''Sice sem si slíbila, že budu pít jenom na nějakou oslavu, ale když tak hezky prosíš,'' na tvář mi vlepila pusu a s úsměvem kráčela dál. ''Díky, že mě v tom nenecháš samotnýho,'' zasmáli jsme se a já ji vedl k baru nebo, co to vlastně je.

''Dáma první,'' otevřel jsem dveře baru a ukázal ji rukou, aby vešla. ''Teď z tebe bude gentlman?'' zvlnila obočí a na tváři vytvořila posměšný úšklebek. ''Nelíbí se ti to?'' hraně jsem zesmutněl. ''To neříkám, ale hlavně to nijak nepřeháněj,'' její smích se zničehonic rozezněl kolem, nikdy čemuž jsem na tváři vykouzlil šťastný úsměv. ''Tak toho se neboj,'' odpověděl jsem popravdě.

Vešli jsme do baru. Z repráků hrálo potichu rádio a až na pár opilců, které tady včera asi někdo zapomněl jsme tu byli sami. Posadili jsme se k baru a hned se na nás otočil číšník. Vypadal, že je tady jenom na záskok a navíc jsem ho tady nikdy neviděl. Ano, sem tady hodně často. ''Co si dáte?'' zeptal se. Věnoval mi asi sekundu trvající pohled a pak se podíval na Lolu. Nechutně se na ni usmál. Nemusím snad ani zmiňovat, že se na Lolu nepřestal dívat ani usmívat, i když jsem diktoval svou objednávku. ''Já si dám fernet.'' řekl jsem a koukl na Lolu, která stále s trochu zamyšleným pohledem pronesla, ''taky.'' 

Otočil se a za chvilku před nás postavil dva panáky. ''Díky,'' řekla Lola a věnovala mu úsměv, kterým dosáhla toho, že ten jeho se jen rozšířil. Krev se ve mě začala vařit. Měl jsem chuť mu rozbít hubu, aby si uvědomil, že Lola je moje! Kopnul jsem do sebe panáka na uklidnění a hned si objednal dalšího. Někdy jsme s Lolou prohodili pár slov, ale já byl pořad nasranej kvůli tomu barmanovi.

Z pohledu Loly
Sledovala jsem, jak pije čtvrtýho panáka. Nevím, co to do něj vjelo. Než jsme vešli do toho baru, choval se normálně. ''Prosím ještě jednou,'' řekla jsem tiše směrem k barmanovi. Ten se jen usmál a položil fernet přede mně. Koukla jsem na Jeremyho, který barmana vraždil pohledem. 

No jasně! Jeremy žárlí. Chtěla jsem mu něco říct, ale to by mi barman nesměl skočit do řeči. ''Co tady děláte takhle brzo?'' Pokrčila jsem rameny, ''chtěli jsme se někam zašít.'' ''Večer tady bude párty, tak můžeš přijít,'' na jeho tváří se objevil provokativní úsměv. Jenom to ne. Teď si dám na hodně dlouho pokoj od nějaký párty.

''Rád bych tě znova viděl,'' doplnil se po chvíli. ''Zapomeň!'' zakřičel Jeremy. ''Ale já...'' začal barman. ''Ne. Nic nebude! Ona je moje. Je ti to jasný?!'' ''Jeremy uklidni se,'' zašeptala jsem a usmála se. Je to sice roztomilé, když takhle žárlí, ale co je moc je moc. ''Já se mám uklidnit?! To spíš on, ne?'' vyšiloval, byl úplně rudý vzteky. ''No, myslím, že bych byl lepší volba,'' když  to barman vypustil z úst, Jeremy vypadal, že vybuchne. 

Pár sekund panovalo deprimující ticho a pak Jeremyho pěst přistála na barmanově tváři. Z nosu se mu spustila krev, ale jinak se zdál v pořádku. ''Je ti to jasný?!'' zeptal se znovu, tentokrát ještě s přísnějším hlasem, načež barman jen tiše kývl. Povzdychla jsem si, ale to už se Jeremy zvedal a odcházel pryč. ''Jeremy!'' křikla jsem, ale bylo to jako volat do zdi. ''Jste v pořádku?'' zeptala jsem se před tím, než jsem vyběhla za ním. ''To je v pohodě,'' usmála jsem se na něj, takovým tím omluvným úsměvem. Vyhrabala jsem z tašky bankovku a nechala ji tam ležet.

Běžela jsem z baru a rozhlížela se všude kolem. Konečně jsem uviděla ty známé černé vlasy. Vyběhla jsem za ním. ''Jeremy! Co je to s tebou?'' zeptala jsem se udýchaně, když jsem ho doběhla. ''Zasloužil si to,'' řekl klidným, ale děsivým hlasem. ''A co provedl tak hroznýho?'' povytáhla jsem nechápavě obočí. ''Chtěl tě pozvat na rande, i když moc dobře věděl, že jsi zadaná,'' z očí mu vyzařoval vztek. ''Ale to jsi ty přece dělal taky,'' pronesla jsem s mírným pobavením v hlase. ''Kdy?'' vykulil oči. ''Ty si to nepamatuješ? Když jsme byli na chatě. Doprovodil si mě a políbil. Tam jsem ti řekla, že to nejde, protože mám kluka, ale ty si to stejně nějak zvládl. Kvůli tobě jsem se s ním rozešla, ale rozhodně bych se kvůli tomu barmanovi nerozešla s tebou. Miluju tě a nikdy bych tě nevyměnila za někoho, kdo mě jen tak pozve na rande, když mám tebe, chápeš?'' chytla jsem jeho ruku do své a zeširoka jsem se na něj usmála a se štěstím v očích sledovala, jak se i jemu po tváři rozlévá úsměv. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. ''Byl to debil,'' zašeptal, ale už s úsměvem.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Tenhle díl je trochu delší, než obvykle, tak snad jste spokojení :D Jeremy je celkem cute, když žárlí :3 co myslíte? :)) myslím, že jsme zrovna tak v polovině příběhu ;) teda doufám :D snad se vám díl líbil :3 votes nebo koment potěší :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se :3
Viky ^^