Náhodná setkání [opravuje se]

18. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Věděl jsem, co si myslí, že chci říct. Oba dva na mě v těch několika nekonečných vteřinách zírali, jak Lola tak Jordan. Ale já sám jsem si nebyl jistý tím, co chci říct. Snad jsem ani neměl, co říct. A pak jsem se pokusil říct první věc, co mi přišla na jazyk. Ani jsem netušil, jestli to byla pravda, nebo jen další z těch sladkých lží, kterých jsem za celý život řekl spousty.

''Protože tě mi...'' Začal jsem, jenže Lolin sebevědomý a odhodlaný hlas, který v sobě přesto ukazoval známku zlomenosti a zničenosti, mě zastavil. ''To jsem si myslela taky, Jeremy. No už si mě přesvědčil o opaku.'' Pokroutila nade mnou hlavou. Mohl jsem vidět všechny ty slzy, třebaže v tuto chvíli neplakala. Cítil jsem je tam.

''Lola má pravdu, kdybys ji miloval, nevyspal by ses s jinou holkou.'' Pronesl zničehonic Jordan, při čemž chytl Lolu kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Jeho vítězný úsměv ovšem narušil Lolin křik. Dnes nebyla plánovaná výhra ani pro jednoho z nás. Dnes u ní nikdo neměl šanci. Posrali jsme to oba, otázkou však bylo, kdo víc. ''Pusť mě!'' Znovu se rozkřikla a odstrčila ho takovou silou, že by to do ní snad ani nikdo neřekl. Pousmál jsem se nad tím. Je tak silná, ale přesto křehká, jako ten nejcennější porcelán. Jenže na rozdíl od porcelánu na sobě nemá napsané Pozor křehké. Nikdo totiž neví, jak křehká ve skutečnosti je.

''Jste takový zmetci. Hajzlové. Oba dva. Nenávidím vás.'' Zasyčela a zavřela za sebou vchodové dveře. ''Gratuluju. Tohle se ti opravdu povedlo.'' Pronesl jsem ironicky a odfrkl si. ''Myslím si, že to právě ty jsi to tady nejvíc posral. Byl jsi tak blízko. Blíž, než si snad dokážeš představit. Jo, takhle zkazit by to snad nikdo jiný nedokázal.'' Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv. Mé nervy se napnuly tak jako nikdy v životě. Má pěst vyletěla do vzduchu a přistála přímo na jeho tváři. Okamžitě se skácel k zemi a škodolibý úsměv se objevil pro změnu na mé tváři. Zamířil jsem zpátky na zastávku. Celkem mě mrzelo, že mi to Lola nechtěla věřit. I když nedivím se jí.

Z pohledu Loly
Nechápu ho, nechápu nic, co se za posledních několik dní stalo. On mi vážné chtěl říct, že mě miluje. Jak by mohl být tak bezohledný, aby mě tomu nechal uvěřit a pak odkopnul? Seděla jsem na posteli a přemýšlela, když uslyšela jsem, jak někdo před domem kleje. Nedalo mi to a podívala jsem se z okna. Uviděla jsem Jordana. Sbíral se ze mě. Po tváři mu stékalo pár pramínků krve. Dalo se předpokládat, že se to stane. Že se nakonec strhne v bitku, nebo alespoň v jednu ránu pěstí.

Rozeběhla jsem se dolů a odemkla dveře. ''Jsi v pohodě?'' Zeptala jsem se nejistě. ''Jo, bude to v pohodě.'' Mávl nad tím rukou. Dotkl se svého obličeje. Tvář se mu zkroutila v bolestivou grimasu a já si byla téměř jistá, že se snaží udržet všechny výkřiky v sobě.

Přišla jsem k němu blíž, abych se na to podívala. ''Pojď ke mně, trochu ti to ošetřím.'' Proklínala jsem sama sebe za tu blbost, co mě právě napadla. Nenáviděla jsem ho. A Jordana jsem skutečně nenáviděla. Pokusil se mě znásilnit. To se nezapomíná.

Jordan nijak nenamítal, spíš naopak. Zavedla jsem ho k sobě do pokoje a posadila na postel. Donesla jsem lékárničku, otřela krev a vydezinfikovala. Přišlo mi, že kdybych mu to nečistila já, asi by se rozbrečel. Poznala jsem, že si hraje na tvrďáka, ale on takový nebyl. Nevím, jestli to byl citlivý kluk, nebo jen namachrovaný kretén, to jsem vskutku netušila. Ale byla jsem si jistá, že tak jak se přede mnou chová, by se ve skutečnosti nechoval.

''Díky.'' Zašeptal. Přikývla jsem a hodila do koše použité věci. ''Hele dej si na Jeremyho pozor.'' Začal najednou. Protočila jsem očima a dodala. ''Říká ten, kdo se mě pokusil znásilnit.'' Po těle mi naskákala husí kůže při té vzpomínce. Jeho slizké rty a nechutné doteky. ''Já vím, bylo to strašné, ale byl jsem opilý, hodně opilý a taky nadržený. Bože, fakt mě to mrzí. Promiň.'' Pohlédl na mě štěněcím pohledem. Možná to myslel upřímně, ale já mu nevěřila. Přišlo mi, že tohle všechno je jen pouhopouhá přetvářka, maska. ''Tohle se nedá jen tak prominout. Měl bys jít.'' Ukázala jsem na dveře a čekala, až se sám uráčí odejít. ''Proč?'' Stoupl si na nohy a zahleděl se mi zpříma do očí. Proč? Není to snad jasné. ''Prostě odejdi, prosím.''

Z pohledu Jordana
Zíral jsem na ni jako z jara. Jen tak mám odejít? Bez jediného rozumného důvodu, který by mi podala? Poslechl jsem ji a to i přesto, že se mi hlavou honilo tisíce otázek. ''Proč se ho pořád zastáváš?'' Zastavil jsem se přede dveřmi a opět se ji zahleděl do očí. ''Miluju ho. Pořád. Přesto všechno, co mi provedl. Nejde se toho zbavit.'' Opět jsem na ni jen němě zíral. ''Jsi naivní. Šíleně naivní. Měla bys s tím něco udělat.'' Řekl jsem ještě před tím, než jsem se rozešel zpět na zastávku.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Čekali jste, že už budou spolu? :D já vím jsem hrozná, ale nevěděla bych, co dál psát a ještě to nechci ukončit ;D pokusím se vydat dneska ještě jeden díl, ale nic neslibuju :)) omlouvám se za chyby ;) votes nebo koment by potěšil :)) mějte se :)
Viky ^^