Náhodná setkání [opravuje se]

31. kapitola

5 dní do příjezdu Jeremyho

''No vidíš Lolo, už budeš mít Jeremyho za chvilku zpátky.'' Vyrušila mě z mých myšlenek Em, která právě přišla na zastávku. Měla pravdu, už jen pár dní a Jeremy se vrátí. Zasněně jsem přikývla. Skutečně to utíkalo rychle. Většinu času jsem strávila s Em, a když ne s ní, věnovala jsem se škole. ''Hej Lolo. Alex mi říkal, že někdo pořádá párty. Zase v pátek a mě napadlo, že bychom tam spolu mohly skočit. Co ty na to?'' Nadějně se na mě koukla a vyčkával mou reakci. ''Promiň, ale tentokrát tam nemám s kým jít já.'' Uchechtla jsem se a omluvně se na ni usmála. ''Neboj. Půjdeme tam spolu.'' Zazubila se pro změnu ona. ''A co Alex?'' Zajímala jsem se. Přeci jen, v poslední době se od ní odmítá hnout na krok. ''Prosím tě. Ten tam bude mít kámoše.'' Zasmála se, mávla rukou a znovu se zahleděla hluboko do mých očí, jakoby mě prosila, abych tam šla. ''Já nevím.'' ''Udělej to pro mě. Prosím, prosím, prosím.''

Dívala jsem se na ni a nervózně se kousala do rtu. Jeremy se má vrátit až v neděli. Musím do té doby ještě nějak zabít čas. Zhluboka jsem se nadechla, jako bych se snažila toto rozhodnutí, co nejvíce oddálit. ''Tak fajn.'' Vydechla jsem a v ten moment jsem ji měla pověšenou kolem krku. ''Děkujuuuu.'' Vykřikla. Musela jsem protočit očima nad její reakcí tříletého dítěte. Ale nakonec jsem ji objetí přeci jen opětovala a možná jsem byla dokonce šťastná, že jsem souhlasila.

Z pohledu Jeremyho
Odpočítával jsem dny, hodiny, minuty, sekundy a jednu dobu jsem dokonce uvažoval o setinách, ale to bych pravděpodobně ani nestíhal, než bude čas odjet domů. Mé obavy byly nakonec nevyplnitelné, jelikož toto město bylo 80+. A já na tom s nedostatkem sexu opravdu nebyl tak vážně, abych vyhledával uspokojení u starých babiček. Ještě bych nakonec dostal holí od jejich manželů a to bylo to poslední, co potřebuju.

Rozhodl jsem se jít projít - jako každý den před tím. Každý druhý obchod byla lékárna a zbytek potraviny se slevou z deseti euro na jedenáct. Doopravdy jsem netušil, jak někdo něco takového může dělat. Přišlo mi to vůči lidem, bydlícím v tomto městě, neskutečně podlé. Ale bohužel jsem s tím já ani nikdo jiný nic nenadělal. Prošel jsem několikrát město kolem dokola. Holubům v parku jsem nasypal cosi, co mi dala babička, a mohl jsem se vrátit. A přesně takhle probíhal každý, každičký den. Nebylo divu, že jsem z toho začínal pomalu šílet a doslova jsem prahl po Lolině přítomnosti. V hlavě jsem si stále opakoval slova už jen pět dní, osm hodin, třicet pět minut a dvacet devět vteřin. Dvacet osm vteřin. Dvacet sedm vteřin.

Z pohledu Loly
Stála jsem před zrcadlem a zhodnocovala svůj vzhled v zrcadle. Popravdě jsem byla myšlenkami úplně někde jinde. Moje velmi rozumné myšlení se zaměřilo jen a pouze na návrat Jeremyho. Což čekání dělalo ještě delší a nesnesitelnější. A když mi došlo, že můj mozek se jednoduše nezaměří na, alespoň těch mizerných pár sekund, jak vypadám, jednoduše jsem si vzala mobil a vyběhla z pokoje.

