Náhodná setkání [opravuje se]

39. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Napsal jsem rodičům smsku, že si dojdu jenom pro věci a budu dva dny pryč. Ignoroval jsem to, že se mi ještě dvakrát pokoušeli dovolat.

Taxík zastavil před malým domem. Dal jsem mu peníze a pomohl Lole vystoupit. ''Tak vítej u nás doma.'' Vyhrabala z tašky klíče a otevřela vchodové dveře. Otočila se na mě, usmála se a ukázala, abych vešel dovnitř. Věnoval jsem jí nepatrný úsměv a překročil jsem práh. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe. Snažil jsem se zapamatovat si každý i nepodstatný detail. ''Proč se tak rozhlížíš?'' zasmála se Lola. Jen jsem se na ni zazubil. 

Nechala mě ještě pár minut rozhlížet se všude kolem, pak do mě drkla loktem a hlavou naznačila směrem ke schodům. Když stoupla na první schod, neváhal jsem, vzal jsem ji do náručí a vybíhal jsem schody jeden po druhém. Smála se a já se smál taky. Byli jsme šťastní.

Z pohledu Loly
Stála jsem jen kousek od něj. Nijak jsme se nedotýkali, ale i tak jsme k sobě měli víc než blízko. Stoupla jsem si na špičky a přiložila jsem rty na jeho. Chvíli jsme jen tak stáli. Oči jsem měla přivřené. Jeho ruce spočinuly na mých bocích, přitáhl si mě ještě blíž k sobě a naše rty se začaly o sebe intenzivně třít. Ani jsem se nenadála a Jeremy mě položil na postel. Dotýkal se mého těla, přejížděl po mých bocích až k prsům. Líbali jsme se tak hladově a vroucně, až jsem měla pocit, že se spojíme a z dvou těl, z dvou duší, z dvou srdcí se stane jedno. Cítila jsem jeho teplý dech. Byl tak klidný a vyrovnaný, jakoby ho tato situace vůbec nevyvedla z míry. Ve vzduchu vysel pach sexu a vášně, která byla opojná jako láhev sladkého vína, po kterém mi vždy zčervenaly tváře.

Nenechala jsem se ale vášní opíjet příliš dlouho. Tato situace začala až příliš rychle nabírat hloubky a tak jsem se jen usmála a po dalším polibku se oddálila. Jeremy se na mě smutně koukl. Vyšpulila jsem na něj rty a zeptala se: ''Dáš si něco?'' ''No... dal bych si tebe.'' Ušklíbl se. Jen jsem pokrčila rameny. ''Pizza ti bude muset stačit.'' Prohodila jsem se smíchem a vytáhla jsem z tašky mobil a objednala jsem pizzu. ''Bude tady za dvacet minut.'' ''Fajn. Ale stejně mě nepřejde chuť na tebe.'' Řekl to, jakoby nic. Psal něco na mobilu. Vždy, když něco takového řekl, zčervenala jsem, někdy víc a někdy míň, a mé srdce doslova poskočilo radostí. Vzala jsem taky mobil do ruky a konečně napsala Em.

Lola: Ahoj, Em. Do školy přijdu za pár dní, takže ti všechno řeknu dopodrobna, ale s Jordanem se už vše řeší. Jen abys věděla. :)

Odpověď přišla okamžitě, jakoby čekala u mobilu jen a jen na mou zprávu dvacet čtyři hodin denně.

Em: Počkej, počkej, proč zůstáváš doma? Jsi v pořádku? 
Lola: Byla jsem v nemocnici, ale nic to není, jsem v pořádku :)
Em: Dobře, zatím se měj a ať ti je co nejdřív líp :)

Vyskočila jsem z postele, ale v boku, kde jsem měla modřinu, mě tak neskutečně píchlo, až se mi podlomila kolena. Jeremy ke mě rychle přiskočil a zlehka mě položil na postel. ''Měla bych se šetřit. Skočím jen pro tu pizzu, hned jsem zpátky.'' Usmál se a rychle odběhl. 

Do pár minut byl zpátky a sedl si vedle mě na postel s dvěma krabicemi pizzy v ruce. ''Pustíme si k tomu film?'' ''Jasně!'' přikývla jsem rychle. ''Na jaký máš náladu?'' povytáhla jsem obočí a natěšeně ho sledovala. ''Vyber ty.'' Povzdychla jsem si. Nesnáším, když musím vybírat film, protože mě nikdy nic nenapadne. ''Horor?'' 'Klidně.'' Pokrčil rameny a nepřestával se usmívat. ''Nic mě nenapadá. Vyber ty.'' Řekla jsem nakonec se smíchem. ''Sinister.'' odpověděl okamžitě. ''Viděla jsi?'' řekl dřív, než jsem si uvědomila, že něco vůbec řekl. ''Hmm... viděla jsem ukázky. Tak jdeme koukat.'' Kývl hlavou na souhlas. 

Vzala jsem notebook ze svého nočního stolku a našla jsem film. Jeremy otevřel jednu krabici s pizzou, jejichž vůně se roznesla po celém pokoji. Film začal. Opřela jsem se o Jeremyho a každý z nás si vzal kousek pizzy. Bylo to fajn, takhle v objetí sledovat film a jíst k tomu pizzu. Cítila jsem se tak šťastně a zamilovaně.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Ano stal se zázrak, nová část! :D omlouvám se, ale prostě nebyl čas :/ v pátek jsem u psaní této části usnula a včera jsme měli rodinou oslavu :/ po tomhle příběhu bych chtěla vydat pokračování :3 dokonce mám vymyšlených pár věcí, co se stane ;) samozřejmě, že máme před sebou ještě spoustu kapitol, ale i tak jsem chtěla, aby jste to věděli ;) snad se vám díl líbil :) omlouvám se za chyby ;D votes nebo koment potěší :3 mějte se :3
Viky ^^