''Mami já teda jdu.'' Pronesla jsem, když jsem došla do kuchyně a věnovala mámě široký úsměv. ''Fajn užij si to zlatíčko.'' Vstala od stolu, na kterém měla rozdělanou práci, a vlepila mi pusu na čelo. ''Díky mami. Ahoj.'' Mávla jsem na ni a zmizela jsem v naší malé předsíňce, kde jsem si nazula tenisky. ''Pa.'' Zaslechla jsem ještě za sebou, než jsem se vydala na cestu k Em.

Tentokrát se párty koná tady, takže se nemusím bát, že mi třeba ujede autobus. Zazvonila jsem a ze dveří okamžitě vyběhla a vrhla se mi kolem krku. ''Ahoj.'' Vykřikla nadšeně. ''Čau.'' Opětovala jsem ji pozdrav i úsměv. ''Dám si k tobě tašku.'' Přikývla, ale nenechala mě, abych si tam tu tašku dala, jelikož mi ji vytrhla z ruky a položila vedle botníku sama. ''Jak jsi to vysvětlila mámě?'' Zeptala jsem se zvědavě. Emina máma možná nebyla nijak přísná, ale přeci nás jen tak nepustí na párty. ''Musím ti říct, máme teda zatracené štěstí, protože hned jak se dozvěděla, že u mě přespíš, rozhodla se zůstat u Joshe. Takže jsem mohla nechat mé geniální přemlouvací schopnosti schované.'' Přemlouvacími schopnostmi myslela, že bude otravovat tak dlouho, dokud ji to nepovolí, což, světe div se, vskutku fungovalo a jí vždycky všechno vyšlo. Josh je přítel její mámi. Jsou spolu, již několik let, možná i pět, řekla bych. Ale přijde mi, že se chovají jako větší puberťáci, než jsme my dvě s Em dohromady.

Přesně v osm jsme vyšli z domu. Cesta bude trvat dobrou půl hodinu, jelikož se párty pořádá na úplném konci města. ''Tak co, jak se těšíš?'' Zeptala se plná nadšení a radosti. ''No... trochu. Upřímně se více těším na to, až se vrátí Jeremy.'' Skousla jsem si ret a zazubila se na ni. ''Ale no tak. Teď jsi tady se mnou. Můžeme si užít i spolu trochu srandy, no ne?'' ''Co to říkáš? Vždyť jsme byly spolu nepřetržitě poslední téměř tři týdny.'' Posměšně jsem si ji prohlédla a zasmála se. ''Fajn. Ale to nic nemění na to, že si to spolu nemůžeme pořádně užít.'' Přehodila si ruku kolem mých ramen a zvesela se zasmála.

Vešli jsme do celkem velkého domu, kde nahlas hrála hudba. Na nic jsme nečekaly a rovnou zamířily ke stolu, kde byly flašky s alkoholem. Každá si nalila do svého půl-litrového kelímku. Popíjely jsme.... no spíš chlastaly, protože alkohol mizel hrozně rychle. Začínaly se mi motat nohy, ale na to jsem úplně kašlala a i s Em vyrazila na provizorní parket, samozřejmě s alkoholem v ruce. Najednou jsem ale ucítila něčí ruce na mých bocích. Mé tělo se houpalo ze strany na stranu a zadkem jsem se třela o rozkrok toho neznámého.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Jsem nejšťastnější osoba na světě, protože tuhle kapitolu jsem napsala za čtyřicet minut :3 doufám, že to není nijak moc poznat :D kdo myslíte, že bude pan Neznámí? :O můžete napsat do komentářů ;D omlouvám se za chyby ;D snad se vám díl líbil :3 s tímhle jsem i já celkem spokojená :D votes nebo koment by potěšil :3 mějte se :3
Viky ^^

(Čtyřicet minut? Jak, kaskru, jak?! :D bohužel to šlo poznat až velmi dobře... :D)